21. 10. 2018

Stephen King - Právo nálezce

Originální název: Finders Keepers
Rok vydání: 2015
Rok vydání v ČR: 2015
Poznámka: Čteno pouze v AJ

V první řadě je na místě říct, že jde o druhý díl trilogie Kingových detektivek s Billem Hodgesem, ale zároveň o samostatné dílo - pouze několik vedlejších zmínek nebude mít takový dopad, jestliže nevíte, co udělal a pokusil se udělat mercedesový vrah v Panu Mercedesovi. Ve druhé pak, že mě mělo klepnout do čela, jak mi mohl být závěr jasný od chvíle, kdy jsem viděla desky (anglického vydání z roku 2016). Přesto jde ale stejně jako v případě Pana Mercedesa o prvotřídní čtení. Zdá se mi, že detektivky a thrillery jdou zkrátka Kingovi ještě líp než horory. 

Na začátku tu několikrát přeskočíme v čase a vlastně zjistíme, že vše s mercedesovým vrahem nemálo souvisí. V roce 1978 se totiž mladý Morris Bellamy rozhodl, že stojí za to uvěřit povídačkám, jak jeho literární idol John Rothstein, do kterého se úplně zbláznil, sice odešel ze scény, avšak ne od tvorby - a doma schovává pěknou řádku děl včetně pokračování jeho milované série The Runner. Jenže vloupačka se mu vymkne z rukou, Rothstein skončí mrtvý a Bellamy se musí zbavit důkazů, včetně kufru nacpaného sešity s jeho tvorbou a ukradenými penězi. A nakonec skončí kvůli nesouvisejícímu incidentu ve vězení. V roce 2009 pak najde kufr malý Peter Saubers, a protože jeho otec byl jednou z obětí mercedesového vraha, přišel o práci a jeho rodina je na dně finančně i emocionálně, a rozhodne se použít peníze v kufru, aby rodině pomohl. 

A tak by to mohlo i šťastně skončit, kdyby však Bellymho v roce 2014 podmíněně nepropustili z vězení a on se nerozhodl svůj ukrytý poklad vyzvednout. Jeho touha konečně si přečíst spisky Johna Rothsteina, snad i pokračování The Runnera, která ho držela při životě celou dobu ve vězení, přerostla v naprostou posedlost, a jestliže sešity nenajde a zjistí, kdo je našel před ním, nezastaví se vůbec před ničím, aby je dostal zpátky a zchladil svůj rostoucí vztek na každém, kdo mezi ním a sešity kdy stál. Zatímco Peter sám pochopil, jakou mají cenu a nemoudře k sobě zanechal vodítka. Naštěstí má ale vnímavou sestru, jež vycítí vážný průšvih na obzoru, a kontaktuje Billa Hodgese - ten se totiž spolu s Holly Gibney, s níž se seznámil během pátrání po mercedesovém vrahovi, začal věnovat soukromé detektivní práci. Akorát ani ona ve skutečnosti netuší, do čeho se mohl její bratra namočit, a tak se Hodges ocitá v dalším závodu s časem. Buď stihne spojit ty nejtenčí vodítka, nebo dovolí Bellamymu znovu zbarvit město do ruda. 

Plus k tomu lze dodat další souvislost s předchozím dílem, neboť Hodges pravidelně navštěvuje Bradyho - mercedesového vraha na klinice, kde leží s vážným poškozením mozku, z kterého nemá šanci se dostat. To nesouvisí s Bellamym ani Peterem, tedy kromě prapůvodní příčiny finančních problémů Saubersových, ukazuje totiž pouze skoro až trochu nadpřirozený rozměr navíc, když Brady naznačuje možnou další zápletku a hlavně, že ještě neskončil. A mě i tenhle dodatek zaujal, ale ten zbytek rozhodně taky. 

Kritici samozřejmě opět pějí ódy na konstantní napětí a bušení srdce, musím ovšem říct, že to neplatí tolik jako u Pana Mercedesa... a že to ničemu nevadí. Stejně tak mi vůbec nevadí, že se Hodges objevil až po docela velké části děje, přičemž do té doby vše viselo v současnosti na Peterovi a v minulosti na Bellamym. Oba totiž byli silnými hlavními postavami svých příběhů, King jim oběma přisoudil zajímavou osobnost a tak trošku i paralelu, oba nechal propadnout Rothsteinovi a přijít k jeho sešitům, oba kvůli nim nechal padnout do problémů, ale zatímco Bellamy je chtěl jen pro sebe, neváhal pro ně vraždit a ke konci se dostal skrze drsný život za mřížemi, zatímco svou rodinu v klidu nenáviděl, Peter zcela vážně uvažoval o prodeji a dokonce poskytnutí sešitů veřejnosti, té pravé obsesi se nakonec vyhnul, v první řadě je i nalezené peníze hodlal využít k pomoci rodině a ke konci se dostal skrze život premianta a hodného kluka. 

Nemůžu mít výhrady ani ke scénám, ke kterým se přidal Hodges. Jeho metody jsem si oblíbila už v předchozí knize a i sem naprosto sednul. Dokonce s celým "starým dobrým týmem", s kterým zneškodnil Bradyho, a hlavně s Holly, což je zlatíčko a vůbec moje nejoblíbenější postava. Nejde samozřejmě říct, že by mě tam vůbec nic neštvalo na postavách, hlavně na Peterovi a jeho sestře, ale protože to byly děti a později puberťáci, nebyly takové scény vadou, spíš přirozeností. Puberťáci nejsou racionální. 

Trochu otravně neuceleně na mě působilo jen rozdělení kapitol a částí - respektive velice znatelný rozdíl mezi řazením a značením první části a zbytku. V té první se totiž střídaly kapitoly Bellamyho z roku 78 a Petera z roku 09 a 10, vždy to skákalo sem a tam (ne však zmateně), každá začínala na samostatné straně a na takový systém se dalo rychle zvyknout. V další části jsme definitivně opustili minulost a řazení kapitol se změnilo - začaly být třeba i jen stránku dlouhé, oddělené jen číslem a dvěma řádky, žádné volné stránky, zkrátka úplně jiný systém, a nemůžu si pomoct, můj v některých ohledech přílišný perfekcionismus (jenž v jiných ohledech zcela chybí) to dráždí. Celkově tedy naprostá spokojenost s výhradou k přelomu ve formální úpravě. 

Hrozně, fakt hrozně mě ale naštvala jedna drobnost: Ke konci, po brutálním setkání Petera a Bellamyho, volal Peter matce, že k nim míří ozbrojený šílenec a že jim chce ublížit, tak ať sežene všechny domů a zamkne - a matka si řekne "vím, že můj syn má problém, a asi mu z toho už hrabe" a jde si s dcerou na zahradě a barákem dokořán hrát solitaire. Načež se diví, když jí do domu vážně vběhne šílenec a zmáčkne spoušť. Madam, tvoje děti v něčem právě skutečně jedou a ty to víš!


Mé hodnocení:


3 komentáře:

  1. Morris pomalu projíždí northfieldskými ulicemi s názvy
    stromů, které kdysi dávno byly jeho rejdištěm – ne že by tu
    rejdil příliš, obvykle měl nos zabořený v knize.

    OdpovědětVymazat
  2. Stephen King prostě umí psát :) Snad všechny jeho knihy, které jsem zatím četla, mě bavily :) Ale na tuhle ještě nedošla řada, tak snad brzy :) Pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  3. Knížku jsem kdysi četla (bez prvního dílu), tak mě zajímal tvůj názor. :-) A upřímně, do předchozího dílu jsem se nedokázala na rozdíl od Práva nálezce začíst, nevím proč. :-)

    OdpovědětVymazat