Čtvrté narozeniny

Čtvrté narozeniny mého blogu na blog.cz (který se celý komplet přesunul sem s původními daty) oslavovat nebudu nijak zvlášť, jen je připomenu tímhle článkem. Ostatně příští rok to budou půlkulatiny, což mi přijde oslavovatelnější.

Ale čtyři nebo pět let, jsem tu už opravdu velmi dlouhou dobu.

Když jsem začínala, psal se rok 2007. Byla jsem, když to budu počítat od restartu blogu 11. září, první dny v druhém ročníku obchodní akademie. Měla jsem internet asi půl roku, měla jsem starý počítač za pár euro, který měl 3 giga paměti a krom prohlížeče, karetních her pro rodiče, jednoho textového editoru, jednoho grafického programu a Cartman's Autoritah neměl a neuměl vůbec nic. Ani já jsem s počítačem nic neuměla. Byla jsem šťastná, že jsem dokázala stáhnout a nainstalovat open office po zdevastování wordu (od té doby jsem už word neviděla), ze školy jsem měla nějaké ty základy ohledně seznamu.cz a lide.cz a tím to končilo. Ani jsem víc nesháněla.

O prázdninách jsem ale byla poprvé na brigádě, jelikož mi v té době bylo 15, a poslední týden brigády jsem viděla díl CSI Las Vegas - Grave Danger. A rozjelo se to. Nejdřív jsem o kriminálce poklábosila s dalšími pracovnicemi. A začala jsem shánět informace na internetu.

Po čtení povídek tehdejší povídkové minicelebrity Jany - všechny GSR povídky z Vegas, jsem zkusila napsat svoje. Příšerné, nečitelné, nepromyšlené. Ale zveřejněné. Prakticky okamžitě mi návštěvnost naskákala na 300... 400... 500 týdně. Což jsem tehdy pokládala za normální. (Co bych za to teď dala? M... dvě koruny. Berete?) Začala jsem houfně přidávat epizody, fotky, kopírované informace o postavách a hercích a návštěvníci byli a byli. Kriminálku jsem milovala. Když se k tomu přidalo i ICQ, (kterému vděčím za svou vybroušenou schopnost psát všemi deseti), spadla jsem do toho víc, protože jsem poznala spoustu lidí, kteří v CSI lítali také.

Pak, po nezměněném roce, přišly vánoce 2008 a já dostala notebook. (Páni, to je už tak starý?) Rozšířila jsem své možnosti, získala lepší a kvalitnější programy, dostala se do spletitých sítí stahování a můj zájem o CSI opadal, neboť jsem se dostala i k jiným zájmům. Jak já, tak ti lidé, s kterými jsem si psávala. Na povídky jsem nezanevřela a jejich kvalita, na rozdíl od těch prvních, značně stoupla. (Neznamená to ale, že jsou nějak extra dobré.) Ale hlavně - začínala jsem pomalu odsouvat kopírování epizod a životopisů a soustředit se na vlastní články. V tom roce 2008 a 2009 zažil můj blog takový menší boom hlavně grafických děl a vlastních videí, neboť to bylo něco, co jsem na starém počítači dělat nemohla. Navíc jsem byla ve třeťáku, starosti skoro žádné, maturita daleko, škola na háku, možnosti vylepšené, znalosti ohledně internetu prudce stoupající (s prvákem nesrovnatelné). Pořád to tu ale bylo většinou o CSI. Sem tam jsem přidala něco o mně nebo nějaké vtipné obrázky. Také jsem zintenzivnila svou povídkovou činnost a byla spokojená.

Přišel rok 2010 a obrovské množství změn. Kriminálka se začínala minimalizovat. Začala jsem psát témata týdne, začala jsem se zabývat mimofiktivními tématy, články, co byly mimo hlavní téma, přestaly být dvouvětné, zapojila jsem do blogu simíky a povídky byly už jen na příděl. Zkrátka - když mě nikdo nedonutil psát, často se tu žádná neobjevila. Na druhou stranu, proběhla jistá čistka. Úplně jsem přestala dávat sem nezajímavé životopisy herců z Kriminálky a jen výjimečně kopírované popisy epizod, téměř úplně sem přestali chodit původní návštěvníci a já nasbírala nové. A myslím, že právě tyhle dva roky je blog celkem úplně jiný než dřív.

Designy se změnily, začala jsem si hrát s "klikačkami" a rozcestníky, neautorské články se z maxima přehouply na minimum, letos jsem rozjela další blog s mou dobrou kamarádkou, přidávám stále víc fotek, co nafotím ve svém okolí, a pořád přemýšlím nad novými a novými víceméně povídkovými projekty a také vylepšeními sem.

A hlavně, za ty čtyři roky jsem ráda, že mám svoje návštěvníky a že někteří z nich si se mnou pravidelně píšou i jinak, než komentováním článků. Předně jsem vděčná Jeannie, mojí spoluadmince z nogwarts, která dřív působila na jiném blogu, ale ten upadl v zapomnění. Píšeme si prakticky neustále a jsem moc ráda, že jsem ji poznala. I když tady na blogu téměř nekomentuje. Další je Jeanette, která tu naopak pravidelně komentuje a i si píšeme na skypu. A i když se její blog poslední dobou hodně zaměřuje na Laru, ke které nemám co říct, i já se snažím komentovat aspoň ostatní články. Navíc je to úžasná autorka povídek a moc ráda je čtu. Dál bych určitě mohla jmenovat taylorovou, Calleigh, nebo gil-horatio-mac a spoustu dalších, kteří sem často zavítají a doufám, že je tu uvidím i v budoucnu.

Jo a trocha statistiky, kterou si neodpouštím při žádném výročí:

K dnešnímu dni a tomuto článku zde vzniklo: 2555 článků. V průměru tedy 52,1 článku za měsíc. Myslím, že poslední dobou se zase tolik od tohoto průměru neodchyluji, ale kdo ví, jak to bude dál.

Nemůžu říct, kolik k tomu je komentářů, ale určitě mnohem víc.

Napsala jsem 6 sérií povídek z Las Vegas, z nichž jedna je stále rozepsaná. Čtyři dokončené série povídek z Miami a jednu krátkou novelu. 10 sérií povídek z NY, z nichž jedna je rozepsaná a jednu čeká pokračování a k tomu dvě další krátké novely. K tomu musím připočítat sérii GGR, dvě série povídek z Harryho Pottera též čekající na nový přírůstek, 9 krátkých novel s různým námětem a dvě originální série, z nichž jedna čeká na pokračování.

Návštěvnost vám přesně neřeknu, neboť toplist začal fungovat až patnáctého, ale zatím se na něm dostáváme k číslu 84 000.

Stejně tak nespočtu, kolik jsem tu vystřídala designů a různých stylů rozložení stránky, bylo jich hodně a každou chvíli může být nový. Ale jedno vám řeknu s jistotou. Pokud blog.cz nepadne, nebo pokud mi náhle na dlouhou dobu nějaká katastrofa neodstřihne internet doma i ve škole, pokud se mi sem někdo nenabourá a čtyřletou snahu nezničí, či pokud mi nějaký ***** blog nesmaže, rozhodně tu nekončím a můžete se těšit na další a další články a možná další změny, které následující rok přinese. Přece jen, kolují zvěsti, že bychom mohli být rovnou v druháku, když "prvák" už máme de facto hotový. To znamená, že by mě čekala trojstátnice a možná trochu méně času a chuti.

Nakonec ale neodolám, abych nepřipomněla něco, na co dnes vzpomíná Amerika a část ostatního světa a co se tu taky myslím dvakrát objevilo v povídkách, kde figuroval Mac. Konkrétně povídka Hope, kde na to vzpomínal a druhá povídka Sbohem za závojem, dílo do soutěže u mého SB taylorova99, kde z jeho pohledu (amatérsky a velmi neznale) celý den popisuji. (Navíc podle fotek by se toho tématu měla dotknout i první epizoda osmé série a jsem moc zvědavá, jestli se tam dovíme nějaké detaily ohledně Maca a jestli jsem se alespoň s něčím trefila.) Moje výročí je tedy o dost šťastnější a jsem zvědavá, zda se tento blog deseti let taky jednou "dožije".