Delfínoběluha rejnoslonovitá

Už skoro tři roky jsem nezapsala žádný bláznivý sen. Tři roky se mi žádný nezdál? Fakt ne, jenom jsem si je moc nepamatovala, nebo jsem byla líná je zaznamenat. Tenhle byl ovšem tak ujetý, až jsem se přemohla. Vítejte mezi delfínoběluhami rejnoslonovitými.

Když ne v telce, aspoň ve snu

Sledujete seriál FROM? Já ho objevila teprve před 14 dny a jsem jím úplně posedlá, viděla jsem najednou celou první řadu a teď se nemůžu dočkat nových dílů. I když druhá řada začíná být hodně frustrující, protože ze všech záhad se tvrdohlavě neodhaluje vůbec nic, jen přibývají další, a tvůrci si dávají extra záležet, aby spolu postavy neuměly komunikovat. Nicméně jde o nadpřirozenou záhadu, kde se lidé zasekli v jednom městečku, z něhož se nedá odjet pryč a kam každou noc přichází monstra v převleku usmívajících se lidí a roztrhají každého, kdo se dobře neschová nebo kdo není chráněný záhadným talismanem. Nic tam navíc nedává smysl, celý svět je nějak pokroucený a pokus zjistit něco víc cestou do okolních lesů přinesl spíš ještě víc matoucích otázek. A já o tomhle místě měla sen.

Hotel skoro jako Overlook

Na začátek, abyste plně pochopili inspiraci tohoto snu a jeho šílenost, je potřeba uvést pár věcí. Zaprvé, koukali jsme se na krátký český seriál Čtvrtá hvězda, komedii odehrávající se v hotelu, kde mimo jiné vystupuje velmi ambiciózní, drsná manažerka Tereza a kde se jídlo po úrazu kuchaře Tichého vůbec nedalo jíst. Zadruhé, já nevařím a ani moc nejím omelety, palačinky ani lívance, ale kamarádka mi někdy kolem deváté, desáté večer při sledování toho seriálu oznamovala, že si jde nějaké udělat. Zatřetí, Gilead říkají onomu teokratickému státnímu útvaru v Příběhu služebnice. A začtvrté, Overlook je hotel z Osvícení od Kinga. Jestli v tom hledáte nějaké spojení, věřte, že to, co se mi zdálo, vás stejně nenapadne. 

Boj s dinodevianty

Byla jsem v kině na Eternals (Marvel ten film podle mě nepotřeboval), vymazala se mi všechna data k Jurskému parku v mobilu, tak jsem tu hru smazala, ač byl můj park už hodně rozvinutý, a docela se mi ulevilo. Víte, každý den ve dvě se načetly nové úkoly a člověk se na tom, že je zdolá, stane hrozně rychle závislým. Ono je to nic, do dvaceti minut máte hotovo, ale když každý den ve dvě cítíte potřebu všechno přerušit, abyste co nejrychleji domatlali novou sadu úkolů a získali výhody pro budování parku, stane se z toho nakonec povinnost, hru si neužíváte, odpoledne taky ne, a když jsem ji musela vymazat (nebo znova budovat, což se mi nechtělo), vlastně se mi ulevilo. Šílené. Nicméně se mi potom tyto dva prvky prolnuly v podivném snu.

Posmrtná smyčka

Střídá se u mě kašel a rýma a mám toho celkem dost. Tak se pokusím tu popsat sen, který jsem měla dvě noci zpátky a jehož závěr ovlivnilo nejen pár filmů, ale i meme s rozpouštějící se čokoládovou figurkou o bitce o předsednický pultík v poslanecké sněmovně. I když nezní zrovna povzbudivě, pokud se vám do snu vkrade už i to, že si poslanci dali grupáč o mikrofon.

Geralt je lama!

To se takhle probudíte a sotva můžete vylézt z postele, protože pořádně neohnete koleno. A uvědomíte si, že za to může Geralt z Rivie. Tedy ten seriálový s podobou Henryho Cavilla, na počítačové hry nejsem a knihy jsem taky nečetla. Jenže on byl fakt lama.

No nekoukej, je to pravda!
zdroj

Cthulhokraken nám zryl zahradu

Zdál se mi jeden sen, u kterého jsem si po probuzení řekla, že si ho musím zapsat. Takže jsem ho hned zapomněla. A potom sen, jak jsem v krámu, kde dřív prodávala máma - už neexistuje, který měl fakt hezký interiér, zejména na zemědělské a chovatelské potřeby, a několik skladů za sebou, i když malých. V tom snu byly o něco větší a motala se tam jakási šílená holka, která pak bosa vyběhla do bouřky. Mám podezření, že v noci pršelo, a jelikož jsem nechala otevřené okno, možná proto. Ale třetí sen si pamatuju celkem jasně. V něm se totiž neobjevilo nic menšího, než cosi mezi krakenem a Cthulhu.

