Stephen King - Nadaný žák

Originální název: Apt Pupil - Body
Rok vydání: 1982
Český překlad: 1991

Kniha nadaný žák se skládá ze dvou delších povídek, Nadaný žák a Tělo, a jak je u Kinga zvykem spíš častěji než ne, byla to trefa. Protože thriller, případně detektivku, zejména máznuté psychologií, umí napsat ještě mnohem lépe než horor, případně jsou jeho horory lepší, pokud sklouzávají k těmto ostatním žánrům, a právě tak se dají obě povídky definovat.

Nadaný žák je náhled na to, jak se vzorný pubertální chlapec může dostat na brutálně šikmou plochu, aniž by se chytil něčeho, co je běžně považováno za špatné. Todd Bowden je jedničkář, sportovec, vynikající syn, touží se stát soukromým detektivem. Ve škole se dostane k materiálům z druhé světové války a velmi ho zaujme, jak byli Němci schopni provozovat koncentrační tábory. K tomu mu do klína spadne poklad. Jak se snaží pilovat své pozorovatelské schopnosti, všimne si, že stařík ze sousedství je nápadně podobný důstojníkovi z koncentračního tábora v Patinu, a když shromáždí dost informací o tom, kdo vešel ve známost jako jeden z největších nacistických řezníků, muže konfrontuje. A ten mu po chvíli chabého vzdorování vše přizná, ale jeho obavy, že chlapec s tím zamíří na policii a poklidný život s falešnými doklady skončí, se nenaplní. Chlapec se naopak rozhodne využít příležitosti a vytáhnout z muže informace z první ruky. Informace o zvěrstvech a mučení, které ho náhle začnou mrazivě fascinovat. Začne ho nutit vykládat mu věci, které Toddovi v noci nedají spát, ale už nemůže odolat a kolotoč zastavit. Spadne příliš hluboko, jeho fascinace střídající se s děsem ho zcela pohltí. Ve starém nacistovi probudí staré brutální já. A nakonec začnou mít jeden druhého natolik v hrsti, když se vzájemně chtějí pojistit, že nevyjde najevo ani starcova identita, ani mladíkovo zatajování válečného zločince, že únik z takto napjaté reality najdou jen v další řezničině.

Na začátku jsem se bála, že už název nadaný žák odkazuje na jasný vývoj - Todd se natolik poblázní, až se zhlédne v popisovaných praktikách a začne je sám provozovat, což se nestalo, i když určitý stupeň antisemitismu převzal. Bylo to ve skutečnosti mnohem zajímavější. Povídka pracovala se situací, kdy byli oba dva tím druhým znechuceni, ale dostali se tak daleko, že se na sobě stali závislými, takže nemohli prostě přestat. Oba žili v domnění, že pokud se jeden pokusí ze všeho vymanit, vezme druhého s sebou, takže se vzájemně mučili, padali ještě hlouběji, museli vymýšlet plány na záchranu Toddových známek, na obelhávání rodičů, zamotávali se do dalších lží a podvodů, oba brzy ovládla stejná opojenost brutálních příběhů z tábora a oba nakonec svůj únik našli v krvi a vraždění. A pak už nebylo cesty zpátky ani pro jednoho. Tedy jsme sledovali, jak si jeden nadějný chlapec zpečetil osud, aniž by ve své pubertální aroganci a "akademické inteligenci" tušil, jak snadno se dá zvrátit pouhá zvědavost a jak rychle se může dostat až nad dálnici s nabitou puškou.

Tělo bylo o něco poklidnější, minimálně v této povídce nikdo neumřel, tedy pokud vynecháme, že se točila kolem hledání mrtvého těla. Zde totiž parta dvanáctiletých kamarádů zaslechne, jak jiná parta starších kluků několik mil za městem u viděla mrtvolu pohřešovaného kluka, a rozhodnou se ji najít, nahlásit a proslavit se. Celý příběh potom sestává z jejich dvoudenní pěší cesty rozpálenou přírodou, příhody na skládce, nocování pod širákem, koupání v rybníčku plném pijavic a chlapeckých rozhovorů, jež mají daleko do učených debat, prokládanými flashbacky k jejich rodinám a zázemí. Nijak veselému, jeden z nich je postižený, další jsou týraní, o dalšího se rodiče nezajímají. Většina "děje" je přitom vykládaná očima jednoho z nich, a to jako povídka, vzpomínka, kterou píše coby mnohem starší spisovatel, a doplněná dvěma jeho dalšími kratšími povídkami, jež nějak s jejich "výletem" souvisely. 

Nejde tedy vlastně o žádnou zvláštní zápletku. Nalezení těla ani není vyvrcholení příběhu. Vlastně o něj vůbec nešlo. Těch pár momentů, kdy se snaží utéct před vlakem, před zběsilým psem, před výpraskem, před bouřkou, před strašidly, jsou napínavé, rozhodně. Ale mohly by se úplně stejně odehrát jindy a z jiného důvodu. Tělo se dá popsat nejvíc ze všeho jako pěší roadtrip, během něhož se seznámíme s postavami, s jejich neveselými osudy, ale místo, aby nás zajímalo, jestli dorazí do cíle, zajímá nás, co si myslí o životě a kam se jejich příběh dostane daleko po chvíli, kdy na tělo zapomenou. Navzdory tomu, že jsou to zjevní zmetci, se totiž Kingovi velmi dobře povedlo dát jim postupně hloubku, zejména dvěma z nich, a možná čtenáři naznačit, že i ten parchant s koulema na vysvědčení, co sousedku poslal do prdele a ukradl spolužákům peníze, může mít něco do sebe - nebo taky ne, což ale nezjistíte, dokud se neodkryje kousek jeho duše.

Mé hodnocení: