Blake Crouch - Městečko Pines 2

Originální název: Wayward

Rok vydání: 2013

Český překlad: 2019

Po přečtení prvního dílu jsem si pořídila druhý čistě ze zvědavosti, kam ještě chce autor tento docela uzavřený příběh zavést. A rozhodně nelituji. Teď se akorát nemůžu dočkat, až se mi dostane do ruky i třetí. 

Ethan Burke se po děsivých událostech prvního dílu, kdy se probral v nesmyslném městečku Wayward Pines, ocitl se na útěku před vražedným davem, zjistil, že Wayward Pines téměř dva tisíce let po jeho narození, které strávil v nedobrovolné hibernaci, je poslední město na Zemi ovládané krvežíznivými mutanty, s věcmi konečně sžívá. Přijal roli šerifa, dohlíží na obyvatele pro Pilchera, vynálezce města, jenž vše řídí a snaží se i brutálními metodami zajistit přežití lidské rasy. Nastěhoval se ke své ženě a synovi, protože ty Pilcher rovněž před lety uvedl do města. Snaží se akceptovat, že tohle místo pod neustálým dohledem kamer, mikrofonů, Pilcherových lidí, kde je zakázáno dávat najevo existencí dřívějších životů, má být jeho domov. Což mu nejde tak dobře, jak před Pilcherem předstírá.

Dokud se nestane něco úplně nového. Občas někdo spáchá sebevraždu. Občas se uspořádají slavnosti, kde všichni obyvatelé povinně loví toho, kdo se ani po několika pokusech nedokázal adaptovat a je uznán za příliš disruptivní. Výjimečně se někomu podaří dostat za plot chránící město před mutanty a už se nevrátí. Ovšem teď se na silnici objeví pobodaná mrtvola mladé ženy. Na Ethanovi jako šerifovi je najít vraha. Podle Pilchera se skrývá mezi skupinou rebelů, kterou tato agentka sledovala. Určitě se jí zbavili, než stihla nahlásit jejich jména. Jenže Ethan postupně zjistí, že stopy vedou úplně jiným směrem a že za Wayward Pines se schovává ještě víc, než si původně myslel. Ani jako Pilcherův člověk zdaleka neměl plný obrázek. Velmi se přepočítal v tom, jak silně chce být diktátor bohem. Stejně jako v tom, že by dokázal svou novou situaci plně přijmout. Rozhodne se proto nahlas vyslovit zakázané otázky - je iluze bezpečí cennější než svoboda a drtivá pravda?

Od prvního dílu je tak tato kniha velmi odlišná. Je zase docela krátká, svižná, pořád se v ní něco děje. Jen jinak. Už od počátku čtenář ví - protože hlavní postavou je stále Ethan a ten už ví - co se děje a proč. Ví, co je zač Wayward Pines, jaká tam platí pravidla, co je venku za plotem, co jsou mutanti, kdo to ovládá. Proto je kniha o poznání klidnější. Místo záhadného chaosu věčných útěků se ocitá v psychologickém dramatu. Na jednu stranu lidský život mimo město neexistuje a je to jediný způsob, jak uchovat alespoň zdání normálnosti. Na druhou je nesvobodné, lidé mají čipy, všude jsou kamery, všichni musí předstírat štěstí a až na několik vyvolených nikdo neví, kde a proč se ocitli. Není možné vylít si frustraci, není možné se sousedy otevřeně zanadávat či spekulovat, každý musí vše dusit v sobě. Zkrátka žít ve vězení, aby vůbec mohl žít. Já jsem tu plně na Ethanově straně, protože to není žádný život, Pilcher je diktátor a všechno vidí zcela odpoutané od lidství. Existovaly by možnosti, jak lidem ulehčit bez hrozby násilí a naprostých lží, jenže on je odmítá pod vědeckou zástěrkou, aby mohl hrát boha. K tomu Ethan musí všechny v této lži udržovat a autor skvěle rozepsal, jak to potají nenávidí. 

Potom i tak přišla záhada, záhada vraždy a rebelů. I to se mi líbilo. Mrtvá Alyssa Pilcherová poodhalila spletité vztahy v nejvyšší vrstvě a odvrácenou stranu města. Rebelové zase, že lidskou povahu Pilcher nemůže potlačit, zvláště, když se z nich místo odhodlaných radikálů vyklubala jenom banda toužící postaru upustit páru. I to mě přivedlo na myšlenku, že by se život ve Wayward Pines dal jednoduše zlepšit. Nelegální setkání, kde se jen pilo, vzpomínalo a tancovalo, aniž by lidé směřovali k hromadné sebevraždě nebo útoku, to dokazovala. Což byla jen první známka toho, že věci se ještě zásadně převrátí, až se odhalí další střípek pravdy a získají se další odpovědi na otázky, které první díl vlastně ani pořádně nepřinesl. 

Jenom jsem si od začátku říkala, jak Pilcher nemusel mít s rebely žádný problém, kdyby autor nevymyslel příliš komplikované zapínání sledovacích kamer pouze ve chvíli, kdy se k nim přiblíží čipy umístěné do obyvatel, aby se systém nepřehltil. Beze změny i po zjištění, že si ty čipy odstraňují a pak jsou neviditelní. Kamery s prostým pohybovým senzorem, nebo, když jsme ve sci-fi oblasti, kamery zapínající přenos, když v zorném poli program vyhodnotí lidskou postavu, a rebelové by neměli, jak zůstat mimo dohled. V tomhle byl základ zápletky jednoduchý, přesto překombinovaný.  Ale to je moje jediná výtka. 

A na závěr tento díl přinesl ještě jeden zajímavý aspekt. Párkrát se objevila kapitola Tobiase, jednoho z agentů vyslaných prozkoumat zbytky země. Docela zajímavě popisoval své putování, setkání s mutanty, jejich studium. Dlouho však působily navíc, a to přesto, že mi došlo jeho spojení s dalšími postavami dřív, než to sám prozradil. Jenže díky jedné "nevinné" větě mě právě tyto kapitoly tak moc navnadily na poslední díl. Paralelně s tím, jak se Pilcher pomstil Ethanovi za odhalení pravdy obyvatelům vypnutím ochranného oplocení, Tobias na dohled města odhalil (a neprozradil) způsob, jakým by bylo možné se zachránit. A na to jsem hrozně zvědavá.

Mé hodnocení:

>>Ostatní díly Městečka Pines<<