Jedna z nejnovějších knih, které jsem dostala zdarma od Dobrovského. A už bych vážně ráda četla zase něco, co mě naprosto pohltí, protože Ďáblův potok to fakt nebyl. Netrpěl sice pro změnu mizernou editací, zato trpěl autorovým... řáděním.
Teď se jeden ze šestice, Jack, jediný, který Stauford nakonec opustil, vrací domů kvůli smrti babičky Imogene. Musí vypořádat dědictví, také se setká s některými ze svých polovičních sourozenců a postupně zjistí, že existují ještě tajemství o Jacobovi a jeho víře, které mu do té doby unikaly. Které si jako dítě vychovávané uprostřed kultu a uprostřed znásilňování vlastním otcem, uprostřed uctívání něčeho strašidelného, čemu nerozuměl a co zasunul do podvědomí, neuvědomoval. A které se teď připomínají, protože se smrtí Imogene, posledního z prarodičů šestice, se uvolnila pouta Jacoba. A on i jeho děsivý bůh nicoty, hniloby a červů přichází, aby dokončili obřad započatý před dekádami.
Což venkoncem nebylo tak moc zajímavé. Začátek ušel. Jakási temná síla vesmíru, hniloby a červů pod zemí posedne kazatele, ten vytvoří kult, vede k víře končící u lidských obětí, znásilňování dětí a hromadné sebevraždy, dokud se pár lidem v "kongregaci" nerozsvítí a neskoncují s ním. Načež se podíváme, jak se vede ústřední šestici jeho naštěstí neobětovaných potomků. Jak je po letech zdánlivá náhoda zase svede k sobě a jak pomalu přichází na to, že zlo a s ním i jejich otec jednak není jen výplodem jejich traumatu a jednak nezemřelo. To mě docela bavilo. Jak každý měl svůj způsob vypořádávání se s minulostí. Jeden maloval znepokojivé obrazy, další provozoval antináboženské rockmetalové rádio, další se snažil očistit "řádným" bohem, další drogami, další zkrátka popíral a popíral. Tenhle jejich boj s minulostí, z něhož se pomalu stával boj se znovuprobuzeným zlem, se mi i líbil. Šestice byla částečně sympatická, částečně aspoň zajímavá.
Pak to začalo kulhat na obě... ruce. Čím více se zlo probouzelo, čím více lidí posedávalo, čím větší část města mu propadala a čím víc času mu věnoval autor, tím víc furt dokola mluvil o hnilobě, smradu, jak z lidí padá hlína a teče černé svinstvo, jak ho zvrací ostatním do pusy a do očí, aby je taky posedli, černé svinstvo prosakující z celého těla, sbírající se na podlaze. Prostě si autor za hlavní "estetické" téma zla zvolil hnusné hleny temnoty prostupující tělo, něco, co nemám ráda, používal je, kdykoli se dalo, a ze spousty scén učinil hnus. K tomu začal ujíždět se sexuálními scénami. Chápu narážky na Jacobovo zneužívání. Chápu, že rebelie proti "obvyklému" náboženství zahrnuje i tu sexuální. Nechápu, proč v hororech, kde se pracuje s nechutnými tělesnými tekutinami a posedlostí, to často sklouzne k hnusně popsaným orgiím hord a proč i autor skončil u toho, že do lidí nalezlo svinstvo, oni odhodili oblečení, rozdávali si to každý s každým a děti provolávaly, ať je někdo ošuká. Však to ani nehrálo s později vysvětleným důvodem vzniku sekty, a pokrytectví bohabojných maloměstských Američanů odhalené na dřeň šlo zpracovat chutněji. Proč autoři sex přidávají na stranu zla a démonů ve velmi nechutné podobě a proč s tím i Keisling tak přeháněl? Bojí se ho? Mají s ním sami problém?
Nezdálo se mi ani, jak hlavní boj dobra se zlem, tedy od momentu, kdy zbytek šestice objevil probuzené zlo (trochu pozdě po nakažení velké části Staufordu), začíná 50 stran před koncem u 350stránkové knihy. Jak poslední bitva započíná ani ne 20 stran před koncem. Takže střední část byla uondaná, nevyvážená, těžko se popisuje. Kromě věčných červů, hlíny, černého hnusu a orgií. Zlo si totiž připravovalo docela aktivně půdu, zatímco hrdinové dobra se plácali kolem. Náznak jejich přípravy spočíval v objevení záznamů Imogene a jejího profesorského přítele, s nímž se oním temným bohem a jejich starou vírou zabývala, v objevení rituálů, které provedla ve snaze Jacoba zastavit i po smrti. Jenže ani to vůbec nefungovalo, jelikož autor nevysvětlil, co ten temný bůh "zezdola" byl, odkud se vzal, proč vypadal a projevoval se tak, jak se projevoval. Neřešil skoro nic. Metafora k pokryteckým měšťákům byla velmi volná a kostrbatá. Vyvolával tak dojem, že hrdinové přešlapují na místě a chodí po špičkách kolem toho, že Imogene kdysi něco zjistila a provedla a někdo se tím celé dekády zabýval. Jenže čím, to už asi nestihl vymyslet, na řadě totiž byla další kapitola incestních orgií nad mrtvolou s červy vylézajícími z pórů.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat