20. 5. 2015

G. R. R. Martin - Rytíř Sedmi království

Originální název: The Hedge Knight, The Sworn Sword, The Mystery Knight
Rok vydání: 1998, 2003, 2010
Rok vydání v ČR: 2014

Tato kniha související se ságou Píseň ledu a ohně je soubor prvních tří povídek z doby přibližně osmdesát let před událostmi prvního dílu. Původně ale všechny povídky vyšly samostatně a ucelený svazek "A Knight of the Seven Kingdoms" se má objevit teprve letos na podzim - v češtině tak jednotný soubor vyšel dřív, takže jako originální název a rok vydání uvádím každou novelu zvlášť.

Jde o tři povídky, které na sebe navazují, ale dají se číst i samostatně, a to o Dunkovi, neboli rytří Duncanu Vysokém, a jeho panoši Eggovi, toho času princi Aegonu Targaryenovi, bratrovi všem známého mistra Aemona, a které popisují jejich tři velká dobrodružství.

V první s názvem Potulný rytíř jejich společný příběh začíná. Rytíř Arlan právě zemřel a jeho panoš Dunk se musel rozhodnout, co udělá dál se svým životem. Byl to mladý a neobvykle vysoký hoch, jehož ser Arlan učil, ale nikdy nebyl příliš bystrý a dokonce ani neznal svůj původ. Věděl jen, že se narodil někde na Bleším zadku, v chudinské čtvrti Králova přístaviště. A tak se rozhodl vydat do Ashfordu, kde se měl konat velký turnaj a kde by si snad mohl vydělat nějaké peníze. Sám si začal říkat ser Duncan Vysoký a stal se potulným rytířem. Cestou do Ashfordu navíc narazil na malého drzého kluka s vyholenou hlavou jménem Egg, který se mu doslova vnutil jako panoš.

V Ashfordu se zapsal do turnaje a sehnal si zbroj, s pomocí podivně vzdělaného Egga poznal spoustu dalších rytířů, začal pokukovat po dívce od loutkového divadla a už to vypadalo, že jeho život přece jen nebude tak mizerný, i když je tupý jak lenochův meč. Jenže pak dorazila i královská rodina, a to nejen rozumný princ Baelor Targaryen, ale i jeho bratr Maekar a jeho synové, a ten nejhorší z nich, Aerion Jasný plamen, jenž si vzal osobně představení, v němž hrdina porazil draka, a surově napadl loutkáře i s Dunkovou oblíbenou dívkou. Dunk se proto neudržel, s princem se popral a následoval jeden dlouhý a šílený sešup. Zjistil, že drzý chlapec, jemuž neustále vyhrožoval pohlavky, je princ Aegon, jeho strýc Baelor ho přesvědčil, že největší šanci vyváznout z incidentu živý je podstoupit rozsouzení Sedmi, tedy boží soud, kdy proti sobě stanou dvě skupiny po sedmi rytířích, a dřív, než se Dunk vůbec mohl vzpamatovat, zjistil, že kvůli němu přišla říše o slibného následníka trůnu a další dobré muže a že je pod královskou ochranou na cestách s malým princem s velkou pusou.

V druhé povídce, Přísežný meč, oba dva společně sloužili starému lordu Eustácovi v době velkého sucha. Šlo jen o malé panství a hrad s několika málo sloužícími, ale ani tady se jim nevyhnuly problémy. Lady ze sousedství, přezdívaná Rudá vdova, totiž přehradila jediný potok, který napájel skomírající úrodu lorda Eustáce, a ser Bennis, další z lordových mužů, při konfliktu s jejími poddanými jednoho z nich ošklivě pořezal. Bylo tedy nad slunce jasné, že vdova s pověstí travičky a čarodějnice si přijede pro odplatu, a na Bennisovi a Dunkovi ležela povinnost najít ve vesničkách okolo dostatek bojeschopných mužů a připravit je k bitvě. Dokázali ale sestavit jen natolik žalostné vojsko, že se Dunk raději rozhodl pokusit s vdovou vyjednávat.

Ke svému úžasu ale zjistil, že nejde o zapšklou babiznu, nýbrž pětadvacetiletou ráznou dívku se spoustou starostí a kupodivu i velkou částí pravdy. Lord Eustác totiž Dunkovi nepřiznal spoustu věcí, a mezi nimi především tu, že před několika lety o potok i zbytek pozemků přišel právem. Dunk s Eggem se tedy rozhodli ulhaného lorda opustit a nechat ho, ať si úrodu i život Bennise vyřeší s vdovou sám. Jenže potom vypukl v lordově lese zničující požár a Dunkova čest mu nedovolila na celou věc zapomenout, takže se utkal s vdoviným šampionem, a to jen proto, aby se zase vzpamatoval do jednoho velkého zmatku.

