Budu vám vyprávět příběh.
Jeden muž, není důležité jeho
jméno, věk, práce ani to, jak vypadal, se propadl do něčeho,
čemu se dá říkat peklo. Jenže měl přítelkyni, která ho
oddaně milovala a nechtěla ho ztratit. Byla přesvědčena, že peklo na něj nemá právo. Tak se rozhodla odvést ho odtamtud pryč.
Dostala se až k samotnému Ďáblu,
což byl jeden z mála obyvatel toho místa, kdo ještě znal lidské
chování a věděl, jak s lidmi jednat, a tak mu přednesla svou
žádost. Nechtěl jí vyhovět, ale vzal jí na krátkou procházku
cestami temné kapsy pod zemí zvané peklo a při tom jí vyprávěl
jiný příběh.
Kdysi žila na světě mladá dívka.
Jmenovala se Morgana, měla krásné dlouhé černé vlasy a nic jí
nechybělo. Žila s rodiči, měla přátele. Jednoho dne jí ale
hodně ublížil její přítel. Utekla před ním k jezeru a skočila
do něj. Možná jen spadla. Ale jisté je, že se dostala do vody.
Uměla plavat, ale to ji nezachránilo. Během krátké chvíle se
utopila.
Její tělo klesalo hlouběji a
hlouběji temnou vodou, až objevilo starou rakev pohozenou jako
nepotřebné odpadky. Protáhlo se do ní a v ten moment se otevřela
jakási brána, kterou propadlo, a zachytilo se v malé kapse pod
zemí a pode dnem. Tam Morgana zůstala.
Za několik měsíců porodila dítě.
Protože byla sama mrtvá, i dítě se narodilo mrtvé. Krásný
chlapec, malý synek. Zůstávali spolu pod zemí bez kontaktu s
lidmi. Neplatily tam lidské zákony ani zákonitosti. Čas měl svou
vlastní podobu a svůj vlastní běh a kapsa se začala plnit a
rozrůstat dalšími stvořeními, která už nebyla lidmi.
Nakonec byly těch stvoření stovky,
tisíce. A protože Morgana, ač mrtvá, byla stále člověk, a lidé
pociťují únavu a poznají, kdy je pro ně čas, odešla matka
podzemního světa na odpočinek. Její tělo se vrátilo k bráně a
staré rakvi, kde zůstalo na věky věků.
Stvoření dole byla najednou bez
kontroly. Zůstal jim pouze jejich otec, kdysi krásný malý synek,
Ďábel. Jenže ani on nebyl člověk, narodil se neživé, jen matně
si v něm jeho kořeny uvědomovaly původní lidství.
Bez pevného vedení Morgany, která
zanevřela na lidský svět a nechtěla s ní mít žádný kontakt,
se jejich činy staly neudržitelnými a oni naopak lidi stahovali k
nim dolů a krutě je trestali. Nenáviděli je za to, že ublížili
jejich matce. Nenáviděli je za to, že je odsoudili žít v podzemí
s nechutnou podobou neživých kusů chaluh a hlíny. Proto, zakončil
Ďábel, nemůžou jejího přítele vrátit zpátky, propadl sem,
propadl jim. Ani ona se už možná nevrátí a zbytečně riskovala
sebe kvůli němu.
Nechtěla tomu věřit. On ji vzal k
nevelkému jezírku uprostřed hlavního sálu jejich paláce. Zdi
tvořily skály a hlína, židle kusy balvanů a podlahu vytesané
kamenné desky. Stoupli si na břeh jezírka a Ďábel jemně, až
láskyplně rozčeřil rukou jeho hladinu.
Po malé chvíli se od středu začala
tvořit kola a vynořovala se z ní půvabná hlava s krásnými
černými vlasy. Za chvíli stála Morgana nad hladinou. Neřekla
nic, jen se lítostivým pohledem podívala na svého syna, který jí
byl kdysi za milence, vzala rychle dívku za ruku a stáhla ji s
sebou. Protáhla ji branou a rakví a poslala neprodleně k hladině.
Dokud se dívčina hlava nedostala na vzduch jejího světa, zněl za
ní nešťastný hlas - Nedělej stejnou chybu jako já.
A tohle byl můj sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat