Včera se mi zdálo, že nám kolem domu běhají raptoři, takže nemůžeme vyjít ven. Což byl obrovský problém, protože jsem potřebovala pověsit prádlo! No vážně, zkuste nechat mokrý prádlo zatuchnout na hromadě, můžete prát znova aspoň dvakrát. A jelikož jsem doma věděla jen o vzduchovce a plynové pistoli, nebylo co udělat. Naštěstí se ale brácha vytasil s normální pistolí (reálně žádnou nemá) a postupně jsme raptory zlikvidovali. Sice jsem mu řekla, ať nešetří náboji, že mu na ně přidám, ale trefoval se dobře. ...což taky reálně moc nefunguje. To byl vlastně švihlej sen, nad kterým se dá smát. Zvláště nad nalákáváním raptorů do mušky.
Dneska už se mi zdál horší. Ležela jsem v něm na mé posteli a dole, protože ji mám na loftu a pod ním mám gauč, zjevně něco bylo - a zespodu to kopalo a ozývalo se. Je celkem jedno kdo nebo co, v ČB bydlím sama, tudíž... ať duch nebo zbloudilý medvěd, obojí děsivé. A protože jinak vypadalo všechno jako v realitě, já si nebyla jistá, jestli jsem se probudila, a fakt mě to vystrašilo. Proto jsem se na "to" snažila zakřičet, ať toho nechá a vypadne, ale nemohla jsem. Nemohla jsem nic vyslovit, natož křičet, a i když jsem se probudila až o chvíli později, už v tom snu mi částečně došlo, že to tedy bude sen, a že by stálo za to rozepsat, jak to vůbec poznám.
Třeba proto, že se často dočtete, jak ve snu nedokážete číst - což u mě není pravda. Jednou jsem ve snu přečetla celou učebnici přírodopisu a ráno si z ní pamatovala útržky. Nebo ve snu běžně chatuju a doopravdy čtu, co mi kdo napíše. Nebo jsem se jednou vrátila do roku 2009, prohlídla si svůj blog a viděla naprosto mizerné články z té doby (většina jich už neexistuje) a vedle faktu, že jsem najednou zase na střední, mi bylo strašně i z toho. Takže co platí u mě? Co naopak od toho, co dokážu (nikdy ne létat, ale třeba skákat tak vysoko, až normálně plachtím), ve snu nemůžu?
- Křičet
To už jsem naznačila. Nevzpomínám si, že bych někdy strachy křičela doopravdy. Jenom jednou. Šla jsem na vlak do školy (před šestou, po tmě - světlo uprostřed ulice celá léta nefungovalo) a přede mnou seskočila ze zídky na chodník kočka. Já se tak lekla, že jsem zařvala... ale podle absence jakékoli reakce okolí to bylo všem stejně jedno. Ve snu to bývá jinak. Když tam chci křičet, a občas chci, nikdy to nejde. Nikdy se nestane, že bych se probudila jako ve filmu s křikem a vsedě. Nikdy nemůžu zařvat, zaječet, kolikrát ani zakřičet na někoho. Je to vždycky, jako bych měla zacpanou pusu, a zmohla se jen na "mmmmmmmmmmmmm!" Pusu nikdy nemůžu ke křiku otevřít. Obvykle mě pak tohle mmmmmmručení probudí - a dnes mi i naznačilo, že se mi to jen zdálo. Na druhou stranu, aspoň nikoho nevyplaším.
- Počítat/vytáčet čísla
Jak už jsem napsala, číst ve snu normálně můžu. A protože tam někdy chatuju nebo surfuju na internetu, zjevně i psát. Ovšem nikdy se nikam nedovolám. Ať už se snažím vytočit klasické číslo, nebo i obyčejné 158, nikdy se to nepovede. Vzpomínám si na sen s nalezeným gepardím kotětem v tajné zahradě, který jsem tu popisovala. V něm jsem se snažila vytočit policii, ale i když to už vypadalo, že jsem opravdu zmáčkla klávesy 1, 5 a 8, ta čísla se nikdy neobjevila na displeji. Nejbližší bylo asi 138. Často mi to ve snu přináší ohromnou frustraci, ale zkrátka to nejde. A to samé s počítáním. Když už se mi povede "přečíst čísla" správně, tak je stejně nikdy nesečtu, vždycky to "vypadne z hlavy". Nebo když mám spočítat, kolik je něčeho kusů, vždycky se zamotám.I z toho se občas ještě ve snu podaří usoudit, že spím. Většinou se hned po takovém závěru rovnou probudím.
- Pololucidní snění
Tenhle poslední bod už se netýká toho, co ve snu nemůžu, jako spíš schopnosti si i bez ostatních náznaků uvědomit, že spím, a tak prakticky, že... by nemělo být nic, co nemůžu (kromě křiku a telefonování). Lucidní snění je schopnost ovládat sny právě tímto uvědoměním. To se mi nikdy nepovedlo. Mnohokrát ale zčásti - zkrátka jsem si neuvědomila plně, že je to sen, ale chápala jsem, že je v mých silách ovládat průběh. Nezkoumala jsem proč, pořád jsem byla "uvězněná" ve snu, jen jsem ho ovládala. Takže když na nás třeba zaútočili mimozemšťani, řekla jsem si "je blbý, kdyby nás měli porazit, tak jako přiletěli jiný a porazili je oni a je hotovo" a puf, bylo hotovo. Nebo jsem utíkala přes vysoký plot a přišlo mi, že ho nedokážu přelézt. Tak jsem si řekla "jako jsem ho přelezla a jsem na druhé straně" a puf, byla jsem na druhé straně. Aniž bych byla plně schopná prohlásit "tohle se mi jen zdá". Ale ovládat děj nebo "přeskakovat dál" se mi daří docela často.
Žádné komentáře:
Okomentovat