Dnes, i když tento článek řadím do rubriky s mými názory na náš zvláštní svět, vám i přes cestu do školy nebudu vykládat o slastech a strastech cestování s ČD, jelikož žádné nebyly. Osobák jel celkem na čas a rychlík zpoždění snad vůbec neměl. Ovšem v osobáku jsem si všimla, že paní na sedadle ob jedno proti mně čte nějaký "ženský časopis", a stránka, na které se nacházela, se honosila titulkem 'Jak má vypadat ideální muž' a fotkami se spoustou kulturistů, svalovců a třeba i pornoherců či erotických modelů.
A mě to hodně naštvalo.
Dobře, že společnost hodlá představovat za ideální ženy takové, které vypadají jako vyfotošopované dámy na obálkách časopisů, nemají mozek a jediná jejich starost je, jak v devadesáti vypadat na dvacet, aby stále dostávaly mraky mužů do kolen a aby jim mohly bez řečí podržet, jsem si docela zvykla a ignoruju to. I ty komentáře v diskuzích od rádobymajstrů, kteří každou ženu posílají silácky "BACK TO THE KITCHEN, BITCH", přičemž žádnou nejsou schopni v reálu ani oslovit, přecházím úsměvem a konstatováním, že jim pánbůh nebo geny asi moc nenadělili ani do hlavy ani do poklopce, jinak by měli buď rozum na to to nepsat, nebo koule říct jim to do očí.
Ale snažit se vytvořit nějaký ideál muže, to už je trochu moc. Zajímalo by mě, jestli si redaktorka opravdu myslí, že když pro ni je ideál svalnatý vysoký alfa samec, který za poslední půlrok vystřídal padesát partnerek na jednu noc, posilovnu téměř neopuští a jezdí v luxusním autě s nejluxusnějšími obleky na sobě (čili takový fiktivní seriálový hrdina z telenovely), tak je i pro ostatní.
Nejen že kdekteré ovlivnitelné dámy mohou mít depresi, že nejsou dokonalé, ale přidají k tomu depresi, že nemají ideálního muže, ale že se zamilovaly do obyčejného kluka, jehož svalová hmota je kde nic tu nic, který nemá na kontě miliony, který neláme dívčí srdce pohledem, ale je bohužel jenom milý, a místo zvedání padesátikilových činek jednou rukou si s ním můžete leda popovídat o politice nebo biologii (literatuře, filozofii, právu, matematice, chemii, nehodící se škrtněte). V mnohem větší depresi pak mohou být dámy, které nemají ani to, a tak nějak zjistí, že ten jejich má k onomu rádobyideálu ještě dál, protože svaly má na místech, kam se jaksi nehodí a nejsou to tak docela svaly, inteligenci si s Hawkingem určitě měřit nemůže a jediné, co umí, je je rozesmát. A třeba je celkem dobrý v posteli.
Ono si totiž není třeba nic nalhávat, takový pseudoideál, co byl v tom časopisu zobrazen, má možná svaly, možná peníze z natáčení či focení erotiky nebo pózování pro kulturistický, motoristický či podobný časopis nebo z pozice manažera, po kterém nikdo nic složitého nechce. Ale nepromluvíte si s ním o ničem, co má hlubokou myšlenku, vaše zájmy se musí točit kolem vzhledu a peněz a jakákoli nedokonalost je odepřena.
Ale to platí v obou případech.
Takže nějaké vytváření ideálů je jasná blbost.
Ideál nemůžeme stavět na průměru, protože průměr je brán jako něco špatného (aneb nařečení z toho, že je někdo průměrný, je skoro urážka) a vzhledový průměr není ideální, ale běžný. A dokonalost na druhou stranu neexistuje. Tak jak? Vždyť ideál je tak subjektivní záležitost, že víc subjektivně už to asi nejde.
Ale dokud budou existovat módní přehlídky a časopisy údajně pro ženy (ale ve skutečnosti jsou to časopisy pro slepice, co nemají nic na práci a nedokáží samy něco vymyslet, natož mít vlastní názor), bude se to bohužel dít. A dokud bude existovat photoshop a ziskuchtiví nakladatelé, bude si stále několik nemálo jedinců myslet, že ty umělé osoby na stránkách časopisů a na jejich monitorech jsou reálné.
A co je na tom asi úplně nejhorší, je snaha všechno objektivizovat, ve všem najít nějaký vzor, podle kterého se musí všechno porovnávat, a škatulkovat. Už co se samotného světa týče. Fakt nechápu ty vzdechy, že svět není v pořádku, že takhle by vypadat neměl a že je špatný. Copak existuje nějaký jiný svět, s kterým to můžeme porovnat? (To už můžeme spíš porovnávat ty lidi, když vedle sebe postavíme dva muže nebo dvě ženy. Můžeme vedle sebe postavit naše dva světy a říct, který je podle nás správnější?) Ne, jen v našich myslích existují utopické světy, ale ty jsou taky všechny odlišné a my si jen můžeme myslet, že tohle by mělo být jinak, podle vzorů naší utopie. Ale říct, že tenhle svět není správný, je zkrátka blbost. Náš svět je jen jeden a ten je takový, jaký je. Můžeme si jen myslet, že něco by mohlo a mělo být jinak, ale někdo jiný třeba ne. Nebo by to třeba mohl vidět ještě jinak, než my. Ani svět jako takový nejde zobjektivizovat, jak by potom mohl jít člověk? Žena? Muž? Ideál?
No tak, lidi, proberte se.
(Mimochodem, víte, kde je nejpohodlnější sedět? Nechtěla jsem přelézat z vagonu do vagonu, když už se rychlík rozjížděl, tak jsem se usadila ve volném kupé pro invalidy. Páni, tady je místa a ty příjemné oddělené sedačky s vlastními opěradly... mezi nimi proti sobě můžeme mít skoro i natažené nohy a všichni mají perfektní pohodlí.)
Žádné komentáře:
Okomentovat