30. 11. 2011

Profesor autobot

Také by se hodil titulek: To byl zase sen. Zdálo se mi totiž, že tu máme transformery, ale jen "autoboty", žádné decepticonské zmetky. A že k transformerům patří i mutanti, akorát ti se dokázali transformovat do lidské podoby. Takže takový profesor Xavier byl atoubot Profesor a podobně.
Jenže vláda tyhle transformery odposlouchávala, lokalizovala a pomalu likvidovala. Z té hrstky, jež zbyla, jsme jich pár našli, ale ti už ani nevypadali jako strach nahánějící stroje, jen jako maličká stvoření schovaná před nebezpečím do malých energetických koulí.

Hledala jsem je s pomocí jednoho z nich, který vždycky díky zvláštní technice dokázal jen tak z ničeho ve vzduchu promítnout (bez pomocí nějaké techniky v něm nebo paprsků, jenom se kolem nás najednou zhmotnily zvláštní krystalky tvořící obraz) specifickou mapu, v níž jsme ty ochranné bubliny s transformery hledali, a také mi dokázal promítnout jejich příběh.

Nakonec jsme se s Carterem (ano, vy, co sledujete Heuréku víte, kdo to je) dostali k plánu, že zneškodníme zařízení, kterým je vláda vyhledává, přičemž jediný možný způsob byl vyhodit to prostě všechno do vzduchu. Takže Carter začal pobíhat po kancelářích budovy, v níž se nacházelo, a umisťoval na různá místa zvláštní rozbušky ve formě "náplastí". Při tom vyřvával, ať všichni vypadnou. Už to teď vypadá dost absurdně, ale v tom snu neměl nikdo nejmenší tušení, co se děje, a nikdo mu nebránil.

My měli být, až to bouchne, za bezpečnostním neexplodujícím sklem a jen jsme čekali na vhodnou příležitost, kdy zmáčknout spoušť. Bohužel, přes ty kanceláře proudilo stále dost a dost lidí (a i dětí), a když už jsem za sklo pouštěla asi desáté, Carter se naštval a prostě to odpálil. Nevím, jestli to někoho zabilo, ale tělo jsem žádné neviděla.

Transformerové byli spokojení a zachránění a jeden z těch, které jsme našli v ochranné kouli, samou radostí odpálil jednu zapomenutou rozbušku, když už bylo po všem. Výbuch nás všechny smetl.
Já řvala do okolních kanceláří, ať hned popadnou hasičáky, protože se ozýval nepříjemný křik z oné sledovací místnosti, která už předtím byla v troskách. Téměř spálená, ale dosud žijící matka Allison Blake (Heuréka, hádáte správně) křičela a... a já se tam radši ani nepodívala.
Nelze nám ale upřít úspěch.

Fakt nevím, proč se mi smíchali dohromady transfomeři a mutanti a proč to tam všechno bouchalo pod mým velením za pomoci lidí z Heuréky, ale ta promítací technika těch snových autobotů byla úchvatná. 3D obraz, který z žádného zařízení nevychází a jen tak se kolem vás najednou zhmotní ze zářících krystalků byl parádní.

Mimochodem - právě jsem dopsala seminárku. Nestojí vůbec za nic, ale vypadá to, že žádné hluboké myšlenky nejsou účelem a on je vracet nebude, tak mám snad jeden předmět z krku (pro teď, ještě v létě státnice).



Žádné komentáře:

Okomentovat