Rok vydání: 1974
Český překlad: 1992
První krátký román jednoho z nejznámějších hororových autorů, Stephena Kinga, který jsem četla, možná znáte i z filmové verze. Já viděla jen kousek, takže nevím, jak moc je věrná nebo dobrá, ale kniha rozhodně dobrá je. Možná proto, že zápletka je jednoduchá, možná proto, že má pouze 171 stránek. A možná proto, že bych ji třeba ani neoznačila za čistý horor.
Na oněch 171 stránkách se ocitáme v americkém městečku Chamberlain s teenagerkou Carrie White. Carrie není šťastná ani atraktivní ani oblíbená. Je trochu ňouma, o životě neví nic, protože ji od narození přísně drží na uzdě její matka - fanatická křesťanka. Nemá možnost se z těchto pout vymanit, protože jednak nemá kromě své matky nic, a jednak většinu jejího jednání považuje za správné. Jenže jako téměř každou mladou dívku, i Carrie dostihnou znaky dospívání. A protože netuší, co se děje, a její matka to všechno považuje za pekelné zlo a hřích, Carrie se ocitá v bludném kruhu fanatismu a posměvačných spolužaček a s nebývalou silou se v ní probudí už dříve nalezené paranormální schopnosti.
Nejdřív je potichu cvičí a dostává se tak do prvních velkých konfliktů s matkou, ale potom přijde na řadu maturitní ples. Událost, jíž žijí všechny dívky posledního ročníku a událost, na níž kvůli konfliktu s Carrie některé nesmí. Carrie tam ani nemusela jít. Pokud by vůbec sehnala šaty, jaké by jí matka povolila, byly by jednoduše ošklivé a hodné posměchu. Jenže jedna z populárních dívek cítí výčitky a přemluví svého přítele, aby Carrie na ples pozval. Carrie se tehdy rozhodne postavit matce, ušije si nádherné šaty a zbytek večera má být hvězdou. Dokonce královnou plesu. A kdyby se všechno povedlo, má pocítit jaké to je, když se do ní někdo zamiluje. Jenže jedna z potrestaných spolužaček se rozhodne krutě pomstít. A v Carrie ta pomsta vyvolá obrovskou sílu. Přivede do Chamberlainu přímo apokalypsu.
Tenhle děj ve mně vyvolával docela rozporuplné pocity. Líbilo se mi, že vypráví o ošklivém káčátku, které se ale nestane krásnou labutí, nýbrž černou smrtkou. Líbilo se mi, jak vylíčil Carrieinu matku jako naprostého cvoka do ultrafanatického náboženství a ve čtenáři vyvolal chuť nakopat jí. A líbilo se mi, jak poměrně detailně popisoval zkázu města. Ano, líbil se mi. Jenže při některých pasážích se mi také zvedal žaludek. Možná jsem jen přehnaný knižní estét, ale psaní o menstruaci, tekoucích nudlích či škvařícím se těle nečtu zrovna ráda. Jenže s tím se u Kinga, jak jsem se přesvědčila později, zkrátka musí počítat.
Teď nejspíš přichází otázka, čím se tedy tak liší od ostatních autorů. Zatím to vypadá na jednoduchý děj a jednoduchý popis příběhu. Jenže on tu má jeden velmi zvláštní, oživující prvek. Samotné vyprávění často přerušuje výseky z výslechu Komise Carrie White, útržky z novin nebo citacemi z knih napsané jednou přeživší svědkyní. Není to tedy jednolitý celek. Setkala jsem se s tím třeba už i u Čapka a jeho Války s mloky, akorát v Carrie King tahle přerušení děje dotáhl ještě dál. Nasadil trochu brouka do hlavy, protože dodávají celému dílu na "hodnověrnosti", tedy můžou vyvolat otázku, jestli to náhodou není skutečný případ, co se doopravdy stal. Vždyť opravdu si vymyslel knihy a studie odborníků, které cituje? Včetně stránek, kapitol a návazností? To, jak dokonale je komponuje do děje, opravdu vyvolá dojem reálné události. Po dočtení jsem chvíli vážně chtěla začít pátrat, jestli nějaká dívka v osmdesátých letech nesrovnala svým mentálním potenciálem město se zemí.
A už jen jako perličku do třetí části zasadil úmrtní list Carrie, výsledky studií, dopisy a novinové články o celém incidentu, čímž se mu ještě víc podařilo podtrhnout pocit skutečnosti.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat