24.9.11

Jízda s Horatiem

V tomto snu jsem byla začínající patolog, takže jsem pracovala spolu se zkušeným a zaběhnutým doktorem na policejní patologii, což byla úžasná práce, ale velmi nechutná. A zrovna jsem se přimotala do nějaké policejní akce. Víceméně náhodou.

Několik uniformovaných ozbrojených policistů honilo muže. Utíkal jim bravurním způsobem, zkrátka nemohli ho dostat a on utekl. Byl tam i Horatio, ale nejspíš řešil něco jiného, neboť jsem ho neviděla.
Ale seděla jsem v jeho hummeru a čekala jsem, nevím na co, možná až zabezpečí prostor a já se budu moct pustit do své ohledávací práce.

Najednou ale přišel, beze slova nasednul a rozjel se. Proč mi netrvalo dlouho zjistit - zahlédla jsem v dálce dívku, která chtěla skočit z útesu. Možná proto tam byl (ale zase asi ne já). Samozřejmě jí chtěl zachránit, ale byla moc daleko a dokonce až za mostem. Zdvihacím mostem, který zrovna jel nahoru. Mezi jeho částmi už byla slušná mezera, ale Horatio to nevzdával. Rozjel se a tu mezeru tím hummerem přeskočil. To byla jízda! To bych si zajela i ve skutečnosti!

Bohužel, děvče nezachránil. Skočila a... vulgárně lidově řečeno - rozflákala se na kaši. A to co z ní zbylo... když mi to v pytli přivezl na patologii, tak jsem ho prosila, ať to otevře, že to nezvládnu. A když to otevřel, stejně jsem šla zvracet. Jen si z toho pamatuju dvě oči v hodně potlučené a zdeformované hlavě v krvavé lázni. Dvě hnědé oči otevřené dokořán a podlité krví.
Mrtvým by se nemělo dívat do očí. To už jsem jako dítě slyšela v Četnických humoreskách.

.....
A nebyla bych to já, aby ten sen neměl další část. Kratší a zábavnější a méně vážnou.
To už jsem nebyla s Horatiem, ale sledovala jsem, jak Grissomovi vybírají vybavení pokojíčku jejich miminka. No a ve finále jsem to kupovala já.



Žádné komentáře:

Okomentovat