Jak se mi někdy stane při objednávání knih, nevšimla jsem si, že jde o trilogii a toto je jen první díl. Už mám ale i druhý, protože se mi nakonec zalíbila a zajímá mě, jak příběh dopadne. Nicméně má i své určité mínusy a připodobňování k Miléniu Stiega Larssona na přebalu, byť se dotýká velmi podobné situace, úplně nesedí.
Ne tak docela. Hned s tím jí totiž v hlavě začne blikat neodbytný alarm a začne si i všímat prapodivných věcí. Když se chce vrátit pro zapomenuté drobnosti do starého ubytování, najednou je pryč celý dům. Nikdo si ji nepamatuje. Každý tvrdí, že se musela splést. Její starý soused se k ní nechce znát. Najde si terapeuta, ale když k němu jde neohlášeně, o jeho ordinaci nikdo nic neví. Někdo se jí přehrabuje ve věcech. Na instagramu se objevují její fotky z doby, kdy je sama doma. Jako by někteří lidé kolem ní měli dvě identity. A ji snad někdo sleduje. Vedle toho najde po svém otci složky s výstřižky, které se týkají případů, kdy ve Švédsku úřady a politici porušovali lidská práva, a to včetně zneužívání dětí a imigrantů. Může to spolu souviset? Objevil snad její otec něco tak vážného, že si lidé v pozadí zahrávají stále ještě i s ní? Mohla to být dokonce příčina jeho nehody? Jak je do toho zapojená přátelská Bella? Mohli by jí poradit otcovi nejlepší přátelé ze švédské vlády Fabián a Björn, nebo ani jim se nedá věřit? A co když si to všechno jen namlouvá, protože stále nezpracovala své masivní trauma?
Tyhle podivné věci se přitom dějí skoro od začátku a začnou tím, jak přehnaně přátelská Bella uloví Saru do snové práce a brzy jí nabídne spolubydlení v luxusním bytě. Protože všechno kolem Sary už docela něčím smrdělo, čekala jsem, kdy se provalí, že ji Bella právě ulovila do obchodu s lidmi. Jenže to se nestalo, Bella byla víceméně opravdová, v půlce se ještě začalo zdát, že půjde spíš o politické machinace, které rozkrýval Sařin otec. Jen aby se všechno zvrtlo zase k systematickému obchodování s lidmi a nelibým zásahům švédských politických špiček a konečně se začalo naznačovat, jak s tím Sara souvisí. Tedy vážně jako v Miléniu s Lisbeth Salander. A udržet napětí se autorce povedlo ve všech částech, zejména když čtenář začal chápat rychleji než Sara, že se něco děje, a netušil, kterou cestou se vydá.
Akorát to někdy chápal až příliš brzy. Mnohdy byla Sařina ignorace pochopitelná, snažila se přenést přes znásilnění, vypnout vnitřní alarm a začít lidem věřit, a měla dlouho za to, že její podezíravost je součást traumatu. I to podle mě bylo dobře zakomponované. Jenže jindy byla až nesmyslně neopatrná, hlavně když už chápala nebezpečí. Třeba když začala komunikovat s novinářem, aby jí pomohl rozkrýt dost možná boj o život, ani jednoho nenapadlo nepoužívat otevřeně jejich normální telefony, ačkoli do Sařina někdo opakovaně lezl a ona to ví. Nebo se nikdy nepokusila nic ověřit. Když třeba zjistila, že po sezení s podezřelým terapeutem místo jeho ordinace existuje jenom starý byt, začala se dlouho utápět v tom, jak věci nedávají smysl, místo aby si třeba sjednala nové sezení a sledovala, jestli je to fakt bouda a byt budou přestavovat zpátky na ordinaci. Prostě místo nalézání smyslu pořád odbíhala na společenské akce, fňukala, jak je vše divné, a co bylo nejotravnější, spala. Velmi často nájezd na zajímavé odhalení přerušilo, jak byla unavená a šla spát, se všemi věcmi roztahanými otevřeně kolem. Divím se, že se v takových chvílích nikdy nic nestalo.
Bohužel se autorka i zbytečně dlouho zabývala podružnými věcmi, třeba náplní Sařiny práce, nesouvisející vůbec s ničím, a potom vyvrcholení sesekala narychlo na posledních pár stránkách. Potřebovalo trochu víc rozvést, hlavně zapojení Fabiána a doba, kdy Sara už tuší. Bylo třeba, aby Sara sama a postupně odhalila, co se dělo s Bellou, co je Skarabeus, jak je to se zneužíváním a sama zděšeně přišla na to, v jaké síti se ocitla. Tady jí to při jediné náhlé konfrontaci Fabiána prostě vysypal, zatímco pro ni to bylo ještě skoro až okrajové (pochopitelně její veškerou pozornost na chvíli obsáhlo uvědomění, kdo jí znásilnil), a to poměrně zklame. Budování napětí se musí vyplatit, autor ho nemůže zastavit a potom vzít jednu postavu, skrz níž sám sebe natvrdo vysvětlí. Na druhou stranu závěr naznačil nutnost nového boje už bez pochyb, jestli jen Sara není blázen, a na druhý díl se těším.
Mé hodnocení:
Všiml jsem si, že se Ti zamlouvají knížky, kde jsou hlavní hrdinky určité outsiderky a jdou tím životem se vztyčenou hlavou, i když často za svou obětavost a poctivost dostávají pouze loktem do žeber... Pěkné.
OdpovědětVymazat