Nejhorší dárky

Konečně už to vypadá, že jsem schopná se celkem hýbat. Teda ona to žádná sláva není, ale aspoň něco. A protože jsem se čtrnáct dnů válela doma, kromě těch největších restů a objevení SimCity pro počítač, tedy s mnohem více možnostmi než pro tablet, jsem se i zamýšlela nad tím, o čem by se dalo psát. A ačkoli je už víc než měsíc po Vánocích, určitě se dá rozebrat můj pohled na nevhodné dárky. Protože ty se netýkají jen Vánoc. Mnoho z uvedených lidé nadšeně kupují i k svátkům, výročím, narozeninám, seznámeninám, úmrtinám a tak a často je ani nenapadne, jakou blbost to dávají a co tím vyjadřují.

Samozřejmě nemůžu mluvit obecně a vztahovat můj pohled na nejhorší dárky na každého. Určitě se najde někdo, kdo vážně rád dostane potahy do auta nebo sadu příborů, zatímco ten, kdo nemá auto, nebo mu přetéká příborník (nebo je modelka, takže nejí), takový dárek asi neocení. Ale to mi nebrání vytáhnout ty úplně nejhorší podle mně.

Losy

Co dostanete, fakticky, když dostanete los? Kus papíru, kterej blbě hoří. A darující vyhodí peníze do vzduchu. Přitom kdyby je vzal a vyhodil do vzduchu doopravdy, je na tom líp. Však si to vezměte. Dostala jsem los za tři kila. Výhra nic. Přičemž kdybych s těmi třemi kily zašla do Levných knih a držela se spodní hranice, můžu přitáhnout až deset knížek. Nebo spoustu jiných věcí z jiných obchodů. Nebo třeba jednu pořádnou. Někomu ale přijde fištrónský přitáhnout za ně nic. Nebo se přiznejte, kdo jste už někdy na losech vyhrál alespoň tolik, kolik stál? A kdo už jste měl z darovaného losu upřímnou radost? To radši upřímného losa.

zdroj

Šampon a mýdlo

Aneb já nevěděl, tak ná. Klasickej hroznej dárek. Nemám nic proti pafrémům, drahému make-upu, nějakým zvláštním přípravkům. Speciální sadě, která vám řekne, že při výběru dotyčný myslel na vás a na to, co chcete/potřebujete vy konkrétně. Jenže dát někomu obyčejný mejdlo, šampon a deodorant, je úplně jedno, jestli je to v dárkové krabici s mašlí. Vždycky to bude řvát do světa, že dárci za mák nezáleží na zájmech obdarovaného a čapnul první, co se v krámu trošku blejsklo. Vždyť každý si to stejně musí kupovat sám a neprohne se přitom tolik, aby se mohl radovat, že ušetří. Když už chcete obdarovat proto, aby se někdo radoval, že ušetří za nutný výdaj, zaplaťte za něj elektriku, to bude radosti! A kdo si to jinak kupovat nemusí, protože se nemeje, ten to stejně těžko ocení. A že smrdí je lepší mu říct přímo.

Ponožky, prádlo a kapesníky

Existuje samozřejmě luxusní prádlo, vtipné ponožky nebo na zakázku vyrobené kapesníky s monogramem a vyšíváním. Do kterých se zásadně nesmrká. A ty asi spoustu lidí neurazí. Jenže když koupíte balík bílých ponožek, dvoje spodky za třicet od Vietnamců, krabičku naškrobených kapesníků a béžovej ručník, moc slávy nesklidíte. I kdyby ten ručník byl umotaný jako robertek a na kapesnících kytičky. Opět jde totiž o každodenní potřeby, které si každý musí kupovat, od kterých lze sehnat velmi levnou variantu, včetně toho robertka, u níž není ani líto, pokud se ukáže na jedno použití, včetně toho robertka, a alespoň já nemám pocit, že se kdokoli má co starat o spodní prádlo minimálně dospělých. A to ani nemluvím o darování "ultrasexy" krajky a "extramini" kompletu, pokud nevíte s jistotou, že obdarovaný to rád, nebo naopak, pokud víte s jistotou, že by to na sebe navlíkl, leda pokud by nad ním stál Kim s atomovkou. A to ještě možná. Však ty jeho atomovky jsou dost pochybný.

Kalendář, diář a notes

Tohle je možná jenom můj problém, ale já podobné věci nepoužívám. Ocenila bych možná nějaký tlustý, hezký, dražší sešit, protože jeden mám zavedený s poznámkami do povídek a na blog, ale jako kalendář, diář a hodinky mi slouží mobil. A navíc je to opět neosobní, formální a podivné. Když už bych ho chtěla, tak si ho teda koupím. Ale dárek? Obšťastnit kalendářem? Vážně, jak si jde užít kalendář? Snad leda kdyby měl pro každý měsíc jinou fotku marveláckých Chrisů v boxerkách, ale jinak...

zdroj

Lapač prachu

Sošky, svíčky, hrnečky, keramika, ozdoby, astrologické pomůcky, zvonečky, rolničky, zkrátka budoucí střepy v koši. Někteří asi rádi dělají ze svých pokojů vetešnictví, ale já bych snad vzala na milost jen ty svíčky. Pokud by byly vonné. Ráda je totiž nechávám hořet, dodávají příjemnou atmosféru. A taky jsou od toho, aby hořely. Jinak mi ale nic, co by jen tak stálo na polici, a účelem čeho by bylo jen tak stát na polici, nesmí přes práh. S výjimkou Hagrida a Brumbála postavených u mé sbírky knih Harryho Pottera a jednoho miniaturního buddhy, kterého mám jako památku na dávnou kamarádku ze základky. Jestli mi zkusíte propašovat něco dalšího, tak děkujeme, těšilo nás, a pokud ty kšunty neprodáme na aukru, hledejte je první rok ve skříni a ty další v popelnici. A s hrnečky vás vyhodím rovnou. Neznám nikoho, kdo by neměl linku přecpanou hrnečky, i když v životě nekoupil víc než jeden. Se asi množí dělením nebo co. Tak proč za to vůbec vyhazovat.

Poukázky

I když to je velice sporné, protože nepopírám, že poukázky můžou být výhodné. Jenže co se týče zážitků, většinou musíte dojet na nějaké specifické místo, třeba si kvůli tomu i brát dovolenou, nebo je to rovnou poukázka na dovolenou, a tu bych si radši zařídila sama podle sebe. A co se týče poukázek na nákup, opět je to buď něco specifického, kvůli čemu musíte hledat extra obchod (sleva 800 v knihkupectví byla super... kdyby ovšem tehdy nešlo o řetězec s nejbližší pobočkou o osmdesát kilometrů vedle), nebo je to banální poukázka na normální nákup, a to je v podstatě totéž, jako by vám někdo dal pod stromeček pytlík rejže, kilo pomerančů a desinfekci do záchoda. Ušetří vám, ale je to neosobní a nakonec mě to zklame víc, než kdybych dostala přívěšek z aliexpressu za dolar a půl, ale s něčím, co opravdu žeru. Kurňa proč ani Číňani nevyrábí přívěšky se znakem Plenitelů?! A kam se poděl ten přívěšek S.H.I.E.L.D.u!