Felix Blackwell - Ukradené jazyky

Originální název: Stolen Tongues 
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2023

Rozhodla jsem se nakoupit nálož hororů v akci a tento mě zaujal tím, že měl začít jako krátká povídka na redditu. Protože reddit je jediná sociální síť, kterou používám. A rozhodně jsem si ho hodně užila jako docela klasický duchařsko monstrózní horor s dostatečně originální zápletkou. 

Felix, do něhož se vtělil autor, má strávit pár dní se svou snoubenkou Faye v chatě jejích rodičů na hoře Pale Peak. Jenže už první den se vůbec neodehraje tak, jak si představovali. Z hlubokých lesů kolem uslyší skřeky, najdou podivný lapač snů ze zvířecích šlach a vlasů, zaslechnou i dětský pláč, říkanky, nesmyslné blábolení podivných hlasů a všimnou si, že se kolem chaty plíží lidé schovaní ve stínech. Faye se vrátí její náměsíčnost a mluvení ze spaní a Felix si uvědomí, že neříká jen obvyklé nesmysly, ale někomu dává znepokojivé odpovědi. Někomu, kdo se plíží i kolem jejich postele a rozhodl se Faye zcela uchvátit.

Tyto návštěvy se stupňují každým dnem. Faye i Felixovi zkrátka něco z lesů usiluje o život. Něco temného, což jim potvrdí i místní. Turisté slýchávají děsivé zvuky, rodák z jednoho z původních kmenů zná příběhy o lidech, kteří se nechali ošálit, a pokud je ještě někdy někdo viděl, tak jen jejich znetvořené pozůstatky. Faye a Felix tak udělají jedinou rozumnou věc, rychle odjedou domů. Jenže se ukáže, že se ničeho nezbavili. Netvor je pronásledoval odhodlaný udělat všechno, aby mu Faye konečně odpověděla, vyjevila poslední kousek skládanky, po níž se jí zmocní, a aby Felixe, jenž mu v tom hodlá bránit, zabil. A jim rychle docházejí síly. Terorizuje je, kdykoli usnou, posléze už i ve dne, ničí jejich život a čeká, až už nezvládnou vzdorovat. 

Mně se to z větší části hodně líbilo. Děsivá záhada začala prakticky na třetí stránce, žádné dlouhé úvody, jdeme do nebezpečí, potkáváme monstrum. Většina knihy místo poměrně typického, ale docela nudného přesvědčování sama sebe i ostatních, že se děje něco nadpřirozeného, se tudíž naopak soustředí na odhalování, co to je a jak s tím skoncovat. Tady s výrazným prvkem původních Američanů, částečně reálným a částečně vymyšleným, čímž se autor snažil vyhnout škodlivým klišé "spirituálních divochů". To docela dobře popisuje i v doslovu, kde vysvětluje, jak k této otázce přistupoval, proč si vybral zrovna jejich folklór a jakým způsobem ho zpracoval, ačkoli mezi jejich komunitu nepatří.

Bylo to přitom skutečně děsivé monstrum - imitátor. Pracovalo se sny, stíny, nelidsko lidskými rysy, imitováním hlasů, nabouráváním soukromí, dobře představitelným posedáváním během náměsíčnosti, tedy trhanými, nečekanými pohyby, děsivými výrazy tváře, jaké autor hodně živě popisoval, s děsem, traumatem a rozkladem vztahů a psychiky, které takové útoky doprovází. V tomhle ohledu skvělý, napínavý horor využívající docela prošlapané cestičky, jenže způsobem, jaký čtenář bude hltat. Já rozhodně hltala, užívala si strach i překážky, kdy jakýkoli pokus o obranu nabourávalo, že imitátor zvládá jejich hlasy, může si obléknout lidskou kůži v odporné nápodobě, může se pohybovat jako pouhý stín po domě, nezáleží jestli jsou na Pale Peaku ani doma, že likviduje jejich spojence, že rodiče Faye, kteří by jim mohli opravdu pomoct, zarputile odmítají prozradit, jaké tajemství imitátora tak zaujalo. Všechno spolu harmonicky hrálo.

Na druhou stranu se autor jednomu otravnému klišé nevyhnul. Faye byla na facku. Od začátku byla zjevně cílem, pod neustálými útoky, uvědomovala si to, ale vůbec se nesnažila na nic přijít nebo s tím něco udělat. Naopak se jen rozčilovala, že Felix ano, a dělali z toho drama, jak Felix ubližuje jejím citům, když se snaží odhalit, co se je pokouší zabít. Doslova si pro ně přicházela příšera z jiného světa a ona se nafučela, že Felix ji tomu nenechá propadat a nechce být pasivní. Dokonce si do všeho ještě pozvala sestru s miminem, ve chvíli, kdy jim okolí domu a dům prostupovalo zlo, a hrozně se všichni divili, že zaútočilo i na ně. Často mě rozčilovalo, jak se hlavně Faye ale někdy i Felix vyjeveně a neprakticky, jako první den na Zemi, stavěli k tomu, co by mělo každého napadnout bez dlouhého přemýšlení, jak kvůli tomu očekávaně padali do pastí, které si sami vystavěli, a jak se Faye uráží, když ji někdo řeší, byť v otázce života a smrti. Pořád si stěžovala, že se Felix snaží rozhodovat za ni, ale sama nehnula prstem.

Taky mi úplně neseděl konec. Se všemi oběťmi, jaké pro ně ostatní přinesli, s tím, kolik lidí pro ně muselo umřít a trpět, bylo cílem, aby si Faye vzpomněla, že když jí bylo pět, její mámě se narodilo mrtvé dítě a ona se nikdy nedočkala bratříčka. S čímž z nějakého důvodu zacházela jako s nepřiznatelným, děsuplným, ostudným traumatem. Jo a imitátora pak stačilo požádat o odchod. Konec s růžovou mašličkou. Ve světle vší hrůzy zněla taková příčina jako pořádné zklamání. 

Mé hodnocení: