Vlastníci

Originální název: Vlastníci
Země: ČR
Rok: 2019

Když si koupíte vlastní byt, stáváte se zároveň spoluvlastníkem společných částí domu. A když je tam bytů a vlastníků víc, musíte založit SVJ, tedy společenství vlastníků jednotek, které dům spravuje. Což někdy docela funguje, ale někdy jsou schůze horší než báby na trhu. A co teprve ta, která se koná v této skvělé komedii.

Předsedkyně SVJ a její manžel jdou pozdě na schůzi kvůli rozrůstajícímu se počtu jejich dětí. A když konečně dorazí mezi otrávené sousedy, má se řešit to, co obvykle. Vyúčtování a opravy domu. Jenže než se vůbec k programu schůze dostanou, zjistí, že jich přibylo, protože nejen, že se jeden z bytů prodal českojaponskému páru, ale druhý zdědili dva podezřelí byznysmani žijící v zahraničí. Další zase patří hádavé špionce v důchodu, tři další jejímu zrovna tak hádavému "dřív bylo všechno lepší" exmanželovi, v přízemí bydlí podnikatelka, která ubytovává vysoký počet afrických studentů, pod půdou mladý homosexuál a zapomenout nejde ani na poněkud zaostalého maminčina mazánka, který musel maminku odvézt do nemocnice, a tak je na schůzi dnes sám jako skutečný velký čtyřicetiletý kluk. Vše se přitom snaží řídit neústupná puntíčkářská paní dozorčí rada, která asi sice odborné vzdělání nemá, ale zato ví, jak dodržovat každé slovo stanov.

A s tím, jak je každá z těchto postaviček naprosto svá, potřebuje se ke všemu vyjádřit a o všem se třeba pohádat, půlku filmu sledujeme, jak snadno se dá všechno komplikovat zbytečnými narážkami, výpady, popichováním nebo i prostou natvrdlostí. Čehož se nezbavíme, ani když se konečně dostane k programu, nebo spíš jeho hlavnímu bodu, katastrofálnímu stavu rozvodů a střechy. Protože "já jsem vlastník, já nemusim nic" je mantra podstatné části postav, a protože ještě podstatnější část nehodlá nikomu nic dát lacino, natož cokoli schválit bez osobního zisku (s řádnou dávkou škodolibosti), situace se zdá neřešitelnou. Není proto divu, že když se nakonec, jak nikoho nepřekvapí, všichni pohádají a všem prasknou nervy, dostaneme se na pokraj rozvodu, porodu a výbuchu. 

Což je celé naprosto reálné a v tom je obrovské kouzlo tohoto filmu. Je to komedie. Velice hořká komedie pro ty, kteří žijí ve vlastních bytech ve větších domech a takové "souboje" na schůzích s otravnými sousedy zažívají. Ale naprosto reálná. Každá z postav byla skvěle a uvěřitelně napsaná a hlavně autoři vymysleli doslova smrtící koktejl s takovou kombinací. Madam, která si myslí, že všechno ví, když se naučila stanovy a dbá na každé slovo, starej komunista prudič, kterýmu není po chuti nic od 89., jeho exmanželka estébačka, homosexuál, jehož snaha někam se posunout je pro půlku osazenstva přehlušena sexuální orientací, opožděný skorosirotek, který neví, co se děje, zbohatilce, kterou to vlastně nezajímá, hlavně, když z toho něco kápne, vyčůraní dědici s plánem všechny obrat, manželská dvojice krůček od hysteráku a nováčci krůček od porodu. U každého z nich si dovedete představit, že by mohl být váš soused a že je to skutečná postava z ulice. Nejspíš dokonce takové postavy znáte. A k tomu to byli i výborně vybraní herci, zhostili se svých úloh se ctí, a pro mě jde ještě o oblíbené české herce, většinou i docela prověřené. Takový Kotek od Snowboarďáků vyšplhal hodně vysoko.

Přitom nejen jejich osobní potyčky, ale i naprostá neschopnost se shodnout a vyřešit problém, přestože jde o problém "dům nám padá na hlavu", bylo jako vystřižené z reality. S tím, co se mi občas dostane na stůl za spory, vím, že se tohle děje, a tak jsem se skvěle bavila a přesně se do toho vžila. Smála se pitvoření nepřejících nebo zabejčených sousedů, chápala jsem, jak jim praskají nervy (když na ně pak paní předsedkyně začala řvát jako na děti, měli jsme perfektní kulminaci), a nejvíc ze všeho mě to asi inspirovalo k touze nikdy si nekoupit byt v domě, kde je jich víc než 5. Prostě schůze. Byla jsem na začátku skeptická, když jsem pochopila, že 90 % filmu se odehraje v jedné místnosti, ovšem ani jste si nevšimli, jak to letí, naopak. Jediná místnost s rostoucím tlakem byla pravá volba.

Ani mi nepřišla žádná scéna nikterak přehnaná, kromě jedné. Když to vypadalo, že paní z českojaponského páru bude rodit. Že ji tam hodili na stůl a chystali se ji odrodit sami, to bylo mimo jak scénářem tak i provedením, zpomalenými scénami, hudbou, myslím, že tímhle překročením řeky do absurdna jsme se vůbec nemuseli zdržovat. A také mě mrzí závěr, kdy po uřvaném řešení katastrofálního stavu plynu a ukázkách povolujícího vedení bouchnul jiný barák. Oceňuji, co se v takovém zakončení dá najít, jen by se mi asi "finální zakončení" zdálo jako perfektní tečka. Protože muset osobně tohle přežít na schůzi, bych asi bouchla sama. I když já trochu bouchla, když byznysmanům všichni podepsali prázdnej papír. Asi to s tím vaším vlastnictvím teď už tak horký nebude, panstvo. Prosimvás, to nikdy nedělejte.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: