24.1.18

G. R. R. Martin - Hostina pro vrány

Originální název: A Feast for Crows
Rok vydání: 2005
Český překlad: 2006
Poznámka: Četla jsem v AJ i ČJ

Ano, je to tady! Asi po více než roce jsem znovu přečetla další díl této zdlouhavé ságy, a jak jsem předpovídala, pořád jsem rychlejší než autor s dílem novým. Mohla jsem sice sepsat svůj názor na základě předchozího přečtení, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Původně jsem totiž najela na docela rozšířenou vlnu "čtvrtý a pátý díl je zbytečnost vedoucí odnikud nikam, prohlubuje svět, ale nehoví zápletce", ale jakmile jsem se začetla znovu, musím z té vlny sestoupit. Tenhle díl se mi prostě dost líbil, možná dokonce ještě víc než díl druhý. Teď mě asi nebudete mít rádi, ale hlavní důvod byl, že Starkové jako celek konečně zmizeli ze scény.

Kniha začíná prakticky tam, kde předchozí skončila. Královo přístaviště se dozvídá o smrti Tywina Lannistera a zmizení jeho syna Tyriona odsouzeného k popravě. Je tedy nepochybné, kdo ho zabil, ale mnohem méně jisté, co to znamená pro budoucnost. Vlády se ujme královna regentka Cersei připravená udělat cokoli, aby její syn, malý král Tommen, zůstal na trůně i v jejích spárech. Zběsile tak vyhledává a likviduje pravé i domnělé hrozby a vytváří jich tak mnohem víc, protože vládnout zkrátka nedokáže. S velkou záští třeba hledí na Tyrelly, kteří zůstávají nejmocnějšími spojenci trůnu, a hrozí, že v paranoie, do které se propadá a kvůli níž činí čím dál šílenější rozhodnutí, ztratí i je. Což by mohlo nejen odehnat její největší oporu, její dvojče a milence Jaimeho, ale i otevřít cestu pro pravé nepřátele.

Akorát by se mohlo zdát, že všichni takoví zůstávají podivně potichu a po velké bouři mečů se na Západozemí už jen slétají vrány, aby rozervaly, co zbylo. O Stannisovi nepřichází téměř žádné zprávy, protože nejblíž Zdi se v této knize dostaneme jen přes Sama Tarlyho, který právě ze Zdi odplouvá do Starého města. V Dorne vše zastaví rozepře mezi princem Doranem, jeho dědičkou Arianne a dcerami jeho zabitého bratra Oberyna. Stejně tak Údolí si více hledí vnitropolitických záležitostí, když se po smrti Lysy Arryn vlády i regentství jejího malého syna ujme lstivý a lordy neoblíbený Petyr Baeliš se Sansou Stark, po které neúspěšně pátrá Brienne, jenže nemá šanci ji najít, protože Sansa předstírá, že je Petyrova bastardí dcera. Snad leda železní by mohli znamenat opravdovou hrozbu, když po smrti Balona Greyjoye svolají královolbu, na níž hodlají změřit síly jeho bratr Victarion, dcera Aša a poslední, děsivý, prohnaný a obávaný Euron Greyjoy. Právě tento konflikt může mít pro Západozemí vážné následky - pokud by byl zvolen Euron, přezdívaný Vraní oko, plánuje ho totiž dobýt. A hostina pro vrány, kterou se říše stala, by tak mohla nabýt nepříjemně doslovných rozměrů.

Rozhodně jich nabývala k mé spokojenosti. Moc mě nebavilo putování Brienne. Věděli jsme, že nalezené stopy nevedou k Sanse, protože jsme sledovali i Sansu, jak si podmaňuje Orlí hnízdo v převleku za bastarda Alayne (což mě bavilo hodně a myslím, že právě tato kniha skvěle ukazuje ohromný Sansin růst v politice i manipulaci). Věděli jsme, že nevedou ani k Arye, která už dávno zmizela na jiný kontinent do Braavosu (i tato linie mě bavila, protože představila úplně nové prostředí s jiným společenským uspořádáním a Muži bez tváře jsou v knize neuvěřitelně zajímavá organizace, stejně jako Aryin vývoj). A jestliže jsem měla ocenit alespoň další prohloubení světa a ukázku válkou zdecimované krajiny, to zkrátka nebylo pro mě.

Oželela bych i Samovu cestu. Byl v ní pro mě nejsmutnější moment, rozloučení s mistrem Aemonem, i velice vtipný moment, kdy Sama sjeli za to, že se nevěnuje Fialce, a jeho volba "jdi za ní nebo plav". Vůbec sem tam nastrčené scény, kdy se čtenář hodně zasměje, i když to pro postavy zase tak vtipné není, autorovi jdou. Ale jejich zastávka v Braavosu byla zbytečně dlouhá a spousta scén by se dala vynechat. Což je problém celé knihy. Potřebovala by pořádně zeditovat a plno kapitol zkrátit či vypustit. Nebylo nutné zacházet do takových detailů, přidávat další dějové linie a rozmělnit příběh natolik, že podrobnější už by mohl být jen s pětikapitolovým vstupem náhodného sedláka. 

Naopak jsem naprosto milovala Královo přístaviště a královskou politiku. Jakmile se do čela dostala Cersei, a jakmile se prostřednictvím náhledu do její hlavy ukázalo, že není tak schopná, jak si myslí, bylo o zábavu postaráno. Jednak čtenáři zprostředkovala celé politické centrum a skoro veškeré dění na jihu, přičemž právě v těchto chvílích se dalo nejlépe číst mezi řádky a opravdu obdivovat náznaky a narážky, jichž je autor mistr, a jednak bylo úžasné sledovat, jak si myslí, že stoupá na vrchol, a přitom chápat, jak hloupá její rozhodnutí jsou. Ostatně, sledovat politickou tahanici hlavního města mě v této sáze vždy bavilo o stupeň víc než fantasy. Stejně tak, i když z jiných důvodů, jsem si užívala Jaimeho. Ten se naopak politicky velice zlepšil a jeho mise po Říčních krajinách byla osvěžující. Bavilo mě konečně vidět někoho, kdo opravdu něco dokáže, aniž by musel používat nejbrutálnější metody jako Tywin. 

Železní, v takovém rozsahu noví hráči o trůny, pak byli něco mezi. Jejich představení tak pozdě v ději znamenalo spoustu nových tváří a trochu nového zmatení. Na druhou stranu, jejich politika nebyla daleko od zajímavosti. Možná, kdyby všechny kapitoly převzala Aša, skvělá a chytrá postava, neměla bych námitek. Aeron, fanatický kněz Potopeného boha, si mou pozornost neudržel pořád, ani jsem s ním často nesouhlasila. A když s postavou hrubě nesouhlasím a k tomu mě nechytne, je těžké se jí prokousávat. 

S dějem jsem tedy spokojená, jen něco bych změnila nebo vynechala. Respektive doporučila ruku editora. Nebudu ani předstírat otravu rozšířením světa ságy, spíš naopak. Jen je škoda, že bylo na úkor zápletky. Akorát stále nemůžu hodnotit nejvýš, a to ze dvou důvodů. Autor není vyloženě poeta. Jeho vyjadřování má nedostatky, z nichž nejotravnější je časté opakování frází (slova jsou vítr, bradavky na prsním plátu, nahý jako v den, kdy se narodil, omastek stékající po bradě, velké tmavé bradavky, apod.), a často nepříliš obratná přirovnání. V minulé knize mi i vadila přemíra "každodenní" brutality, která ukazovala spíš na nadsázku než pokus o realistický středověk/renezanci, ale tady se trochu uklidnila. Nicméně spisovatelská, ne budovatelská hra se slovy je něco, v čem jednička prostě není. 

A druhým důvodem je překlad. Nakonec jsem ho i vzdala a pořídila si knihy v angličtině, ale poprvé jsem je četla česky. Nemá smysl se dlouze rozepisovat o slavném průšvihu s náhlým překladem jmen, ten udělal paseku hlavně v železných a pro první čtení mi je naprosto znechutil. Nemá ani smysl opakovat, jak překladatelka tápe v české stylistice a ve tvorbě vět, jak základní chyby dělá, jak často překládá doslova, tudíž nesmyslně, to všechno už jsem řekla u minulých dílů. Jen shrnu, že překlad stojí opět za starou bačkoru a prožitek z knihy, ať už milovníkovi prohlubování fiktivních světů, který by se jinak nasytil, nebo milovníkovi politických machinací, pro nějž by to jinak bylo to pravé, dokáže opravdu pokazit. 


Mé hodnocení:



2 komentáře:

  1. Kdybys mi sdělila, kde si ji stáhnout, byl bych ti dlužen život!

    OdpovědětVymazat
  2. Anglicky nevím, ty jsem si nakonec koupila, ale pokud přežiješ strašný překlad, uloz.to má zásobu všech vydaných dílů - tam jsem je taky česky sehnala původně.

    OdpovědětVymazat