Jiří Tůma - Obchod s neštěstím

Originální název: Obchod s neštěstím: Jak utéct exekutorovi z lopaty

Rok vydání: 2019

Autor působil a působí v dluhové problematice, zejména dlouho působil jako exekutor, což se rozhodl předvést právě v této kraťoučké knize, kde shrnul několik příběhů, s nimiž se v praxi setkal. A pár rad, jak se jim dalo předejít, nebo jak se je dalo zvládnout lépe. Což mě velmi zaujalo, takže když mi ji k objednávce knih nabídli za pár korun jako odměnu, přibrala jsem ji.

Ve třinácti kapitolách zde autor představuje třináct osudů, s nimiž se setkal, když přišel vymoci rozhodnutí. Tedy když dotyčná hlavní postava oné kapitoly neplnila, věřitel se obrátil na příslušné orgány, získal rozhodnutí, že má dlužník platit nebo se vyklidit, a obrátil se na exekutora. Byl to přitom výběr osudů zajímavých jak tím, proč se do dluhů dostali, tak i příhodou, jaká se udála při výkonu. V paměti třeba zůstane ten o vystěhovávání rodiny hoarderů, která měla dům naprosto zastavěný odpadem, místo záchodu používala volnou díru do sklepa a ještě exekutor musel sám chránit sociální pracovnice starající se o jejich děti, protože Policie ČR odmítla přijet. Nebo demonstrativní pokus o sebevraždu dlužníka, jenž sice mohl svou situaci vyřešit a nakonec vyřešil, ale psychika mu to dlouho nedovolovala a v jedné chvíli to vzdal. Ozbrojené napadení romskou rodinou. Útok sekerou kvůli zabavování movitých věcí. Nebo naopak dlužník, který skončil v nakonec neřešitelných exekucích kvůli nezaviněné bouračce. Člověk obvykle vlastně nepřemýšlí nad tím, s čím se takový vykonavatel může setkat, pokud přijde k lidem, jaké už nic nedrží zpátky. 

Vedle toho vždy na konci kapitol dodává i krátké vysvětlení, co mohli dotyční udělat jinak, aby se do exekuce vůbec nedostali, případně jaká je obecná prevence v podobných případech a co se může hodit čtenářům. Ačkoli je nutné poznamenat, že od oné příhody už několikrát došlo k zásadním úpravám příslušných zákonů, zejména občanského zákoníku, insolvenčního zákona a ochrany spotřebitele, což autor někde vysvětluje, ale někde změny proběhly až po vydání knihy, tudíž není v podrobnostech aktuální. V některých případech k tomu už byla úprava ve prospěch dlužníka účinná i v době sepsání knihy, jenže autor to pouze mírně naznačil, zatímco další kontext vyznívá, že se daný nesmysl nebo legální, avšak neetická věc stále hromadně děje, místo aby jako na jiných místech zdůraznil, jak dnes už to buď není možné a nebo je proti tomu snadná obrana. To se mi nelíbilo, místy mi to přijde jako účelové opomenutí.

K tomu musím ještě já zdůraznit, jak z knihy asi mám úplně jiný zážitek než spousta jiných, i mých čtenářů. Protože pro laika to často vyzní jako hororový seznam toho, co by ho mohlo potkat, a proti čemu bude úplně bezmocný. Nejsou to rady, jaké konkrétní kroky podniknout z pozice povinného. Nedozvíte se, jak utéct exekutorovi z lopaty. Když má jít o shrnutí příběhů s krátkým poučením, ani bych to nečekala. V takové fázi už je situace složitá, právní obrana hodně odborná, někdy až na dohadování s vyššími soudy, a to asi nebylo cílem rozepisovat. Spíš mířil na prevenci a klasické poučky jako přebírejte si poštu, nedělejte mrtvého brouka, spolupracujte, dávejte si pozor, komu věříte, snažte se mít železnou zásobu nebo pojištění, zejména pokud máte velkou půjčku, nešmelte se smlouvami na rodinné příslušníky, zejména děti, a podobně. Nebo se může stát - přesně to, co popsal. Tedy pro laika jsou to víceméně rozumné rady k opatrnosti a spolupráci rozvedené na konkrétních příkladech, ne nutně takové, jaké mu zajistí nejlepší výsledek, jen nejklidnější bez popsaných dramat.

Mně však často při čtení hlavou lítalo, jak by se dalo udělat tohle, podat takový návrh, rozporovat makovou podrobnost, jestli bych takovému klientovi mohla pomoct nebo zmírnit dopad. Zkrátka to, co laickému čtenáři bude znít šíleně a neřešitelně, mně někdy řešitelné přišlo. Nejspíš asi i autorovi, ovšem v pozici exekutora to nebylo jeho prací. Tudíž jsem to brala jako takové malé cvičení. Sem tam i trochu humorné, byť dlužníkům plným nervů v tu chvíli asi nebylo do smíchu. Obsahově jsem si tedy kraťoučkou oddychovku z odvrácených stránek života užila.

Avšak literárně jsem našla pár nepodařených věcí. Někdy třeba úplně neladí text. Nejvíc do očí mě praštil úvod jedné kapitoly, kde psal, že "Soudní vystěhování patří k tomu nejstrašidelnějšímu" a o dva odstavce dál končil "i proto nebývá vystěhování samo o sobě děsivé". Nakonec jsem pochopila, jak to myslel, ale párkrát jsem zkrátka narazila na takto nešikovné věty. Nebo strašně často používá "nevíte dne ani hodiny". Zní to úderně, k nezvládnutým dluhům a exekuci takové rčení sedí, ale nadužívat to v každé druhé kapitole začne být rychle otravné.

Mé hodnocení: