Lindsay Cameron - (Ne)skrývaná pravda

Originální název: Just One Look

Rok vydání: 2021

Český překlad: 2022

Zaujalo mě, že tato kniha měla být thrillerem sice nanejvýš osobním, ale z prostředí právníků a hrabání se v jejich e-mailech. Tak trochu jsem podle shrnutí na obálce čekala, že půjde o ženu, která se zblázní do kolegy, aniž by ho poznala jinak než z e-mailů, vybuduje si svou představu a pak o ni dramaticky a nebezpečně přijde. Ale ono to bylo ještě děsivější.

Cassie totiž dramaticky přišla o kariéru v advokátní kanceláři, a aby si mohla dovolit dál žít v New Yorku, přijala mizernou práci - stala se součástí dočasné skupiny právníků revidujících ohromný nával dokumentů pro dořešení několikaletého případu o velkých korporacích. Je tedy na naprostém dně kariérního žebříčku, její kolegové si jí nevšímají, protože si chodí jen odsedět své hodiny klikání na myš, je naprosto osamělá, přišla o přítele i přátele, a jediní, kdo s ní prohodí slovo, jsou její otravně nadšený nadřízený a trochu ujetý kolega. O něž nestojí. Což Cassie řeší tím nejhorším. Alkoholem, léky a vymýšlením vlastní reality. Alespoň dokud mezi dokumenty nenarazí na e-maily jednoho z výše postavených advokátů, Foresta Wattse - musely se k revizi dostat omylem, jde často o soukromé zprávy mezi ním a jeho manželkou Annabelle, které by měla ihned odkliknout jako nerelevantní. Jenže Cassie si je místo toho začne pročítat. A považovat za jediné světlo ve svých šedých dnech, brzy za svou novou drogu, a co hůř, díky tomuto malému okénku do jejich vztahu, jenž se jí zdá naprosto idylickým, se začne vnímat jako jejich neviditelná součást.

Jenže Cassie je dost náchylná k závislostem. Brzy už to není jen čtení e-mailů, ale doslovný stalking. Sleduje místa, kde se Wattsovi pohybují, i když na to ve skutečnosti nemá, nakupuje pití, oblečení a kosmetiku, jakou používá Annabelle, jejich vztah prožívá, jako by byl její vlastní. A když narazí na známku toho, že by to mezi Wattsovými mohlo drhnout, rozhodne se pro další fázi - to Annabelle určitě vztah rozbila a ona ji zvládne napodobit tak dokonale, až ji ve Forestově životě nahradí. Však o něm přece ví úplně všechno a "náhodné" setkání na jeho oblíbeném místě jen roztočí perfektní románek. Nebo ne? Nebo není tak nenápadná a skvěle manipulující, jak si představuje, ve skutečnosti se ve Wattsových šeredně spletla, protože i oni mají svá tajemství a nejsou slepí?

Kniha se tak dá charakterizovat jako bláznivá stalkerka ukusující si větší sousto, než jaké mohla čekat. Jelikož Cassie byla naprostý magor, bez pochyby. Od samého začátku čtenář jasně viděl, do jakého průseru se řítí, jaké hovadiny dělá, jak toxický život buduje sobě i svému okolí, jak málo by stačilo, aby žila úplně jinak. Na druhou stranu ale i chápal, proč to dělá, a jaké věci na Forestovi přehlíží. V čemž spočívalo kouzlo čtení o stalkerce v první osobě. Vedle děsu z jejího chování a uvažování to bylo i smutné. Cassie zjevně měla nějakou poruchu, její životní úděl ji dohnal až tam, kde se ocitla, byla hrozně osamělá, nezvládala svůj život, k čemuž ani nebyla s ohledem na její minulost vybavená, nedokázala se zvednout a dohnala se do spirály, v níž si vysnila, že si budoucnost vydře tak, jako by šlo o detailní průzkum k případu. Proto mi přišla kniha celkem originální, rozhodně ne černobílá.

Navíc si ji vysnila z pár e-mailů a ze sledování fotek na sociálních sítích, takže všechno, co si myslela o Forestovi a Annabelle, byly jen její představy. Tudíž to evidentně nemohlo fungovat - ani ona nedokázala dobře fungovat. A mě bavilo sledovat, jak si myslí, že je geniální, nenápadná, všechno jí skvěle vychází, jak Forest skutečně zabírá na napodobování Annabelle (to bylo obzvláště ujeté - pokud by sem rozešli a tuplem kvůli chování Annabelle, asi by sotva stál o její dvojnici do takových detailů jako je vůně krémů, ale podle Cassie to byl perfektní plán), a přitom mezi řádky tušit, jak ostatní si všímají divného chování a nestabilnosti. Takže to nebyl thriller plný napětí o tom, jestli vrah dostane oběť, akce a strachu o životy, ale napětí o tom, kdy praskne, jaká je Cassie doopravdy.

K tomu samozřejmě musím připočíst i zvrat v závěru, kdy se ukázalo, jak hrozně mimo byla se svou vysněnou verzí Foresta, předpokladem o konci jeho vztahu a vůbec morálky Wattsových. Tedy nebylo překvapivé, že se spletla, ale do jaké míry. Když se ukázalo, že tu sice máme bláznivou stalkerku, ale té úplně unikly ještě mnohem horší stránky objektu jejího zájmu. Tehdy se thriller přehoupl i do onoho trochu klasičtějšího, Cassie narazila na skutečnou záhadu spojenou i s náhlou sebevraždou kolegy a divnými náznaky o zapojení Foresta, a všechno se začalo řítit příjemným spádem. Zvlášť, když Cassie pořád odmítala sundat růžové brýle, snažila se zachránit něco, co stejně nemohlo existovat. Zatímco čtenář už chápal, co za Forestem asi vlastně stojí. 

Jsem tedy naprosto spokojená a iritovala mě jen jedna malá drobnost. Používaný slovní obrat - Cassie vždycky "vytlačila hrášek" kosmetiky jako krému, šamponu, čehokoli, když je chtěla použít, a jelikož se snažila perfektně napodobovat Annabelle a shánět její kosmetiku, stávalo se to často. Je to jednak pitomý obrat přeložený do češtiny poměrně neohrabaně, a jednak to platí pro zubní pastu, ovšem když se snažila natřít úplně vysušené ruce nebo použít zábal na svoje dlouhé vlasy, "hrášek" produktu by jí fakt nestačil. S tím umyjete možná sestřih na ježka a namastíte si dva prsty. Tak to zrovna nefunguje.

Mé hodnocení: