Vezmu to naprosto jednoduše. Témata na blog.cz jsou horší a horší. Úžasné, poetické, hlubokomyslné blbosti, které bývají předmětem školních slohovek a často mě nutily ty slohy nepsat s argumentem, že téma mi nevyhovuje. Jsou sentimentální, nekonfliktní, nediskutovatelné, o ničem. O tom se nepíše dobře. Ódy na život, smrt, hvězdičky a kdo ví co ještě mě štvaly od základky. Byli jsme nuceni psát texty plné sladkých slovíček o tomhle všem, o tom, jaké je naše oblíbené místo, cesta k domovu a tak dál a tak dál. Když nám tohle začala zadávat i učitelka na střední, snažila jsem se jí vždycky napsat něco jiného, ale často jsem nic neodevzdala. Pokud jsem nemohla napsat opravdu drasťárnu. A smysl života, to je jedno z těchto příšerných témat.
Zamýšlet se nad smyslm života je podle mě totiž zbytečné.
Smysl života je přece vlastně jeden. Stejný, jako u všech živých organismů. Rozmnožit se a zajistit pokračování rodu dostupnými prostředky přímým potomstvem. Akorát nám do téhle idylky vlezla civilizace a nějak se snaží přetvařovat, že jde o víc. Přišoupla k tomu snahu nechat po sobě nějaké dílo, které se hned tak nezapomene, přilípla touhu obsáhnout vědomosti a dláždit si cestu k lepším životním podmínkám, přihrábla i ambice pohnout světem.
Někomu se povede dosáhnout těchto vložených smyslů zastírajících ten nejstarší a pravý, ale nakonec stejně všichni umřou. Ty činy tu možná zůstanou, ale budou to činy, ne lidi a ne jejich život, a nenalhávejme si nic, za různý počet let jsou stejně všichni lidé, kteří tomu smysl života obětovali, zapomenuti. I když nám je vtloukají do hlav ve školách, stejně je velká část populace zapomene.
Zamýšlet se nad smyslem života je zkrátka podle mě zbytečné.
Dělá to spousta filozofů, prosím, když si z toho udělali svou práci. Ale někdo tak dlouho přemýšlí nad smyslem svého života, nad tím, proč tady je, až mu celý ten život uteče a on zjistí, že tady byl úplně zbytečně. A nejen proto, že nedosáhl žádného ze škály různých cílů, ale byl tu zbytečně i pro sebe, protože si nic neužil. Jednou tady už jsme, tak by měl každý dělat, co chce a co ho baví a v čem vidí nějaký smysl. Smysl pro sebe. Měl by hledět, aby byl. Ono rozdat se pro druhé, pro svět a pro společnost, taky nevidím jako nejlepší, pokud k tomu nedělá nic, co jeho samotného naplňuje.
Zamýšlet se nad smyslem života je určitě podle mě zbytečné.
Ty věci, ve kterých smysl života někdo vidí, pak nejspíš začne dělat proto, aby smyslu dosáhl. Aby se zapsal něčím, co jako vznešený smysl ona civilizace přidala. A dělá je násilně, uměle, třeba je ani není schopný dodělat. Až když je začne dělat jen tak, proto, že ho baví, bez úmyslu najít tak smysl svého života a nechat tu zásadní odkaz, je to lepší. Nevím, jestli mě plně chápete.
Zamýšlet se nad smyslem života je podle mě naprosto nepochybně zbytečné.
Člověk neustále hledá odpovědi na proč a jak, ale někdy je dobré je neznat. Možná by to bylo zklamání. Aneb jak se zpívá v mé oblíbené písničce Bliss - "ignorance is bliss". Dá se taky říct - neznalost je tak sladká.
Článek na téma Smysl života
Žádné komentáře:
Okomentovat