Stephen King - Pan Mercedes

Originální název: Mr. Mercedes

Rok vydání: 2014

Český překlad: 2014

Kinga nejvíce spojují s horory a pěkných pár jich také napsal, ale velká část jeho tvorby horor není. Spíš krimi thriller. A tato kniha je vyloženě detektivka, která mě upoutala tak moc, že ji řadím hned vedle Běhu o život na čelní příčky. Přitom se v ní neděje vůbec nic nadpřirozeného, nic apokalyptického a veskrze nic, co by se nemohlo dít i ve vašem sousedství. Tedy, máte-li v sousedství zmrzlináře. A starou bláznivou vdovu s mercedesem. 

Ten někdo ukradl paní Trelawneyové a najel s ním do davu před burzou práce. Psal se rok 2009, krize hluboce doléhala na USA a nemálo lidí, kteří vstali za hluboké noci v naději, že získají práci, získali místo na hřbitově nebo doživotní následky. Pachatel nebyl nikdy dopaden. Tomuto případu se věnoval detektiv Hodges, který brzy odešel do důchodu. Tehdy čas trávil hlavně u nemožných televizních pořadů a začal si až podezřele často hrát s otcovou pistolí, jak se někdy penzionovaným detektivům, kteří přišli o rodinu kvůli práci a potom o práci kvůli věku, stává. Pak mu ovšem přišel dopis podepsaný Mercedesovým vrahem. 

Jak se ukázalo, technicky nadaný Brady opravdu ukradl mercedes paní Trelawneyové, ale ne kvůli jejímu opomenutí. A když na ni začala tlačit policie a tisk ji označil za spolupachatelku, systematicky ji dohnal až k sebevraždě pomocí sugestivního chatu Pod Debiiným modrým deštníkem. Teď se rozhodl udělat totéž s Hodgesem, u něhož si díky pravidelnému objíždění jeho ulice ve zmrzlinářském voze všiml narůstající deprese. Netušil však, že Hodges nebude chtít hrát podle jeho pravidel, nebude tak poddajný jako paní Trelawneyová, a pátrání na vlastní pěst mu do žil vlije nový život. Stejně jako známost s mladší sestrou paní Trelawneyové a nadšení sedmnáctiletého Jeroma, který mu pomáhá s péčí o dům, celkem to umí s počítači, a když se s ním Hodges začne radit, rozhodne se pomoci mu vraha dopadnout. Jenže čím víc se Hodges vzdaluje od Bradyho vysněného scénáře, tím víc roste Bradyho frustrace a tím víc se řítí ke změně rozhodnutí. Místo zorchestrování Hodgesovy sebevraždy se rozhodne pro vraždu a zabalit to na tomto světě sám, a to vskutku grandiózně. Přičemž příští velká akce, pomocí níž chce vejít do dějin, se má odehrát už za několik málo dní. 

Celou dobu tedy sledujeme dvě příběhové linie - Hodgesovu a Bradyho. Hodges si mě docela získal. Je... policajt ze staré školy. Sledovat jeho myšlenkové pochody je jako nezastavitelně letět knihou a s překvapením ji přečíst za chvilku. Spolu s tím, jak se případ pod jeho neoficiálním vyšetřováním pohybuje kupředu, opouští i on svou sebelítost a deprese, vrhá se do života, vlévá se do něj nová síla a začne uhánět mezi vodítky a zároveň péčí o další a další nové blízké. Navíc se nechová vůbec nelogicky a na rozdíl od mnoha jiných, jeho stopu lze snadno sledovat. Na druhou stranu Brady dává nahlédnout do vyšinuté mysli chlapce, který po špatném dětství vyrostl ve špatného muže. Jeho vysoce narušený vztah s matkou, událost s jeho mladším bratrem, jeho názory na ostatní, jeho přetvařování, jeho důsledná snaha zůstat nepovšimnut a jeho postup jsou úplně něco jiného než Hodges a neméně zajímavého. 

Nejzajímavější pak je, když se tyto linie prolínají. Nemyslím tím, když se setkají. Brady a Hodges se vlastně nesetkají. Ale když o sobě přemýšlí, když jeden odhaduje další krok toho druhého, když se snaží ho přechytračit a když se misky vah neustále kývají a čtenáři se každou chvíli zdá, že jednomu nebo druhému se to mohlo podařit. Zkrátka, když se oba snaží o zoufalou analýzu plánů toho druhého o tom prvním a o jejich překažení. Oba na to jdou z úplně opačných konců, Brady "počítačově", Hodges "intuitivně" a oba se dopouštějí skvělých odhadů i zásadních chyb. Čtenář to přitom ví a může jen úpět a doufat, což je na tom tak skvělé.

A závěr je třeba rozhodně vypíchnout. Od chvíle, kdy se Brady začne připravovat k poslední akci, kdy je Hodges tak blízko odhalení a kdy se do nebezpečí nevědomky dostane i Jeromova rodina, roste napětí do téměř nesnesitelných výšin. Já četla posledních několik desítek stran v noci, a přestože jsem se chtěla pořádně vyspat, nebyla jsem schopná knihu odložit. Skoro jsem se kousala nervozitou. Protože na jednu stranu si říkáte, že ani King by přece nevyhodil do vzduchu stovky malých holčiček, na tu druhou zase, že papír snese všechno. Do poslední chvíle nevíte. Vše letí zběsilým tempem, odtikávají poslední minuty, zdá se, že není šance to zastavit. Načež na scénu vletí duševně nevyrovnaná Holly, sestřenice paní Trelawneyové, která se pod tlakem z psychotické myšky utlačované vlastní matkou stane brilantním detektivem a ajťačkou, invalidní vozík, infarkt, ta pravá písnička a.... rána. 

V první části, kdy se všechno víceméně jen oťukávalo, King bravurně udržoval zájem, a v druhé části, kdy šlo do tuhého, zase konstantně budoval napětí. Proto jsem knihu přečetla rychle, bavila mě a vytknout bych snad mohla jen jednu věc. Vztah mezi Hodgesem a Janey nebyl nutný. Mohlo se to obejít i bez něj, a kdyby zůstali jen přáteli místo milenci, také by to fungovalo. Na druhou stranu ale nebyl ani vyloženě navíc, nezabíral moc času a nedá se říct, že by nic neznamenal nebo ničemu nepřispěl. Proto mi vyloženě nevadí, ačkoli v jiných detektivkách mi často přijde, že jakmile detektiv skončí v posteli se ženou, jíž se případ týká, je to na sílu. Tady ne. A místy to bylo i vtipné. 

Mé hodnocení:

>>Druhý díl<<

>>Třetí díl<<