Od Dobrovského jsem dostala záplavu e-knih a pořád se rozšiřuje, jenom pomalu je stíhám číst. Tak jsem se pustila do Pozlaceného měsíce, jenž měli raději přeložit doslovně, protože by to dávalo větší smysl. A bylo to celkem fajn.
Stejným vlakem totiž dorazili i dva muži, pan Cabot a pan Grant, kteří mají údajně studovat Apalače a zachraňovat divokou přírodu, akorát evidentně skrývají jakési tajemství. Židovský novinář, jehož hned po výstupu z vlaku někdo zabije. Italští sourozenci, údajní Bergaminiovi, jež kromě pravého jména nepřiznávají ani to, že před něčím či někým utíkají z jihu. A na Georgeovo panství přijede i přítelkyně jeho neteře, slečna Lilly Barthelémyová, která sice hledá i vhodného ženicha, ovšem především způsob, jak se vyhnout skandálu, jenž se kolem její rodiny hrozí rozpoutat po jistých etnických nepokojích v New Orleans. K tomu se až podezřele rasisticky začne náhle chovat Kerryn dávný kamarád, místní rodák Dearg. Kerry rychle dojde, že spolu podivná slova, podivné chování a podivné události souvisí a že existuje nějaké děsivé tajemství, spojující všechny staré i nově příchozí nejen s novinářovou vraždou. Zvláště, když přijme místo na panství a dostane se do centra dění. Jenže jí schází spousta dílků skládačky, aby si utvořila správný obraz a ukázala na správného člověka, a ty možná nestihne sehnat, než obviní nepravého, než se po horách rozšíří eugenické teorie nabývající na oblibě a než se někdo rozhodne zabránit tomu, aby svůj nos strkala, kam nemá.
Není to však detektivka. Kerry je jen horalka s dvěma roky studia literatury a důvod, proč se o vyšetřování vraždy a rozplétání klubka záhad začala zajímat, byl její velký smysl pro detail a spojitosti, všímavost, neochota hodit podivné italské sourozence přes palubu, protože nevěřila v jejich očerňování, zájem v Cabotovi, tedy potřeba ujistit se o jeho straně, a hlavně nechuť potopit její hory ve vlně rasové a etnické nenávisti. A přestože se jí pro tento moment nakonec podařilo rozplést vraždu a vynést na světlo pravdu, takže nevinní netrpěli, samozřejmě nebylo v jejích rukách zastavit hrnoucí se oceán. Drobné náznaky rostoucí nenávisti a propastí se táhly celou knihou, čtenář věděl, že pár let po skončení děje se tak jako tak rozvine nacismus. Nebyly to však jediné propasti, s nimiž Kerry bojovala. Grant a jeho francouzská antisemitská liga, kterou se snažil v Apalačích rozšířit eugeniku, pořád zůstávaly trochu na pozadí.
Přímo před očima měl čtenář akutnější propast mezi Georgem Vanderbiltem, jeho přáteli a mezi Kerry a ostatními horaly. Střet kultur, střet bohatství s obrovskou chudobou, zde doslova postavených ve vzájemném sousedství, střet povah a pohledů na tuto propast. Což se mi hodně líbilo. Všechny postavy v tomto konfliktu byly originální a své. George upřímný filantrop se snahou pomoci přírodě i místním, byť stále produkt své doby. Zchudlý Cabot napůl cesty hledal, kam může patřit, zatímco ho doopravdy nepřijímal nikdo. Bezostyšný rasista Grant užívající si postavení. Rozmazlená slečinka pozlaceného věku Lilly, na druhou stranu tvrdě pracující na vlastních omezených možnostech, jak se vyhrabat z vražedného skandálu svého zkorumpovaného otce. Catalfamo/Bergamini hledající bezpečí před svým nesmazatelným zločinem - statusem imigranta. Velice chytrá Kerry v níž se to pralo skoro stejně jako v Cabotovi, jen z opačné strany. Britské služebnictvo versus nové horalské služebnictvo. Dearg, jenž se nechal svést Grantem a jeho ideologií, ale ani jeho případ nebyl černobílý a autorka mu umožnila ukázat, proč se to vlastně stalo. Zkrátka všechny postavy ukázaly své pohnutky, úmysly, emoce, některé i víc, protože vedle hlavní Kerry bylo pár kapitol z pohledu Catalfama/Bergaminiho a Lilly, a poskládaly velice barevný, kontrastní, zajímavý svět.
Ve výsledku tak vražda novináře, ač děj rozvířila, vůbec nezůstala tím hlavním. Nešlo o její vyšetřování, ať už policií nebo Kerry, víc o implikace. O to, aby Kerry jejím prostřednictvím sobě i čtenáři odhalila, co se rozjíždí za oponou, jak snadno to může proniknout i do jinak dobrých lidí. Velmi příjemně se o takové směsce četlo. A především, jak se ukázalo v doslovu, spousta postav byly skutečné historické osobnosti nebo jimi alespoň inspirované, a samozřejmě historické souvislosti a ladění společnosti byly velice skutečné a dodávaly punc.
Mé hodnocení:
Na panství je hej, obzvlášť když se tam vyskytují vnadné děvečky.
OdpovědětVymazatRád bych Tě touto cestou požádal, abys mi knížku poslala k přečtení, stahování z uložto zrušili. :(
OdpovědětVymazatTak sem hoď nějaký e-mail a pošlu ;)
Vymazat