Nevím, jak se v tomto snu dostal k mafii, ale pracoval pro ni. Ještě s jedním kumpánem, jehož obličej jsem neviděla, a který mi byl stejně neznámý, měli splnit jeden úkol. I když pro mafii vůbec něco takového není zvláštní. Mafii či gang, na slůvku tady vůbec nezáleží. A kdo že? Eric Delko.
Dojeli do určeného hotelu. Nebo to snad byla ubytovna? Ta skutečnost je vedlejší. Zkrátka, v každém patře byl určitý počet pokojů. V té době patrně prázdných. Dojeli do určeného patra. Možná šlo vážně o hotel. Vystoupili z výtahu na chodbu, na jejímž konci byly vedle sebe dva pokoje. Nejspíš ani tady se nikdo nenacházel, protože se ani nesnažili nějak skrývat a šli přímo po své práci podle rozkazů. A ty zněly jasně.
V každém pokoji je jedna žena, které je nutné se zbavit. Mohou si s nimi dělat, co chtějí, ale obě musí zemřít, přičemž nikdo, ani jejich šéf, neznal jejich podobu a skutečné jméno. Měli pouze jistotu, že tam jsou, a že musí zemřít.
Do posledního pokoje tedy vešel Ericův kumpán a zabouchl za sebou, připraven na vražednou misi. Eric ho ve stejnou chvíli napodobil s předposledním pokojem a žena, která v něm skutečně byla, okamžitě vyskočila na nohy.
A Eric ztuhnul.
Stála před ním Ann Taylor.
Z vedlejší místnosti oddělené tenkou zdí se ozvalo několik ženských výkřiků a pak výstřel. Ann škubla hlavou ke zdi a potom se pohledem vrátila k Ericovi a pistoli, kterou na ni dosud mířil. Okamžitě pochopila, co se děje. I když nevěděla proč. A za co. Ale přišel ji zabít.
Za dveřmi se ozvaly kroky a někdo do nich jednou praštil.
Znamení, že je hotovo a on si má pospíšit.
Ann téměř ani nedýchala. Nedovažovala se pohnout. Věděla, že je dlouho v nebezpečí, ale nemohla tušit, že se objeví zrovna on a zrovna on bude jejím vrahem. Ale Eric ji nedokázal zabít.
Z chodby se ozval smích.
"Utečeš," sykl na ni. "Zmizíš odsud!"
Roztřeseně přikývla. I když doufala, že to neudělá, i když doufala, že si vzpomene na chvíle, jež trávili spolu, a nechá ji žít, jeho milosrdenství ji překvapilo.
On ji prostě nemohl zabít. Nedokázal to. Stále ji miloval. Nešlo sprovodit ji ze světa.
Stiskl spoušť a kulka se zaryla do matrace postele za ní. Potom, bez dalšího pohledu nebo slova, odešel a pečlivě za sebou zavřel.
"Hotovo."
"Co ti tak trvalo? To seš vážně pořád takovej děvkař, žes přemejšlel, jestli jí nechat naposled si užít? Ta moje teda byla kočka, ale nestojí to za to. Čas jsou peníze. Jdeme."
Myslel, doufal, že uteče, a on ji už neuvidí. Chtěl ji zase vidět. Ale zůstat co nejdál, bylo bezpečnější. Bál se o ni. Bál se, že zjistí, že selhal, a zabijí ji sami. On by to nikdy nedokázal. Chyběla mu, ale musel se jí vzdát, když se rozhodl pro tuhle kariéru. Tak alespoň takhle ji snad ochránil.
Ale nebylo to jejich poslední setkání. Vrátil se a byl vyslán na mnohem nebezpečnější misi, než je zavraždit nic netušícího nepohodlného a neozbrojeného člověka.
Měl se stát špehem druhého gangu. Či mafiánského klanu. Jak chcete. Měl do něj proniknout, donášet a pomoci k jeho likvidaci tak, jak to bude možné.
Jenže zjistil něco, co mu vyrazilo dech.
Ann.
Zas a znovu mu křížila cestu, i když se zařekl, že jí vyškrtnutím ze svého života ten její zachrání.
Nezmizela. Žila mezi ochrannými zdmi členů gangu a pracovala pro ně. Nedělala špinavou práci, ale patřila k nim.
Nikomu ani jeden nic neřekl. Tichou dohodou, pouhým jediným pohledem se vzájemně zavázali k mlčenlivosti. Snad doufal, že ho neodsoudí k smrti, stejně jako on daroval milost jí. A ona ho nemohla zradit, protože ho stále milovala. Zasáhla proto vždy, když hrozilo jeho prozrazení. Podřezávala větev vlastnímu bezpečí, jen aby teď chránila jeho. Nevím, jak dopadli, ale jedno je jisté. Určitě už nebyli nikdy víc, než kryjící se nepřátelé.
Škoda, že ten sen je bez konce, ale i tak byl slušná gangsterka.
Poté mě v půl páté probudila hlasitá hudba a řev. Do pokoje se k nám vlivem nedovřených balkonových dveří dostal kouř. Cigaretový, možná tráva, bylo mi špatně, bolela mě z něj hlava a z postele jsem vylezla před druhou hodinou odpolední.
Možná vlivem toho se mi pak zdál ještě krátký sen o Hitlerově fence Blondie, kterou ke konci války otrávil, a o malé holčičce v džínových šatičkách a bílých silonkách s kytičkami, která skákala na chodníku a křičela na svou matku: Mam no-ha-vič-ky! No-ha-no-ha-vič-kyyy!! (Ve slovenském slova smyslu.)
Žádné komentáře:
Okomentovat