Rok vydání: 1977
Český překlad: 2011
S Johnem Saulem se setkávám poprvé, co do jeho tvorby i do jeho jména, ale rozhodně nelituji. Je to hororový klasik s řadou děsuplných knih na kontě a i jeho román Utrpení neviňátek má být hororem bez thrillerových či jiných prvků. Chvílemi si hraje na psychologické dílo, ale ty nejpodstatnější pasáže jsou zkrátka, když si je živě představím, čirý děs. Děs a znechucení.
Existuje nevelké, neměnící se městečko Port Arbello s jedním šerifem a panskou bohatou rodinou Congerových. A právě u těch tento příběh začíná. Před sto lety zašel Jack Conger se svou malou dcerou do lesa, znásilnil ji, zavraždil a její tělo hodil do těžko nalezitelné jeskyně na srázu u pobřeží oceánu. Potom přišel domů, sedl si do křesla s mrtvým králíkem v náručí, pohlédl na obraz své dcery, vyšel zadními dveřmi a skočil z útesu. Od těch dob se celým rodem táhne pověst o nebezpečí lesa a srázu, o tajemné jeskyni, kterou však nikdy nikdo nenašel, ale o které praprababička současného Jacka měla vidění jako o bráně zla a pekel, a děti tak nikdy do lesa ani ke srázu nechodí.
Jenže jednoho dne, na vycházce se svou mladší dcerou, Jack hranici lesa překročí. Je opilý, ale jako by se ho zmocnilo i něco dalšího. Svou dceru zbije, poté ji donese domů a na nic si nepamatuje. Malá Sarah putuje na léčení a stane se z ní uzavřená schizofrenička. Reaguje pouze na svou o dva roky starší sestru Elizabeth. Jackovi ovšem nikdo nic nevyčítá, nikdo netuší, co se doopravdy stalo. Celý rok potom rodina tvrdě bojuje se svými každodenními chmury a rozpadajícími se vztahy, když příběh konečně rozjede kolotoč utrpení.
Congerovi už nemají tolik peněz, hodně je stojí udržovat Sarah ve škole pro psychicky postižené, Jack je frustrovaný z toho, že jeho žena vydělává víc, než on, Elizabeth má plné ruce péče o svou sestru. K tomu si Jack do pracovny pověsí záhadný portrét malé dívky, která vypadá úplně jako Elizabeth, ale nemá žádnou jmenovku ani datum. Elizabeth to přirozeně zaujme a zkusí zjistit odpovědi přes spiritistickou tabulku. Dívka, pokud je to opravdu ona, s kým navázala kontakt, se představí jako Beth. A prozradí jí svůj osud z rodinné legendy. Načež se Elizabeth začne chovat čím dál zvláštněji. Často potají mizí do lesa a ke srázu, do tajemné jeskyně. Její autistická sestra je jí v patách, jenže ona o tom nemůže nic soudit ani nic říct, a tak se Elizabeth čtyřikrát změní k nepoznání, čtyřikrát promluví o tajemném místě v jeskyni a čtyřikrát ji něco donutí připravit neviňátkům peklo a zvednout nůž.
V nastínění děje jsem se snažila vyhnout tomu, co se skutečně stalo, ale nakonec si to odpustit nemůžu. To je na tom právě to nejvíc fascinující. Naprosto odpudivé činy, které dokázala třináctiletá dívka pod vlivem pozůstalé zloby znásilněného a zavražděného předka udělat nevinným dětem, berou dech. Nechala je trpět o samotě a ve tmě ve staré malé jeskyni se starou kostrou a bezhlavou mrtvolou kočky, mučila je hlady a šílenstvím, házela jim syrové maso nebo pískové sendviče a jako blázen je obviňovala tak, jak si ve skutečnosti netroufla a nechtěla troufnout na své rodiče a sestru. Ta to ale všechno viděla a nemohla nic říct. A nakonec padlo nespravedlivě vše na ní. V tom se úžasně mísí všechny psychické problémy, potlačované touhy a zlosti a zároveň vliv staré kletby a hrůzného činu.
Na pozadí tohohle, což je hlavní utrpení neviňátek, se odehrávalo i utrpení Jacka a Rose Cangerových, rodičů. Oni ale nebyli nevinní. Jejich manželský život nestál za nic, on pil, ona trpěla nemocí Sarah a tím, že Elizabeth s ní vychází lépe, a zároveň s prvním zmizením ve městě na ně padlo i podezření kvůli Jackovi, protože každý tušil, co se svou dcerou provedl a co ještě provést chtěl. Všechno se to snažil nějak racionálně vysvětlit psychiatr Sarah, onen klasický racionální prvek hororů. Ani takový nesmí chybět, protože jako tady doktor Belter, každý takový se snaží strhnout čtenáře zpátky na zem a donutit ho přemýšlet, co když je to vážně jen nemoc, psychika. Většinou to bývá nevěřící otec, zde však doktor, od něhož se tato role přesně očekává, což je o něco lepší. A je docela pochopitelné, proč kvůli němu došli k závěru, k němuž došli. Všechno do sebe zapadá mnohem lépe. Jen čtenář ví, jaká zrůda doopravdy řádila a čeho neskutečného byla schopná. A nejen jedna.
Při čtení jsem se nejprve snažila představit si první zrůdu, otce. Bylo to nechutné. Ale nechutnější mi přišlo, že když se to stalo znovu, v současnosti, nechápala jsem, jak dál mohli fungovat jako rodina a jak vůbec mohli nechat otce, když tohle udělal, dál s nimi žít, mluvit s ním, milovat ho, usmívat se na něj a uznávat ho jako otce. A on samotný se navíc často cítil ne jako útočník, ale jako oběť. Dělalo se mi z toho špatně. Druhá věc, ze které se mi dělalo špatně, bylo zacházení "zlé Elizabeth" se svými oběťmi. Muka, jaká jim připravila, a jak je nakonec zabila, si představit už nedokážu. Nechat nejprve jednu dívku samotnou a poté s malým chlapcem dlouhé dny v tmavé, slizké, mokré díře s mrtvolou kočky a kostrou, bez jídla, bez pořádné vody, a ještě je chodit mučit bestiální hrou na rodinu se zhroucenou matkou a otcem pedofilem, dcerou, kterou představovala dávno bezhlavá kočka, je zkrátka příliš. Ještě dlouho při pohledu na přebal mě bude pronásledovat představa, jak Elizabeth předstírá, že mrtvý kocour je malá holčička a nutí Jimmyho, aby předstíral, že je pedofil. Saul to zvládl, ale netuším, jak ho to mohlo napadnout. Jak mohl udělat z třináctileté Elizabeth bestii.
Nemám vůbec nic, co tomuhle kousku vytknout. Atmosféra se sice rozjíždí trochu pomalu, zato bych si dovedla živě představit parádní film na motivy knihy. Ale i bez filmu člověka mrazí. Ne strachem, děsem. Například, když Elizabeth podruhé láká dítě do jeskyně a čtenář ví, co nastane, jen trne a doufá, že tam nedojdou. Ale s každou řádkou se víc a víc blíží chvíli, kdy falešná naděje pomine a on se bude muset smířit se skutečností, že malé dítko zakusí mnohem víc, než on za celý svůj život. Potom už si při čtení může jen říkat: Už aby byla tahle pasáž pryč. Už aby byla zase nějaká klidná. John Saul nechal opravdu neskutečně trpět neviňátka. A ne jednou. Ne dvakrát. Ale stále dokola a dokola.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat