V raptořím hnízdě a ve ferrari

Tedy ve skutečnosti jsem nebyla ani v jednom. Jen minulý víkend v Českém Krumlově a tento v Dlouhé Lhotě.

Do Krumlova jezdíme už několik let pravidelně na otáčivé hlediště. A rádi bychom jezdili dál, takže dejte pokoj s jeho přesunem. Když si tak probírám, jaká představení jsme viděli, obvykle si vybíráme v podstatě komedií říznutou klasiku a letos tomu nebylo jinak. Ztracený svět od A. C. Doyla. Tedy zase Doyle, ale on stojí za to. I ty inscenace. Sice tu tentokrát nehrál nikdo výrazně slavný (zato v Psovi baskervillském si Sherlocka zahrál Roden), ale zato tu bylo několik dinosauřích loutek v "doživotní velikosti" a scény s nimi byly neuvěřitelné. Například když se ze všech koutů zahrady a kolem hlediště začali k jedné z postav postupně plížit raptoři, ve tmě, v mlze, s napínavou hudbou, i samotný divák je viděl postupně, takže zatímco se zaměřil na jednoho a mrknul, zjistil, že z druhé strany se plíží další, pak najednou si všimnul, že další přichází ze stezky a tak dál, bylo to parádní. Hodně parádní. A hlavně na rozdíl od medvědů naprosto nové (protože Krumlov není daleko a na krumlovský zámek jsme jezdili na školní výlety snad minimálně jednou v každém ročníku + ještě rodinné výlety).

Jen samozřejmě záznamy z představení musíte hledat jinde. I kdyby se fotit smělo, tohle bych si nechtěla nechat ujít kvůli hledání vhodného záběru. Já si fotila něco jiného. Jako totiž vždy, když někam řídí táta, dorazíme hrozně brzo. Mrtě brzo. Já jsem zvyklá vyrážet s nemalou časovou rezervou, ale přijet dřív o víc než dvě hodiny, to zase nemusím. Proto jsem si jen tak fotila v zámecké zahradě. I když i ta už je mi víc než známá, proč ne.

Akorát byl problém s tím, že tam hodně pálilo slunce. Proto jsem fotky spíš upravila než ne, jinak by na nich moc nešlo vidět.

A v Dlouhé Lhotě, respektive na letišti Příbram, respektive v polygonu, jsme byli dneska. Ne kvůli dinosaurům, právě naopak - kvůli modernímu ferrari spider, ve kterém dostal táta k narozeninám jízdu (jen to provozujou v létě, takže ji mohl realizovat až teď). A při té příležitosti jsme viděli i jak by vypadala jízda v hummeru a nad hlavou jsme si mohli prohlížet jedno letadlo za druhým. A sem tam i parašutistu v rozkroku.

Musím ovšem říct, že tohle už takový tahák nebyl. Tedy, ano, jízda v hummeru by se mi líbila, protože tam si zaplatili několik minut zdolávání terénu. A i jízda v luxusním sporťáku je nepochybně zážitek - jenže tady je základ jedno kolo + předtím projetí dráhy v safety car, a to je zkrátka na pár vteřin. Není to okruh moc dlouhý, což je na jednu stranu pochopitelné - lidi to tam nerozpálí tolik, aby pak končili v plotě, ale na druhou uděláte vžum vžum a jdete domů. Navíc podle táty je z toho auta prd vidět, protože řidič sedí hrozně nízko. Takže za tu chviličku si člověk asi ani nezvykne, kde co pořádně je, natož aby si to víc užil. No rozhodně méně než ti tři, kteří na druhé straně s hummerem šplhali do kopců a brodili se loužema. Já chci hummerem! Kdysi se mi vůbec nelíbily. Byly to pro mě krabice. Ale po CSI: Miami chci hummerem!

Nemůžu si ovšem nijak stěžovat, protože tahle cesta pro mě měla velkou výhodu - odvoz do ČB. A nejen to. Nemusela jsem platit ani oběd ani nákup na tenhle týden, a ještě jsem si přivezla jídlo z domova. Teda kromě vína. Když nám v srpnu dozrávaly broskve v množství, že to strom sotva unesl, to se dalo. Mrazák plný, zmrzlina připravená, koláče a jedem. Nebo i jen tak, broskev sem, broskev tam. Ale když nám teď dozrálo víno, s ním už se toho tolik nenadělá. Leda víno. A my nechceme víno. No a na druhou stranu jsem si uvolnila místo v knihovně, protože jsem vybrala pár knížek, u nichž nemám potřebu je ještě kdy v životě vidět (poznáte je podle toho, že se v mém zdejším hodnocení většina z nich vyhrabala sotva na 1 bod) a poslala je babičce do obecní knihovny. Sbohem, paní Hirvonen, zápletku vymyslet neumíte a ještě vám to podělal překlad. Třeba bude mít někdo odvahu si vás aspoň půjčit.