Stáhla jsem si dvě nová městečka, Monte Vista (kde se vyloupla hrou vygenerovaná rodina Taylorových - CSI, Rossiových - Criminal Minds a ještě jedna z kriminálního seriálu, ale vážně si nemůžu vzpomenout) a Lucky Palms, takže jsem okamžitě rozehrála dvě nové rodinky, a staré známé Sunset Valley jsem začala silně upravovat k obrazu svému. A to by jeden nevěřil, co se při tom zase přihodilo, respektive jak se zase ukázalo, že tamější obyvatelé nejsou úplně normální.
Kupříkladu, zřídit v Sunset Valley fungl novou, supermoderní studijní počítačovou knihovnu znamená zjevně jen jedno. Pojďme to tam rozjet s bubny!
A zatímco jsem už minule předvedla, jak v Sunset Valley postavili nový kostel, v Moonlight Falls věci zašly ještě o kus dál a rozpoutaly nezastavitelnou lavinu. Lea Genie v sobě totiž náhle objevila znovuzrozeného Ježíše!
Což do města přitáhlo některé zanícené křesťany, jako Marge Simpsonovou, s kterou se přirozeně musela přistěhovat celá rodina. Jenže ani ti se neukázali jako někdo, kdo by městu pomohli zpátky do kolejí normálnosti. Dlouho si nemohli zapamatovat ani který nový pokoj je čí, občas jednoduše přespali v cizím, a tak z toho vznikaly pěkné zmatky.
"A tak, Barte, Radioactive man zachránil celé město."
"Liso, tati. Já jsem Lisa."
Na druhou stranu, v Monte Vista zůstal přístup k nadpřirozeným bytostem více než benevolentní a byly jim ponechány víceméně volné ruce. I když to neznamená, že se někteří necítí nadřazeně, především čarodějové vůči vlkodlakům. Bez ohledu na to, kdo oním vlkodlakem je.
"Aport, pejsku!"
"Hodnej pejsek s lékařským titulem, přines paničce hůlku."
"Šikovnej pejsek, chceš hodit ještě jednou?"
"Jo? Už podvacátý?!"
"Ti dám pořád mě otravovat. Crystallus gelu!"
"No nejsou takhle všichni vlkodlaci roztomilejší?"
I když možná to nebude jen faktem, že čarodějové mají vlkodlaky za méněcenné. Možná to bude i tím, že tahle konkrétní čarodějka je arogantní mrcha.
"Jak jsi to mohl udělat! Jak jsi nám mohl vzít dědečka, Smrťáku!"
"Eh, slečno, uvědomujete si, že tohle je jen film?"
"Ta hysterka by potřebovala ledovou koupel..."
"Pff a taky hladovku, viděls ty naducaný tváře?"
A Lucky Palms? Nevím, jestli už samotný název není trošku dvojznačný, ale tam se nadpřirozené bytosti jako třeba Lola Plachá vůbec nedrží ani křesťanství ani zpátky. Navzdory jménu. Pracují totiž klidně a bezostyšně v jednom nepříliš cudném stánku.
"Chceš pusinku, fešáku?"
"Pojď blíž, dám ti slevu!"
Ani jeden nadrženec, to jsou teda dneska kšefty...
Obyčejná kavárna zase snadno může začít přitahovat bosé... no, napadá mě k tomu jen buddhistický mnich říznutý samurajem v utajení, když to vidím.
A to mí simíci ani nemusí být mniši. Taková čarodějnice si třeba usmyslela, že si umíchá lektvar, s jehož pomocí se zbaví svého šéfa a rychle vyšplhá na jeho místo. Už se toho nemohla dočkat!
Jenže zapomněla, že je nezaměstnanou spisovatelkou na volné noze, a tak po jeho pozření začala neúnavně pracovat na svržení sama sebe. Zjevně velmi produktivně.
"Kde je sakra suk shift?!"
A ani v nové vlkodlačí rodině nebylo projednou všechno ideální, a to ani když si manželé vlkodlačice Theobara a vlkodlak Nepochybně-stejně-blbé-jméno-které-si-už-nepamatuju společně vyrazili do obchodu s elixíry. Nepochybně-blbé-jméno se totiž dlouhou, únavnou procházkou unavil, a tak se uvelebil do houpacího křesla u krbu, z něhož měl skvělý rozhled. Třeba na údržbářku, jež přišla opravit kasu.
"Tak od té bych si nechal profouknout trubky..."
Ovšem Theobara, kterou namáhavá romantická procházka také zmohla a dohnala až k přeměně do vlkodlačí formy, si toho dobře všimla. Dle její reakce se Nebochybně-blbému-jménu asi nedá moc divit.
"Co stojíš mýmu manželovi před frňákem, ty blonďatá flákoto?!"
"Předstíraný spánek vyřeší každý problém..."
A nedá se divit nejen tomu, že raději ihned předstíral spánek, aby byl z obliga, ale ani tomu, že jak mohl, utekl na ryby, což je činnost známá pro svůj klid, nepotřebnost společnosti a čas k přemýšlení. Tedy pokud nejste zrovna vlkodlak, zřejmě.
Krom toho, že sežral zlatou rybku i se šupinami, se totiž nakonec nedá říct, že by ho čas strávený ve vřesu u rybníka nějak uklidnil. Jakmile totiž dorazil domů a Theobara opět zavrčela, nervy mu vytekly definitivně.
"Tajtrdlík?! Já že jsem tajtrdlík?! Ty seš tajtrdlík!"
"Za prrrrrvý nevim, co to je, a za drrrrruhý mě to urrrrráží!"
Žádné komentáře:
Okomentovat