A poslední povídka, Tajemný rytíř, je na tom nejinak. Tehdy se Dunk a Egg rozhodli vyjet na Sever, kde by mohli Starkům pomoci s nájezdy Greyjoyů ze Železných ostrovů. Cestou ale narazili na lordy a rytíře mířící na svatbu lorda Butterwella, kde se měl pořádat i turnaj, a Dunk se nechal přesvědčit, aby se také přijel podívat, i když Eggovi se to moc nepozdávalo. Měl bohužel pravdu. Dunk totiž místo vytoužených dvou vítězství, které by jim zajistily dostatek peněz na cestu na Zimohrad, utrpěl několik podivných výhružek a drtivou porážku. A aby toho nebylo málo, vyslechl si pár podivných rozhovorů a sen o tom, že obleče bílý plášť Královské gardy. A opět, aniž by vlastně tušil jak, se připletl do událostí dalece přesahující jeho zájmy i schopnosti, a ocitl se přímo uprostřed komplotu směřujícího k druhé Černožárově rebelii. 

Celkově jde tedy o tři povídky psané odlehčeně a svižně, přestože v nich ve skutečnosti jde o velmi vážné události a v poslední dokonce o budoucnost říše a trůnu, k čemuž se ale ne tak bystrý Dunk vždycky dostane úplnou náhodou a stejnou náhodou z nich jen tak tak vyklouzne ven. Zároveň jsou plné humoru (doteď padám u rozhovoru, kdy Daerion Targaryen o svém bratru Aerionovi říká, že je monstrum a myslí si, že je drak (znak Targaryenů), a že kdyby se narodil jako Fossoway, bylo by to lepší, protože tak by si myslel, že je jablko (znak Fossowayů) a všichni by byli bezpečnější) a události jsou podávané dost zjednodušeně a srozumitelně, takže až na rozsáhlý klan Targaryenů se v nich asi nedá ztratit. A přece lze posbírat útržky o dracích, rebelii a problémech jihu, ač je to úplně podružné, a o rytířství a vůbec životu obyčejných lidí mimo válečná období a sledovat příběh neuvěřitelné dvojice, která jednou v budoucnosti skončí ještě neuvěřitelněji, jako král a velitel Královské gardy.

Výborný je také překlad, jenž se povedl mnohem lépe než překlad kritizované Březákové v sáze. Nestává se tu, že by se objevoval šroubovaný sloh, nebo že by slovní spojení v češtině nedávala smysl, naopak je mluva rytířů a vůbec lidí Západozemí přeložená tak, jak by si asi člověk představil středověký rozhovor upravený do slov, kterým rozumí, a celkově si s Martinovým jazykem vedl úspěšněji. Problém ale zůstává u pojmů a jmen. Kniha uvádí, že část je převzata z překladu Březákové, jenže z toho pak vychází, částečně i vinou chaoticky zvoleného pojmosloví v sáze, další chaos. Zatímco jsem se smířila s Krvevranem, což se mi i zalíbilo, tak můžeme třeba narazit na radu, aby se Egg vydal do Maidenpoolu, přestože v sáze jezdí do mnohem příjemněji znějícího Panenského jezírka. Nebo naopak, krvavá Černožárova rebelie je v některých dílech a vydáních ságy známá jako Blackfyrova a třeba zatímco v sáze se mluví o bastardu Hořkooceli, tady znají jen Hořkopláta. A pak se v tom nedá vyznat, zvlášť, když u Světa ledu a ohně jsem už rezignovala a čtu ho anglicky (no... pořád můžeme být rádi, že z Egga není panoš Vajíčko).

A nepochybně je výhodou i malá délka, takže se tu nevyskytují žádné roztahující neštvary známé ze ságy, jednodušší Dunkova hlava brání i rozvleklým a složitým vnitřním monologům, popisy jsou stručnější a věcnější a celé dílo působí odlehčeně a dobře. Ve srovnání se zatím posledními dvěma knihami jsou tyhle novely jednoznačně příjemnější ke čtení, i když v nich nejde o žádné epické momenty nebo tajemné náznaky. Nebo možná právě proto. Někdy jsou příhody potulného rytíře a panoše, který maskuje draka, lepší, než lepidlo, do nějž padá víc a víc much.


Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat