M. A. Collins - Heat Wave

Originální název: Heat Wave
Rok vydání: 2004
Český překlad: Nepřeloženo
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Tato kniha mi na polici ležela dost dlouho, objednala jsem ji už k předloňským Vánocům, myslím. Ne že by se mi ji nechtělo číst, ale předpokládala jsem zhruba to samé jako ve všech ostatních CSI knihách, které jsou psané jako epizoda seriálu a v nichž měl Collins značné zkušenosti. A v tom jsem se nespletla.

Někdo zastřelil vůdce jednoho z největších miamských gangů z jedoucího auta, patrně proto, aby se chopil kontroly jeho impéria. Případu se tak ujme kriminalistický tým Horatia Caiena a všichni čekají, že nakonec je důkazy nasměrují k někomu ze zločineckých rivalů, jichž není ve městě zrovna málo. Horatio proto celou věc konzultuje se svým starým známým federálním agentem Burnetem, odborníkem na organizovaný zločin, aby věc uzavřel co nejrychleji. Dřív, než se ostatní gangsteři začnou navzájem podezírat a rozpoutá se mezi nimi boj. 

Jenže potom stejné auto se stejnou zbraní rozpoutá chaos u domu Burnetových. Ukáže se, že ona zbraň má být přitom tou dobou zamčená ve skladu důkazů kvůli nadcházejícímu soudu. Když se k tomu šéfové ostatních nejvlivnějších gangů rozhodnou sejít a pokusit se celou záležitost vyřešit smírně, někdo si počká i na ně. Někteří svědci jako by posílali kriminalisty snažící se najít chybějící dílky, které by konečně z tohoto zmatku vytvořily jasný obraz, na falešný lov. Jako by někdo válku gangů ve skutečnosti chtěl. Ale kdo by z ní mohl těžit zrovna teď? 

Měla by to být druhá autorova kniha z prostředí CSI: Miami komponovaná jako epizoda seriálu. A tak skutečně působí. Líbí se mi, že na rozdíl od té předchozí už nechal zaznít i pohledy dalších kriminalistů, ač ústředním zůstal Horatio, takže nebyla tak monotónní. Naopak se zase dostal do rytmu, který se mu víceméně daří hlavně v CSI, a to, aby postavy působily skutečně jako seriálové. Udržel na uzdě i hrozně často používaný karikaturní motiv "my jsme nej, ostatní agentury jsou zlotřilí šašci", a to navzdory tomu, že tu právě o problém s ostatními agenturami šlo, tudíž určitá animozita byla na místě. I zápletka odpovídala. Celkem běžná, tradiční pro CSI, soustředěná na forenzní důkazy, v tomto případě dokonce ani moc ne na výslechy, protože pachatelé vždycky dokázali podezřelé zabít dřív, než se k nim dostala policie. Což zase vyvažovaly kapitoly z pohledu gangsterů. Zvrat kdo a proč začal vraždit členy gangů a snažil se rozdmýchat válku, v tom nebyl úplně nečekaný, celkem brzy mi to došlo, avšak slušně provedený. Jak říkám, klasická CSI se sci-fi prvky ohledně rychlosti a možností zpracování důkazů. S čímž se v tomto žánru počítá.

Už mě ale unavoval Collinsův styl popisu scény. Neustále důkladně popisuje, co má kdo na sobě, místo, kde se nachází nebo kam jede, do zbytečných detailů popisuje statickou scénu přesně tak, jako by chtěl pro slepého zprostředkovat, co je na obrazovce. To místy zahlcuje, není to nutné, hlavně neustálé zdůrazňování oblečení a barvy vlasů je až otravné. Nemá sice zjevně ambice překonat levnou oddechovku, přesto si s prózou mohl víc vyhrát, neomezovat se přísně na snahu přenést do písmen vizuální zážitek. Ačkoli to je skoro Collinsovo poznávací znamení. 

A jedna věc mi přišla výslovně ke škodě, kraťoučká podzápletka se zatčením střelce zodpovědného za nevyřešenou vraždu bezdomovkyně. Tento případ kriminalistický tým nevyšetřoval, byl to jen jeden z naznačených mnoha otevřených případů. Na stránkách se pouze při průzkumu místa činu náhodou našla pistole z této střelby (nesouvisející s aktuálním činem) a skrze jejího majitele střelec, tudíž si pro něj dojela detektiv Yelina Salasová, jíž na chvíli asistoval Horatio. Působilo to jen jako naprostá výplň, kniha by se obešla zcela bez ní, autor se asi jen snažil na sílu vecpat do děje i Yelinu, protože neustále narážel na historii Burneta a dalších zainteresovaných s Horatiovým "mrtvým" bratrem Rayem - takže šup sem Yelinu, Rayovu vdovu, když už se mluví o Rayovi. Eh, nemuselo být (a to jsem ji v seriálu měla hodně ráda).