22. 7. 2012

Holašovické selské slavnosti

Dnešní návštěva Holašovických selských slavností opravdu stála za to! Nebyl to nijak velký trh, ale zato stánkaři byli v selských tradičních úborech, prodejci tureckého medu oblečení jako staří Turci, vystupovali tam i tanečníci a zpěváci v krojích a mohli jsme vidět spoustu tradičních řemesel jako kováře, skláře, tkalce, včelaře, pekaře a mnoho dalších, kteří své řemeslo postaru ukazovali veřejnosti. Také tam byla ukázka včelstva, jízda na koních nebo třeba žonglérské vystoupení, jehož jsem se stala (eh... trapnou...) součástí.

A mimo to samozřejmě obvyklí prodejci se šperky, šátky, hrnečky, košíky, dekoračními předměty, kuchyňským náčiním, kořením a podobně. Já si odsud přivezla prstýnek z chirurgické oceli a vikingský amulet, potom také bylinkový korbáčik a několik dalších ovčích sýrů, koření, bratr ještě dva kaktusy a ochutnali jsme úžasnou jogurtovou zmrzlinu, pšeničné placky, výborné koláče a mnoho dalšího.

Potom jsme ještě, protože Holašovice jsou kousek od Budějovic, zajeli dokoupit věci do Tesca. Tam jsem si vybrala knihu Utrpení neviňátek od Johna Saula, dárek pro bratrance a tak, a když jsme šli platit, z třiceti pokladen v provozu jedna jediná a k tomu čtyři samoobslužné. U obou obrovská fronta, několik desítek metrů, zkrátka hrůza.

Ale abych jen nepsala, udělala jsem i spoustu fotek. Jen lituji, že se mi nepodařilo vyfotit vodníka, který procházel trhem a u ucha držel mobil. Asi moderní vodník ;) A toho stvoření u žongléra si moc nevšímejte. Jsem to já, fotil to táta a víc fotek nebylo zrovna použitelných. Fakt škoda, že nemám víc. Jenže znáte můj mobil. Stačí ho chvíli držet v ruce a už se přehřívá a blbne, takže jsem ráda za tohle. Navíc každou chvíli vylézalo a zalézalo slunce, tudíž je každá fotka jinak osvětlená.

Veletrh příhodně u krásných "selských" domů. Když jsme tam dorazili my, nebylo tam moc lidí, což je ideální.
Řezbáři. Fakt mě namíchlo, když se táta zeptal: Ta socha ta stojí v Římě nebo kde, ne? Minimálně Miami 5x01, začátek, Horatio! To musí znát každý! Můj nejoblíbenější díl!
Jeden kovář
Je libo něco utkat?
Další kovář
A pro zpestření tanec.
Pánové odcházejí, na řadě jsou dámy.
Kovářů tam bylo fakt hodně.
Samozřejmě nesmí chybět kapři!
Kdopak to asi je? Když jsem tudy šla podruhé, pán popíjel a chudák klučina musel točit klikou u flašinetu. A vypadal docela znuděně.
Zde se pekly pšeničné placky. Rozhodně lepší, než ty konopné sušenky a kdo ví co, co se tam snažili jedni stánkaři cpát.
Tady se zase pražila káva.
Na tohle vystoupení jsme se přimotali vlastně omylem. Zprvu ho ani skoro nikdo nesledoval.
 Pak se to začlo plnit. Třeba když dokázal během žonglování z těch jablek ukusovat.
A jaké mělo připletení se fatální důsledky. V životě jsem v ruce trubku nedržela, navíc starou, blbou, na kterou hrát nešlo! Ale zase vidíte jak mám teď dlouhé vlasy. Rozčesat to je peklo.
A v duchu si říkám: Hlavně po mě už nic nechtěj. Jo, vážně vybral tu pravou.
A to je onen vikingský amulet.



Žádné komentáře:

Okomentovat