4.2.12

Nádherná krajina psanců

Už je to nějaká doba, co se mi zdál tento sen, ale pořád ho považuji za jeden z nejkrásnějších. Alespoň co se týče prostředí, které bych chtěla vidět doopravdy. A myslím, že by to bylo možné. Myslím totiž, že na Havaji bych ho našla.

Dívka přišla o matku. Nechtěli ji svěřit otci, protože neměl stálé bydlení, práci, zkrátka nemohl se o ni pořádně starat. On totiž jezdil na motorce po státech a vydělával si, jak to jen šlo. Ale ta dívka nechtěla do dětského domova, chtěla k tátovi. Jenže ji tam stejně dali. Nelíbilo se jí tam, trápila se.
Jednoho dne si tak pro ni přišel.

Dětský domov byl vysoký dům. On vyjel výtahem nahoru do patra, kde měla jeho dcera pokoj. Měl tam sice zakázán vstup, ale byl to docela bouchač, tak ho nechali, ale byli v pozoru. On chtěl svou dceru odvézt. To nesměl a provozovatelé zavolali jakési agenty, jež do toho byli zapletení. Ti zatím odřízli výtah a schody. Už se blížila dokonce i policie.
Ten muž však hodil z okna připevněný provaz. Počítal s problémy a byl připraven. I s dcerou slaňoval, a když se chtěli pustit za ním, provaz shodil, nasedli na motorku a odjeli. Od té doby psanci.

Nakonec dojeli na jakousi úžasnou pláž - velikou, písečnou, u křišťálově čistého třpytícího se oceánu. Prázdnou. Byl to nějaký odlehlý kus jednoho z Havajských ostrovů. Nejspíš se tam načerno dostali trajektem a nebo to celé bylo na Havaji.
Cítili se volní, svobodní, holčička skočila do moře, dováděla. Pak ujeli další kousek, pak další... Cestou míjeli nádherné hory, palmy, utichlou sopku, husté lesy, překrásnou krajinu, tu nejhezčí, jakou si dovedete představit.

Pak zastavili v jedné restauraci. Mysleli si, že už je nehledají. Nebo alespoň ne tady. Ale náhodou tam byli i ti zvláštní agenti, kteří po nich pátrali. On byl totiž označen za nebezpečného únosce a byl celostátně hledaný. Tak chtěli odejít dřív, než si jich všimnou.
U dveří je odchytila obsluha kvůli placení. On řekl, že nechal peníze na stole, že musí rychle jít, vymyslel si, že pospíchají na letiště pro maminku. Jenže číšník je poznal ze zpráv a nechtěl je nechat.
Kvůli tomu si jich všimli i ti agenti a spustila se honička. On se svou dcerou na motorce a oni za nimi. Kličkování městem, obrovská rychlost, snaha zmizet z jejich dosahu.

Jak to dopadlo opět nevím, ale myslím si, že tohle by stálo za rozpracování.



Žádné komentáře:

Okomentovat