30. 5. 2018

Monty Python a svatý grál

Originální název: Monty Python and the Holy Grail
Země: VB
Rok: 1975

Tento film patří mezi mé oblíbené už velmi dlouho, a přestože to není žádná velkolepá podívaná, naopak je prostředí laděno do velice depresivna a oškliva (za vše mluví hláška, že je to asi král, protože po sobě nemá všude hovna), nejde se nesmát od začátku do konce. Nejde dokonce vybrat ani nejlepší scéna, i když na úplný vrcholek se pro mě derou dokonalé urážky francouzské posádky hradu a příšery už nebylo, protože animátor dostal infarkt. Zkrátka je to perfektní ukázka absurdní komedie.


I přes absurdno ale má svůj jasný a docela přímočarý děj. Král Artuš, který se stal králem, protože po něm nějaká vodní coura hodila meč, shání dobré rytíře, kteří by se k němu přidali na Kamelotu. A poté je samotný Bůh, který vážně nemá rád, když se před ním lidé plazí, pověří úkolem najít svatý grál. Což je ovšem velice zákeřná a nebezpečná cesta, neboť Artuš ani jeho rytíři netuší, kde začít, ať už společně nebo každý zvlášť projdou mnoha nebezpečenstvími, ať už mezi nadrženými pannami nebo rytíři, kteří říkají Ni a vážně touží po hezké křovině, a nebýt starého muže ze scény 24, možná nikdy nezjistí, kterým směrem se vydat.
Čímž ovšem jejich trápení zdaleka nekončí. Protože před dosažením cíle je čeká nejen krvelačné a děsivé monstrum s velkýma ušima, ale také pár kbelíků splašků nebo třeba policejní anton. Dokáží stateční rytíři tohle všechno zdolat? Přežije alespoň některý z nich? Dosáhnou vytouženého svatého grálu? Nebo pohoří na zeměpise? To je otázka, kterou může zodpovědět jen tento naprosto odzbrojující film.
Mé pocity z něj jsem už docela jasně shrnula v úvodu. Odehrává se na konci prvního tisíciletí, takže tomu z větší části odpovídají kostýmy a kulisy, místy ho prostupuje nápaditá animace, ale přesto působí, že vše bylo co nejlevnější, nejšpinavější, nejdepresivnější a nejabsurdnější. Akorát i když hlavně na začátku mě přepadla nechuť se dívat kvůli bahnitému a ucouranému ladění (u filmů mě zkrátka odpuzuje, když se tam lidé válí v blátě, chodí v blátě, všechno mají od bláta a všechno je holé a tmavé), jednoduše jsem to překonala skvělým výkonem jednotlivých herců a kreativním řešením všeho, co by ve vážném snímku vyžadovalo další náklady. Z čehož se udělala velká přednost filmu a na tomto, úmyslně absurdních scénách a anachronismech, se vystavělo celé prostředí. Například řešení toho, že Artuš a rytíři projíždí krajinou na koních, ale nemají koně, nebo že se mají střetnout s děsivou příšerou v jeskyni, přestože nemají hratelnou příšeru a podobně. Ani ne tak samotnou zápletkou, protože ta byla velice jednoduchá a hlavně celkem nedůležitá. Bylo vlastně úplně jedno, jestli hledají svatý grál, nebo si jen tak vyjeli na obhlídku Británie. Stejně to akorát zahájilo konstatování, že Kamelot je na prd, tak jdeme jinam. Nejlepší na tomto filmu byl totiž scénář a slovní humor, který vyplodil.
Nezapomenutelný francouzský strážný a jeho skvělé nadávky, debata o vlaštovkách a kokosech, politický aktivista anarchista Dennis, originální způsob jak usvědčit čarodějnici, která když váží jako kachna, tak je ze dřeva a tedy je čarodějnice, zodpovídání otázek při přechodu mostu, scéna 24, Ni, vlastně bych mohla vyjmenovat všechno, protože každá scéna měla svůj skvělý a originální humor. A vlastně i vyústění celého filmu, ještě o stupeň absurdnější než zbytek děje, bylo velice svérázně vtipné.
Jestli bych měla najít alespoň něco, co se mi nelíbilo, nebo co mi přišlo navíc, možná se jedná o scény na hradě Anthrax a polití Artuše v závěru splašky. Ačkoli film samozřejmě není drama na úrovni, nedá se v něm obecně mluvit o nějaké lacinosti nebo vulgárnosti. Ale tyto scény mi přišly, že už trochu moc laciné a klišé jsou.

Foto: ČSFD


Mé hodnocení:

2 komentáře:

  1. Já mám ráda filmy z historického prostředí a když je to k tomu všemu ještě komedie, u které se člověk směje od začátku do konce, tak to potom nemá chybu. :-)

    OdpovědětVymazat