Tato kniha nepracuje se žádnými sci-fi prvky ani není tak docela historickou fikcí, jak měl Crichton v oblibě, ale řeší poměrně obyčejnou záhadu týkající se nehody v letovém provozu. Takže je spíš o letecké technice a mechanice, firemní politice a médiích. Jako téma se mi to tak i líbilo. Jen za mě nepatří k jeho nejlepším.
To by mělo být celkem jednoduché, ale Casey Singleton, vysoce postavená zaměstnankyně Nortonu, při tom kupodivu stále naráží na problémy. Technické jsou jasné, zkoušky a analýzy nějakou dobu trvají, k tomu oni jen vyrábí a prodávají letadla, a pokud se dopravní společnost rozhodne nedodržovat některá doporučení, která by takové vyšetření usnadňovala, musí se s tím vypořádat a nemohou ji donutit. Posbírat důkazy o přesném průběhu nehody je tedy zkrátka složité. Jenže vedle toho se objevuje i zvláštní nesoulad a neochota vypovídat u zaměstnanců asijské letecké společnosti, odporující si tvrzení, přehazování viny z jedné věci na druhou, a vše komplikují i drsné praktiky odborů, které chtějí překazit nastávající velký obchod s Čínou. Podle jejich informací se má uzavřít v takové podobě, jaká je do budoucna vážně poškodí, což zase popírá vedení. Navíc Casey brzy nabude dojem, že má vedení určitá tajemství a plány a že ona by mohla být vhodným obětním beránkem. Musí tak rozluštit, co se vlastně s letadlem stalo a proč, co se děje s obchody, kdo má jaké plány, a to dřív, než ji potopí. Což jí vůbec neusnadňuje dravá reportérka odhodlaná připravit reportáž, v níž Norton roznese na kopytech, ať už na nich vina skutečně leží nebo ne, protože příběh má lepší sledovanost než pravda.
To všechno mělo velký potenciál být zajímavou záhadou z ne zrovna častého prostředí. A také pár hodně zajímavých prvků. Tuhé, až násilné napětí mezi vedením a dělníky krytými odbory kvůli jejich nesouhlasu s obchodem s Čínou, bylo zajímavé. Že v dobách, kdy se ve společnosti něco děje, jsou tam normální výhružky zraněním, i ta zranění, hrozba, že se na pracovišti něco stane, sabotáže, a i vedení to považuje za běžnou věc, nad kterou si jen povzdychnou a možná najmou bodyguardy, mě zaujalo. Asi fakt hodně drsné prostředí. Vlastně by mi nevadilo jenom sledovat tuhle tvrdou třenici a zmatky kolem podezřelých obchodů a budoucnosti společnosti. Hodně mě nicméně zajímalo i to, co se s letadlem vlastně stalo. Crichton rychle a dobře naznačil, jak to nebyla žádná obvyklá porucha, nebyly to turbulence, jak někdo mlčí a snaží se zamést stopy a jak je všechno mnohem hlubší problém, než se na první pohled zdá.
Také nebylo dlouho vůbec jasné, jestli spolu tyto dvě linie souvisí, a tím se rozehrávala další zajímavá fáze - sledování, kdo může mít motiv sabotovat někoho jiného a nebo vyšetřování, kdo by mohl zbohatnout na mizerném obchodě, jestli tomu nehoda měla přispět, kdo má pravdu ve všech těch protichůdných tvrzeních. S Casey jako jedinou, kdo se snaží jít po všech nitkách, zatímco ostatní se takticky nebo jen z nevědomosti drží svého směru. Zkrátka poměrně klasický motiv odkrývání záhady jednou postavou zahnanou do krajností, tedy nesnadnou prací s lidmi, s náznaky, s hledáním stop a důkazů. A ke konci do toho ještě vstoupila média toužící po vlastní verzi a vlastním obrazu. Ta přidala tlak na všechny strany a sázky se zvýšily. S vyřešením záhady, tedy zde záhad, jsem pak byla i dost spokojená, včetně příčiny událostí při letu a jejich překvapivé (ne)souvislosti. Zkrátka premisa a rozuzlení fungovaly.
Nicméně zpracování pokulhávalo na obě nohy. Mnohokrát, opravdu mnohokrát se opakují dlouhé schůze, kde se dokola přežvýkávají suché technické podrobnosti o letadle a jak je většina systémů v pořádku, takže neví, co mohlo nehodu způsobit, a co ještě prohlédnou. Obrovská část knihy se točí na místě, vyřazují ty technické aspekty, které za nic nemohly, a to je strašně zdlouhavé. Bylo evidentní, že vedení něco šije, že někdo něco silně pokazil, jen nebylo jasné, jestli úmyslně nebo se jen sešly náhody, jenže Casey jako jediná nad tím uvažovala a bohužel ani ona ne dostatečně otevřeně. Tancování všech postav z Nortonu kolem stále těch stejných sdělení o technice letadla, motání se v kruhu po dlouhé, dlouhé stránky, nudilo. Chvíli to působilo skoro jako část manuál nebo zápisy z letového provozu, aniž by říkaly něco nového nebo vůbec něco říkaly čtenáři. Nebyly vlastně vůbec důležité pro nic jiného než říct, že příčina bude jinde. K tomu sledovat, jak postavy neustále jen chodí z haly do haly a ze zasedačky a do zasedačky a občas domů a nikam nepokročí, to všechno bylo únavné.
Únava se zlomila až u zmíněného zájmu médií a přípravy úmyslně zdrcující reportáže, u nichž mi ale zase na druhou stranu přišla až přehnaná snaha vyrobit příběh úplně bez ohledu na pravdu. Jako by Crichton trochu ztrácel nuance a nebo chtěl prostě nesnášet reportéry. Až TAK zjevné a až TAK naivně záporácké to být nemuselo. Mohl se víc soustředit na napínavé scény, kterých se pár objevilo, mnohem lépe postupně čtenáři odhalovat celé spiknutí a i příčiny chování letadla, třeba i elegantněji zapojit média jako nevědomého agenta pomáhajícího při rozuzlení příběhu, zatímco si myslí, jak jde za sólokaprem. Trochu konkrétněji rozpracovat, jak na vše Casey přichází. Místo toho nás tahal tabulkami, halami a zkouškami, jako by se chtěl hlavně pochlubit, co si o leteckém inženýrství zjistil, postavy nechával předčítat výsledky těchto zkoušek leteckou hantýrkou a sem tam si uvědomit něco, co čtenáři nesdělí. A nakonec náhle vybalil rozuzlení. No nazdar.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat