12. 3. 2018

Stephen King - Pan Mercedes

Originální název: Mr. Mercedes
Rok vydání: 2014
Rok vydání v ČR: 2014

King je často nejvíce spojován s horory a pěkných pár jich také napsal, ale zdá se mi, že velká část jeho tvorby horor opravdu není. Spíš takový krimi thriller. A tato kniha je vyloženě detektivka, která mě upoutala tak moc, že ji řadím hned vedle Běhu o život na čelní příčky. Přitom se v ní neděje vůbec nic nadpřirozeného, nic apokalyptického a veskrze nic, co by se nemohlo dít i ve vašem sousedství. Tedy, máte-li v sousedství zmrzlináře. A starou bláznivou vdovu s mercedesem. 

Ten totiž někdo ukradl paní Trelawneyové a najel s ním do davu čekajícího až se otevře burza práce. Psal se rok 2009, krize hluboce doléhala na USA a nemálo lidí, kteří vstali za hluboké noci v naději, že získají práci, získali místo na hřbitově nebo doživotní následky po vážném zranění. Pachatel, po kterém v autě zůstala jen pečlivě vyčištěná gumová maska klauna, nebyl nikdy dopaden.
Tomuto případu se věnoval detektiv Hodges, který však na jméno pachatele nikdy nepřišel a brzy odešel do důchodu. Ve kterém začal čas trávit u nemožných televizních pořadů a začal si až podezřele často hrát s otcovou pistolí, jak se někdy penzionovaným detektivům, kteří přišli o rodinu kvůli práci a potom o práci kvůli věku, stává. Pak mu ovšem přišel dopis podepsaný Mercedesovým vrahem. 

Jak se totiž ukázalo, a ukázalo se to i čtenáři, který Mercedesového vraha taktéž sledoval od začátku, tudíž mohu klidně napsat, že šlo o mladého, narušeného Bradyho, který dopoledne pracoval jako servisní technik v Diskontu Electrolux a odpoledne prodával zmrzlinu, vysoce technicky nadaný Brady opravdu ukradl mercedes paní Trelawneyové, ale ne kvůli jejímu opomenutí, jak si policie myslela. Poté, když na ni začala tlačit policie a tisk ji označil za spolupachatelku, ji systematicky dohnal až k sebevraždě pomocí vloupání do jejího počítače a sugestivního chatu Pod Debiiným modrým deštníkem. A teď se rozhodl udělat totéž s Hodgesem, u kterého si díky pravidelnému objíždění jeho ulice ve zmrzlinářském voze všiml narůstající deprese. Netušil však, že Hodges nebude chtít hrát podle jeho pravidel, nebude tak poddajný jako paní Trelawneyová, a pátrání, kterého se na vlastní pěst chopí, mu do žil vlije nový život. Stejně jako známost s mladší sestrou paní Trelawneyové, která je odhodlaná vraha najít, aby očistila jméno své sestry, a nadšení Jeroma, sedmnáctiletého chlapce, který mu pomáhá s péčí o dům, celkem to umí  počítači, a když se s ním Hodges začne radit, rozhodne se pomoci mu vraha dopadnout.

Jenže čím víc se Hodges vzdaluje od scénáře, v který Brady doufal, tím víc roste jeho frustrace, tím víc panikaří a tím blíž se řítí ke změně rozhodnutí nedohnat starého tlustého detektiva k sebevraždě. Místo toho se rozhodne ho zabít a zabalit to na tomto světě sám, a to vskutku grandiózně. Přičemž příští velká akce, pomocí které chce vejít do dějin, se má odehrát už za několik málo dní. 

Celou dobu tedy sledujeme dvě příběhové linie - Hodgesovu a Bradyho. Hodges si mě docela získal, přestože opravdu jde o starého tlustého detektiva, a to ne pouze jménem, když Hodges byla i postava v mém milovaném CSI. Detektiv Hodges je... policajt ze staré školy. Sledovat jeho myšlenkové pochody coby hlavní postavy je jako nezastavitelně letět knihou a s překvapením ji přečíst za chvilku. Spolu s tím, jak se případ pod jeho neoficiálním vyšetřováním pohybuje kupředu, opouští i on svou sebelítost a deprese, vrhá se do života, vlévá se do něj nová síla a on začne uhánět mezi vodítky a zároveň péčí o další a další nové blízké. Navíc se nechová vůbec nelogicky a na rozdíl od mnoha jiných, jeho stopu lze snadno sledovat. 

Na druhou stranu Brady dává nahlédnout do vyšinuté mysli chlapce, který po špatném dětství vyrostl ve špatného muže. Jeho vysoce narušený vztah s matkou, událost s jeho mladším bratrem Frankiem, která se postupně odkryje, jeho názory na ostatní, jeho přetvařování, jeho důsledná snaha zůstat nepovšimnut a jeho postup jsou úplně něco jiného než Hodges a neméně zajímavého. A nejzajímavější pak je, když se tyto linie prolítají. Nemyslím tím, když se setkají. Brady a Hodges se vlastně nesetkají nikdy. Ale když o sobě přemýšlí, když jeden odhaduje další krok toho druhého, když se snaží ho přechytračit a když se misky vah neustále kývají a čtenáři se každou chvíli zdá, že jednomu nebo druhému se to mohlo podařit. Zkrátka když se oba snaží o zoufalou analýzu plánů toho druhého o tom prvním a o jejich překažení. Oba na to přitom jdou z úplně opačných konců, Brady "počítačově", Hodges "intuitivně" a oba se dopouštějí skvělých odhadů i zásadních chyb. Čtenář, který oba sleduje, to přitom ví, a může jen úpět a doufat, což je na tom tak skvělé.

A závěr, přestože King většinou obecně mívá silné závěry, je něco, co je třeba rozhodně vypíchnout. Od chvíle, kdy se Brady začne připravovat k poslední akci, kdy je Hodges tak blízko odhalení a kdy se do nebezpečí nevědomky dostane i Jeromova rodina, roste napětí do téměř nesnesitelných výšin. Já četla posledních několik desítek stran v noci, a přestože jsem se chtěla pořádně vyspat, nebyla jsem schopná knihu odložit. Skoro jsem se kousala nervozitou. Protože na jednu stranu si říkáte, že ani King by přece nevyhodil do vzduchu stovky malých holčiček, na tu druhou zase, že papír snese všechno. Do poslední chvíle nevíte. Vše letí zběsilým tempem, odtikávají poslední minuty, zdá se, že není šance to zastavit. A pak na scénu vletí duševně nevyrovnaná Holly, sestřenice paní Trelawneyové, která se pod tlakem z psychotické myšky utlačované vlastní matkou stane brilantním detektivem a ajťačkou, invalidní vozík, infarkt, ta pravá písnička a.... rána. 

Opravdu musím říct, že v první části, kdy se všechno víceméně jen oťukávalo, King bravurně udržoval zájem, a v druhé části, kdy šlo do tuhého, zase konstantně budoval napětí. Proto jsem knihu přečetla rychle, bavila mě a vytknout bych snad mohla jen jednu věc, i když ne docela. Myslím si, že vztah mezi Hodgesem a Janey nebyl nutný. Mohlo se to obejít i bez něj, a kdyby zůstali jen přáteli místo milenci, také by to fungovalo. Na druhou stranu ale nebyl ani vyloženě navíc, nezabíral moc času a nedá se říct, že by nic neznamenal nebo ničemu nepřispěl. Proto mi vyloženě nevadí, ačkoli v jiných detektivkách mi často přijde, že jakmile detektiv skončí v posteli se ženou, jíž se případ týká, je to na sílu. Tady ne. A místy to bylo i vtipné. 

Mé hodnocení:

4 komentáře:

  1. Kinga mám ráda, ale co si budeme povídat, ne každá kniha je zrovna top. :-) Snad další zaujme více. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Přečíst si něco od Kinga je můj dlouhodobý cíl. Teda, to, že je dlouhodobý, jsem si uvědomila až nedávno. Můj největší problém je v tom, že se nemůžu začíst do jeho knih. Měla jsem doma snad vypůjčené dvě, ale nešlo to, fakt ne. Jeho styl mi úplně nesedl. Tak snad příště narazíš na něco, co tě zaujme víc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevim vy dvě, četly jste to? Napsala jsem, že tohle řadím na čelní příčky jeho knihy a vy mi přejete, ať najdu nějakou, která mě zaujme víc?:D

      Jinak jeho hororové knihy mají často opravdu velice pomalé rozjezdy, tam to bývá problém. Ale právě detektivky a thrillery bývají docela dynamická jízda.

      Vymazat
    2. *jeho tvorby. A taky by nebylo na škodu se třeba podívat, že to zvýrazněné hodnocení říká "Výborná kniha" :D

      Vymazat