My smysl nemáme

V předchozím článku jsem psala o tom, že smysl života by se neměl zjišťovat a zjistit se ani nedá. Tady se na něj podívám z jiného úhlu.

Co když život smysl nemá.

Připusťme si pro tento účel existenci nějaké vyšší moci, která není tady mezi námi, ale někde jinde. Říkejme jí třeba Bůh, Alláh, Manitou, pojmenujme ji všemi jmény hinduistických božstev nebo třeba Manou. Prostě připusťme, že něco takového existuje. Že něco takového stvořilo svět i všechno v něm a že ho ovlivňuje.

Příroda je sama o sobě dokonalá a s tím, co z ní pochází si poradí. Rostliny i zvířata tam mají svůj účel a koloběh života, všechno tam má smysl a všechno tam funguje. To by byla pro onu tvořící a určující moc docela nuda, ne, tak stvořila člověka. Dal/a/o mu život a on obrátil všechno naruby, vytvořil problémy, zpřeházel přirozené účelné jevy a začal všechno devastovat. A přitom si myslí, jaký je machr a jak všechno ovládá. To už je jiné kafe, to už je zábava, pozorovat hemžení lidí a jejich šílenosti. Koho by to nebavilo, kdyby měl k dispozici celou Zemi jako velké jeviště.

Z tohoto pohledu by to tedy jasně znamenalo, že náš život smysl nemá. Že je tu jen proto, aby něco narušovalo rovnováhu a dokonalost přírody a působilo jako oponent toho dobrého. Jenže už asi začínáme se vší naší snahou onu moc štvát, a jelikož smysl nemáme, jsme tu jen pro zábavu, asi už na nás kašle a všechno směřuje ke konci. Pak si třeba vytvoří něco jiného pro pobavení.

Pokud by to tak třeba bylo, stále si stojím za tím, že smysl života by se neměl zjišťovat. No nebyli byste zklamaní, kdybyste zjistili, že žádný nemáte?

Článek na téma Smysl života