Winchester: Sídlo démonů

Originální název: Winchester

Země: USA, Austrálie

Rok: 2018

Winchester, tedy film o prokletí domu Winchesterů, je tak klasická duchařina, že nikoho, kdo jich už pár viděl, nemůže překvapit zápletka. A nikoho, kdo zná příběh skutečné Sary Winchester (třeba já jakožto dlouholetý čtenář Enigmy ho znám dobře), vlastně ani prostředí. A tak ani fakt, že někoho napadlo použít či spíš znovu použít i tuto "skutečnou událost" jako základ filmu.

Píše se rok 1906 a ovdovělá Sarah Winchester je díky dědictví majitelkou poloviny slavné společnosti vyrábějící opakovací pušky Winchester. Jenže je poněkud výstřední a ostatním by se náramně hodilo, aby byla shledána psychicky nezpůsobilou a o svůj podíl přišla. Právní zástupce společnosti proto požádá dr. Price, aby její psychiku posoudil. A ten si zpočátku myslí, že obavy jsou na místě - když totiž dorazí do jejího domu v San José, zjistí, že jde o obří sídlo, na kterém probíhají stavební práce nepřetržitě celý rok 24 hodin denně.

Sarah totiž tvrdí, že ji pronásledují oběti pušek Winchester a instruují ji, aby stavěla pokoje, kde zemřeli. Tam se je potom pokouší přimět k přestupu na "druhý břeh", jen se to ne vždy povede, a pokud takový duch zůstává, musí ho v pokoji zapečetit. A teď se, zdá se, o slovo přihlásila zvlášť rozběsněná oběť pušky, které nestačí jen Sarah, ale chce ublížit i její neteři Marion a jejímu synovi Henrymu. Proto Sarah souhlasila s návštěvou dr. Price - sám se po zásahu winchesterovkou ocitl na tři minuty v klinické smrti a možná je to právě on, kdo dokáže pomoci. Jen musí otevřít oči a uvěřit. 

Takže opravdu naprostá klasika, duchové, strašidelný dům, skoro i viktoriánská Anglie (sice USA, ale přísná Sarah věřící v duchy by do ní hned zapadla i stylem) nevěřící patriarchát, dítě v ohrožení a pomsta ze záhrobí. Tohle opravdu nemůže překvapit. Trochu snad jen, že podle "pravé verze" pověsti o Saře stavěla podivný dům plný pokojů a bludišť, aby duchy zmátla, tady se to brzy přehoupne v to, že jim tím pomáhá dosáhnout míru. Což myslím bylo fajn, chudák Sarah, viněná tolika mrtvými, ačkoli ona sama nikdy nikoho nezabila. A samozřejmě "psychiatr" na drogách jako další kus klasického obrazu duchařin předminulého století.

Pro mě se ale jedno překvapení objevilo - Marion, respektive její herečka Sarah Snook. Tedy ona to nebyla zase tak úžasná postava. Spíš jen postávala kolem a její role nevyžadovala zvláštní herecký výkon, který ani nepředvedla. Přesto od doby, kdy hrála Jessabelle a já ji velmi zkritizovala, viditelně povyrostla. Myslím, že hlavně v přednesu. A působila sympaticky, stejně jako samotná Sarah. Myslím, že to byl velký klad filmu - že jeho postavy byly sympatické a ani ta, koho správní rada líčila jako bláznivou babu, nebyla žádná zakyslá stará větev, ale nakonec příjemná a rozumná žena. Ostatně i mstivý vojín Block našel pochopení. A tak mě nic moc nenutilo do filmu kopat a zvýrazňovat, že je to vlastně průměr, který nepřináší nic nového. 

Snad jen to spojení skutečného zemětřesní a Blockova řádění - pokud to bylo obojí, což si každý musí určit pro sebe. To se mi líbilo. Tu část jsem sledovala ve velice rozkodrcaném vlaku, takže zemětřesení mávalo s domem, do toho dost realisticky velký randál - a se mnou házel rachotící vlak, skvělé 4D. S odstupem však uznávám, že spíš takový sympatický film, který už jsme viděli mockrát, ne zase tak moc strašidelný, všechny postavy kromě mstících se duchů se nakonec ukážou jako hodné a s tím nejlepším na srdci a přímočarost s jediným rádobyzvratem v identitě Blocka vládne. Jsem tedy velmi na vážkách, zda ho ohodnotit jako dobrý nebo průměrný, ale nakonec mu asi přece jen přilepším - nemůžu totiž říct, že bych se nudila, a to filmu vždycky nažene body.

Foto: Rotten Tomatoes

Mé hodnocení: