Naslepo vybraný horor měl zajímavé prostředí, docela potenciál a naznačoval zajímavou zápletku. Ve výsledku to ale byl dost průměrný jednoduchý příběh, který velmi snadno zapadne, hodil by se na devadesátkový televizní horor v sobotu ve dvě odpoledne, kdy se na něj skoro nikdo nepodívá, a vysvětlím proč.
Nebo tak to alespoň tvrdí oficiálně. Ještě jsou tam ale zkušený policista, který ve skutečnosti ví, že podivný most se občas ukazuje, servírka Jess, která z močálu před čímsi zachránila barmana Davida, jenž si prošel tím samým, čím Titus, její bláznivá teta Netta, jež u neexistujícího mostu přišla o syna. A sestřenice Spratfordovy, čarodějky, které se už kdysi s tím, co u mostu číhalo a bralo si, koho se jim zlíbí, utkaly. Jenže se jim nepodařilo to definitivně zastavit, a teď, když se objevil Titus a zamotal kartami až příliš, rozhodnou se, že je třeba práci dokončit.
A je to tedy... víceméně těžký průměr. Nebyla to špatná kniha. Zhruba do dvou třetin mě celkem bavila, udržovala záhadu na příjemné úrovni. Líbilo se mi prostředí. Ne ani tak nutně močál, ale zapadlé městečko, kde věci fungují trochu specificky, kde se lidé nepodivují, že mezi nimi existuje pár duchů, kde je známo, že panenky a figuríny v opuštěných obchodech si mění šaty a drby, kde se ví, že některé obyvatelky jsou čarodějky, ačkoli to nikdo vlastně nedokáže pořádně popsat, natož vysvětlit, ale všichni s tím žijí v rovnováze a nikdo to neřeší. Kde jedna z hlavních postav prostě jednoho dne zůstala poté, co se jí tam stala divná věc, a další tam zase vyrůstala tak, že ani neví, jak vypadá reálný svět. Líbila se mi i na deskách popsaná premisa zápletky. Most, jenž se někdy objeví, kdo na něj vjede, zažije něco nevysvětlitelného, mizení lidí...
Jenže rozřešení této záhady nakonec působilo víc otřepaně než hororově a posledních pár desítek stran byl trochu úlet. Honění se po močálu s jinodimenzní příšerou, respektive duchem příšery, zatímco dvě staré čarodějnice spáchaly sebevraždu, aby mohly jako agilnější duchové popadnout duchovní pušku a duchovní sekeru a jít ducha jinodimezní příšery rozsekat tentokrát už definitivně, protože duch ducha snad už strašit nemůže. Poněkud mi skřípalo, že před třinácti lety prostě zabily příšeru, z té se stal jen o trochu méně nebezpečný duch, tak ho šly zabít taky jako duchové znova. A to ne úplně hororově. Horor úplně přestal fungovat, jakmile se záhada začala objasňovat, tehdy se ukázalo, jak málo do ní autorka vložila.
Problém mám taky s tím, že postavy nebyly navzdory velice omezenému počtu a prostředí moc propracované. Všechny byly prakticky stejné, kromě svěřence čarodějek Camerona. Ten byl otravně naivní blbec, celý život neviděl nic než pár ulic a prastarých filmů, vzory si bral z levných románů z minulého století, nikdy s ničím nepřišel do kontaktu a měl si ke konci hrát na "posledního" hrdinu, ačkoli byl tím nejméně zajímavým. Málo propracovaný, obsahově, je i děj. Na to, jak je kniha krátká, se v ní vlastně moc neděje. Pár scén s dlouhými intermezzy, záhada se rozkrývá spíš pomocí povídání o vzpomínkách než popisem aktuálních scén, i dialogy jsou občas dost divně psané - co se týče formy, na té je třeba zamakat. Celkově je to úplně odpočinková četba s potenciálem a spoustou zajímavých prvků stojících i za vypůjčení, ale jako samostatné dílo se mi pod kůži fakt nedostala.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat