Dnešní návštěva Holašovických selských slavností opravdu stála za to! Nebyl to nijak velký trh, ale zato stánkaři byli v selských tradičních úborech, prodejci tureckého medu oblečení jako staří Turci, vystupovali tam i tanečníci a zpěváci v krojích a mohli jsme vidět spoustu tradičních řemesel jako kováře, skláře, tkalce, včelaře, pekaře a mnoho dalších, kteří své řemeslo postaru ukazovali veřejnosti. Také tam byla ukázka včelstva, jízda na koních nebo třeba žonglérské vystoupení, jehož jsem se stala (eh... trapnou...) součástí.
A mimo to samozřejmě obvyklí prodejci se šperky, šátky, hrnečky, košíky, dekoračními předměty, kuchyňským náčiním, kořením a podobně. Já si odsud přivezla prstýnek z chirurgické oceli a vikingský amulet, potom také bylinkový korbáčik a několik dalších ovčích sýrů, koření, bratr ještě dva kaktusy a ochutnali jsme úžasnou jogurtovou zmrzlinu, pšeničné placky, výborné koláče a mnoho dalšího.
Potom jsme ještě, protože Holašovice jsou kousek od Budějovic, zajeli dokoupit věci do Tesca. Tam jsem si vybrala knihu Utrpení neviňátek od Johna Saula, dárek pro bratrance a tak, a když jsme šli platit, z třiceti pokladen v provozu jedna jediná a k tomu čtyři samoobslužné. U obou obrovská fronta, několik desítek metrů, zkrátka hrůza.
Ale abych jen nepsala, udělala jsem i spoustu fotek. Jen lituji, že se mi nepodařilo vyfotit vodníka, který procházel trhem a u ucha držel mobil. Asi moderní vodník ;) A toho stvoření u žongléra si moc nevšímejte. Jsem to já, fotil to táta a víc fotek nebylo zrovna použitelných. Fakt škoda, že nemám víc. Jenže znáte můj mobil. Stačí ho chvíli držet v ruce a už se přehřívá a blbne, takže jsem ráda za tohle. Navíc každou chvíli vylézalo a zalézalo slunce, tudíž je každá fotka jinak osvětlená.
Veletrh příhodně u krásných "selských" domů. Když jsme tam dorazili my, nebylo tam moc lidí, což je ideální.
Řezbáři. Fakt mě namíchlo, když se táta zeptal: Ta socha ta stojí v Římě nebo kde, ne? Minimálně Miami 5x01, začátek, Horatio! To musí znát každý! Můj nejoblíbenější díl!
Jeden kovář
Je libo něco utkat?
Další kovář
A pro zpestření tanec.
Pánové odcházejí, na řadě jsou dámy.
Kovářů tam bylo fakt hodně.
Samozřejmě nesmí chybět kapři!
Kdopak to asi je? Když jsem tudy šla podruhé, pán popíjel a chudák klučina musel točit klikou u flašinetu. A vypadal docela znuděně.
Zde se pekly pšeničné placky. Rozhodně lepší, než ty konopné sušenky a kdo ví co, co se tam snažili jedni stánkaři cpát.
Tady se zase pražila káva.
Na tohle vystoupení jsme se přimotali vlastně omylem. Zprvu ho ani skoro nikdo nesledoval.
A jaké mělo připletení se fatální důsledky. V životě jsem v ruce trubku nedržela, navíc starou, blbou, na kterou hrát nešlo! Ale zase vidíte jak mám teď dlouhé vlasy. Rozčesat to je peklo.
A v duchu si říkám: Hlavně po mě už nic nechtěj. Jo, vážně vybral tu pravou.
A to je onen vikingský amulet.
Žádné komentáře:
Okomentovat