Útěk ze země a pak před Jinými

Tohle byl hodně zvláštní sen. Už dlouho jsem tu o žádném nepsala, protože si většinu už zase nepamatuju, ale tenhle mi v hlavě uvíznul ještě dlouho po probuzení. A nebylo to proto, že jsem se s ním probudila ve dvě ráno, potřebovala nutně na záchod a tam bylo obsazeno, a taky jsem měla strašně přetopený pokoj, takže jsem otevřela okno a nechala ho otevřené až do rána, aniž by tu byla ráno zima - tak přetopený byl. Navíc se už ráno začalo zase topit. Byl prostě zvláštní. V tom smyslu, že se v něm nedělo vůbec nic nadpřirozeného, ale stejně si myslím, že šlo o něco, co se v realitě, tady, během mého života, zkrátka nestane. O něco pro mě naprosto cizího, ale jinde každodenního.

Jak poznám, že jsem ve snu?

Včera se mi zdálo, že nám kolem domu běhají raptoři, takže nemůžeme vyjít ven. Což byl obrovský problém, protože jsem potřebovala pověsit prádlo! No vážně, zkuste nechat mokrý prádlo zatuchnout na hromadě, můžete prát znova aspoň dvakrát. A jelikož jsem doma věděla jen o vzduchovce a plynové pistoli, nebylo co udělat. Naštěstí se ale brácha vytasil s normální pistolí (reálně žádnou nemá) a postupně jsme raptory zlikvidovali. Sice jsem mu řekla, ať nešetří náboji, že mu na ně přidám, ale trefoval se dobře. ...což taky reálně moc nefunguje. To byl vlastně švihlej sen, nad kterým se dá smát. Zvláště nad nalákáváním raptorů do mušky. 

Dneska už se mi zdál horší. Ležela jsem v něm na mé posteli a dole, protože ji mám na loftu a pod ním mám gauč, zjevně něco bylo - a zespodu to kopalo a ozývalo se. Je celkem jedno kdo nebo co, v ČB bydlím sama, tudíž... ať duch nebo zbloudilý medvěd, obojí děsivé. A protože jinak vypadalo všechno jako v realitě, já si nebyla jistá, jestli jsem se probudila, a fakt mě to vystrašilo. Proto jsem se na "to" snažila zakřičet, ať toho nechá a vypadne, ale nemohla jsem. Nemohla jsem nic vyslovit, natož křičet, a i když jsem se probudila až o chvíli později, už v tom snu mi částečně došlo, že to tedy bude sen, a že by stálo za to rozepsat, jak to vůbec poznám. 

Když je čas to vzdát

Někdy totiž prostě je. Někdy je to ta nejlepší možnost... a někdy ta jediná. Protože dopadnete stejně, jako když se nevzdáte, akorát se nemusíte tak namáhat. A totéž se stalo v mém snu. Tudíž praštěný výpotek mozku Ann Taylor číslo... nevím, určitě víc, než by bylo záhodno.

Invaze Jiných

Vy už znáte mé sny. Víte, že jsou často praštěné. A když si projdete tuto rubriku, zjistíte, že to zdaleka není jediná invaze a ani zdaleka poprvé, kdy se mi v nich objevili Jiní z Písně ledu a ohně. Sice vzhledem ve své seriálové verzi, ale na tom moc nezáleží. Teď se to stalo znovu. Přitom jsem včera akorát zveřejnila již připravenou recenzi na Tanec s draky a před spaním přečetla úvod druhého svazku Malazské knihy padlých - děsivý a stejně zmatený jako první svazek, nicméně bez souvislosti.

Zombík a Rex bez ocasu

Jsem si celkem jistá, že sny, v nichž člověka něco honí, mají jednoduché vysvětlení. Že něco potřebuje udělat, něčemu se věnovat nebo něco vyřídit. Myslím, že tak by se dal vyložit i můj dnešní sen, protože před spaním jsem myslela na to, jak nesmím zapomenout ověřit si, kdy končí lhůta k jednomu odvolání a že si to musím načasovat s nahlížením do spisu. Takže vážně celkem nic vážného, protože nic z toho nebylo třeba zařídit dnes, ale i tak se to patrně přeneslo do mého podvědomí. Jenom... extrémně bizarním způsobem.

Banda rozlítaných dinosaurů

Byla jsem na předpremiéře Jurského světa 2 (protože tu ale nemám recenzi ještě ani na 1, tak zprávu nečekejte) a znovu jsem přečetla Jurský park. A pak jsem prošla mou starou povídku Jurský svět přeloženou do angličtiny, abych odstranila ty nejhorší chyby, které dokážu najít i sama. Zůstala tam hromada chyb hlavně v minulých časech, jenže s tím nic nenadělám, když je neumím. Ale to je fuk, důležitý je, že se mi spolu s tím v noci na včerejšek o dinosaurech i zdálo.

