Rok vydání: 2015
Český překlad: 2015
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ
Druhý díl trilogie Kingových detektivek s Billem Hodgesem se zároveň může číst jako samostatné dílo - pouze několik vedlejších zmínek nebude mít takový dopad, jestliže nevíte, co udělal a pokusil se udělat mercedesový vrah v Panu Mercedesovi. Tudíž jde stejně jako v případě Pana Mercedesa o prvotřídní čtení. Zdá se mi, že detektivky a thrillery jdou Kingovi ještě líp než horory.
Na začátku tu několikrát přeskočíme v čase a zjistíme, že vše s mercedesovým vrahem nemálo souvisí. V roce 1978 mladý Morris Bellamy uvěřil povídačkám, jak jeho literární idol John Rothstein sice odešel ze scény, avšak ne od tvorby - a doma schovává pěknou řádku děl včetně pokračování jeho milované série The Runner. Jenže vloupačka se mu vymkne z rukou, Rothstein skončí mrtvý a Bellamy se musí zbavit důkazů, včetně kufru nacpaného sešity s jeho tvorbou a ukradenými penězi. A nakonec skončí kvůli nesouvisejícímu incidentu ve vězení. V roce 2009 pak najde kufr malý Peter Saubers, a protože jeho otec byl jednou z obětí mercedesového vraha, přišel o práci a jeho rodina je na dně finančně i emocionálně, rozhodne se použít peníze v kufru, aby rodině pomohl.
A tak by to mohlo i šťastně skončit, kdyby však Bellymho v roce 2014 nepropustili a on se nerozhodl svůj ukrytý poklad vyzvednout. Jeho touha konečně si přečíst spisky Johna Rothsteina, která ho držela při životě celou dobu ve vězení, přerostla v naprostou posedlost, a jestliže sešity nenajde a zjistí, kdo je našel před ním, nezastaví se vůbec před ničím, aby zchladil svůj rostoucí vztek na každém, kdo mezi ním a sešity kdy stál. Zatímco Peter sám pochopil, jakou mají cenu, a nemoudře k sobě zanechal vodítka. Naštěstí má ale vnímavou sestru, která kontaktuje Billa Hodgese - ten se totiž spolu s Holly Gibney, s níž se seznámil během pátrání po mercedesovém vrahovi, začal věnovat soukromé detektivní práci. Akorát ani ona ve skutečnosti netuší, do čeho se mohl její bratr namočit, a tak se Hodges ocitá v dalším závodu s časem. Buď stihne spojit ty nejtenčí vodítka, nebo dovolí Bellamymu znovu zbarvit město do ruda.
Plus k tomu lze dodat další souvislost s předchozím dílem, neboť Hodges pravidelně navštěvuje Bradyho - mercedesového vraha na klinice, kde leží s vážným poškozením mozku. To nesouvisí s Bellamym ani Peterem, tedy kromě prapůvodní příčiny finančních problémů Saubersových, ukazuje pouze skoro až trochu nadpřirozený rozměr navíc, když Brady naznačuje možnou další zápletku a hlavně, že ještě neskončil.
Kritici samozřejmě opět pějí ódy na konstantní napětí a bušení srdce, musím ovšem říct, že to neplatí tolik jako u Pana Mercedesa... a že to ničemu nevadí. Stejně tak mi vůbec nevadí, že se Hodges objevil až po docela velké části děje, přičemž do té doby vše viselo v současnosti na Peterovi a v minulosti na Bellamym. Oba byli silnými hlavními postavami svých příběhů, King jim oběma přisoudil zajímavou osobnost a tak trošku i paralelu. Oba nechal propadnout Rothsteinovi a přijít k jeho sešitům, oba kvůli nim nechal padnout do problémů, ale zatímco Bellamy je chtěl jen pro sebe, neváhal pro ně vraždit a ke konci se dostal skrze drsný život za mřížemi, zatímco svou rodinu v klidu nenáviděl, Peter zcela vážně uvažoval o prodeji, té pravé obsesi se nakonec vyhnul, v první řadě je i nalezené peníze hodlal využít k pomoci rodině a ke konci se dostal skrze život premianta a hodného kluka.
Nemůžu mít výhrady ani ke scénám, ke kterým se přidal Hodges. Jeho metody jsem si oblíbila už v předchozí knize a i sem naprosto sednul. Dokonce s celým "starým dobrým týmem" a hlavně s Holly, což je moje nejoblíbenější postava. Nejde samozřejmě říct, že by mě tam vůbec nic neštvalo na postavách, hlavně na Peterovi a jeho sestře, ale protože to byly děti a později puberťáci, nebyly takové scény vadou, spíš přirozeností. Puberťáci nejsou racionální.
Trochu otravně neuceleně na mě působilo jen rozdělení kapitol a částí - respektive velice znatelný rozdíl mezi řazením a značením první části a zbytku. V té první se totiž střídaly kapitoly Bellamyho z roku 78 a Petera z roku 09 a 10, každá začínala na samostatné straně a na takový systém se dalo rychle zvyknout. V další části jsme definitivně opustili minulost a řazení kapitol se změnilo - začaly být třeba i jen stránku dlouhé, oddělené jen číslem a dvěma řádky, žádné volné stránky, zkrátka úplně jiný systém, a můj v některých ohledech přílišný perfekcionismus (jenž v jiných ohledech zcela chybí) to dráždí. Celkově tedy naprostá spokojenost s výhradou k přelomu ve formální úpravě.
Hrozně, fakt hrozně mě ale naštvala jedna drobnost: Ke konci, po brutálním setkání Petera a Bellamyho, volal Peter matce, že k nim míří ozbrojený šílenec a že jim chce ublížit, tak ať sežene všechny domů a zamkne - a matka si řekne "vím, že můj syn má problém, asi mu z toho už hrabe" a jde si s dcerou na zahradě a barákem dokořán hrát solitaire. Načež se diví, když jí do domu vážně vběhne šílenec a zmáčkne spoušť. Madam, tvoje děti v něčem právě skutečně jedou a ty to víš!
Mé hodnocení:
Morris pomalu projíždí northfieldskými ulicemi s názvy
OdpovědětVymazatstromů, které kdysi dávno byly jeho rejdištěm – ne že by tu
rejdil příliš, obvykle měl nos zabořený v knize.
Stephen King prostě umí psát :) Snad všechny jeho knihy, které jsem zatím četla, mě bavily :) Ale na tuhle ještě nedošla řada, tak snad brzy :) Pěkná recenze :)
OdpovědětVymazatKnížku jsem kdysi četla (bez prvního dílu), tak mě zajímal tvůj názor. :-) A upřímně, do předchozího dílu jsem se nedokázala na rozdíl od Práva nálezce začíst, nevím proč. :-)
OdpovědětVymazat