Špion gepard

V první řadě musím říct, že jsem v tomto snu měla krásný dům. Byla jsem totiž v podstatě špion a nebylo bezpečné, aby se dal snadno odhalit. Dostávala jsem se do něj tedy trochu krkolomně - přes zarostlý "obecní" plácek (který alespoň z části doopravdy existuje v naší vesnici za farou, i když obecní není) obehnaný vysokou zdí zarostlou nějakou popínavkou tak, že vůbec nebyla vidět. V jednom konkrétním místě se však dal speciálním grifem otevřít malý otvor, kterým šlo projít a kterým jsem se dostala na svůj pozemek. Tam stála další "zarostlá hradba", kterou byla jedna zeď mého domu. Zde už však ty rostliny fungovaly buď nějakou zvláštní sci-fi nebo kouzlem, protože se na můj povel rozestupovaly, aby odhalily vnější zeď terasy, a zase se vracely tak, že to znovu vypadalo jako zarostlá, stará a nepoužívaná zeď nebo zřícenina. Za terasou pak byla další zeď, tentokrát už samotného domu, se stejnou kamufláží a stejně fungující. Tím jsem pak prošla do mého velmi moderního, světlého a krásně vybaveného domu s velkým přízemím a ložnicí a pracovnou v patře. Byl i dost prosvětlený, protože z opačné strany měl krásný výhled do přírody, ve které nebyly stopy po zástavbě. Nevím tedy, jestli i to byl trik, nebo se mi povedlo postavit si dům v tak klidném místě, každopádně jsem si i ve snu uvědomovala, že z této strany je poměrně zranitelný a poznatelný. Ale buď to byl trik, nebo jsem si byla jistá, že se sem tudy nikdo nedostane. Prostě se mi tam žilo hrozně krásně. Dokud....

Aegon V. v sektě

Tenhle sen je už trošku starší. Zdál se mi před několika dny a já se stále neměla k jeho zaznamenání. Pořád si ho ale pamatuji, jako by se mi zdál před chvílí. Byl totiž... opravdu podivný a smísil v sobě ASOIAF, sekty a AHS, konkrétně postavu mama Polk z šesté řady, přestože kult byl tématem té sedmé. Ovšem ta taky nebyla nic moc. A možná trošku i ten díl Simpsonových, kdy se všichni nechali nalákat na sliby o Blahoslávii, dokud Homera nedeprogramovali pivem.

Redaktorkou s minituleni

Už jste si zvykli, že mé sny často stojí za to že? Že se v nich dějí zvláštní věci a že v nich sama často předvádím zvláštní věci. A tento nebude jiný - jen naprosto nechápu, proč se odehrával zrovna v tomto prostředí a v tomto oboru, s kterým nemám nic společného, první jmenovaný seriál jsem nesledovala, viděla jsem jen pár dílů před lety, a druhý jsem sledovala naposledy před několika měsíci. Ale co už.

V Buckinghamském paláci mizí děti a klenoty

Nebo alespoň takový příběh vytvořil můj mozek za oponou spánku. Sem tam vytvoří zajímavý příběh a sem tam hovadinu, a když to zkombinuje, to je teprve něco! Jako se to stalo teď. V Buckinghamském paláci, na královské předvánoční svatbě. A silikonová královna se to všechno pokusila zamést pod koberec!

Shoř, mrcho, shoř!

Nemohli jste se dočkat, co? Nehrajte to na mě, já vím, že ano! Další ze sbírky mých roztodivných snů, které bych ještě před deseti lety označila za noční můry, je tady! Zase jsem v něm pěkně řádila, zase v něm šlo o život a zase vám všechno, co si pamatuju, ochotně popíšu.

Vesuv se třese a zkázu nese

Ne, nebojte, nebude to básnička, i když bych asi nějakou vypotila. Bolí mě hlava, třeští mě z ruchu, ze soudu se vyklubalo divadlo s odpolední dohrou a ještě jsme tu včera večer měli hasiče, ač se vlastně nic nestalo, což jsou ideální podmínky pro to, abych vymyslela nějakou hloupou básničku. Jenže on to bude spíš sen, který se mi zdál, a který kupodivu nekončil beznadějí a nevyhnutelnou smrtí. Ač to výbuch sopky dost často znamená.

Hmyzácká kyselina a nerozbitná hlava

Dnes jsem se po dlouhé době opět probudila příliš brzy ráno kvůli noční můře, usnula a měla další. Ovšem tu druhou si bohužel nepamatuji. Bylo to zvláštní. Vzbudila jsem se podruhé, zrekapitulovala si obě a řekla si, že je musím hned, jak vstanu, někam napsat. A v té vteřině cvak a najednou jsem už nevěděla, o čem vlastně byla druhá. Ale první jsem v paměti udržela alespoň na tak dlouho, abych vytáhla tužku a papír, a tak ji tady máte.