Tak si tak v klidu spím, tentokrát opravdu v klidu, není mi horko, je mi fajn, neruší mě bordel v pokoji. A hle, tu se mi zdá sen. Takový zvláštní sen.
Byla jsem u sestřenic, nevím jestli na návštěvě, nebo jsem tam přespávala, ale pamatuju si, že přijela nějaká hrozně moc nóbl vznešená a důležitá delegace, před kterou se měl každý chovat jako div ne před králem světa. Tak se taky stalo a dál jsme se o to nestarali. Byli jsme venku, byl tam nějaký pes, pohoda, klídek, bazén, léto. Jenže pak se stal nějaký konflikt mezi nějakým mužem a mladou dívkou. Šlo o balónky, psa, hádku... až se to nějak semlelo a otec té dívky toho muže probodl tyčí. Ale víceméně to byla nehoda. Mělo se to začít řešit.
Jenže pak se na scénu vrátil pan delegát. Problém byl v tom, že uhlazený nóbl pán to byl jen na venek. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale sledovala jsem jeho a jeho dceru, když se odebírali někam do tajna. Zavedl ji do takového obrovského sklepa a jal se ji zneužívat. Vím, že já, možná tehdy jen jako nehmotný, nestranný pozorovatel, jsem tam stála, viděla její otevřené oči a slyšela, jak šeptá, že se to nesmí nikdo dozvědět.
Jenže to nebylo to nejhorší. Udělal to hned vedle mělkého hrobu, který pro ní vykopal. Navíc ten hrob nebyl osamocený. Patřil do tří řad mělkých hrobů vedle sebe. Byly to tři řady hrobů po osmi. A dvě řady už byly plné a zasypané.
Tenhle milý pan delegát byl prachobyčejné sexuální prase, co zneužívalo ženy a pak je zabíjelo. Zabíjelo je tak, že je svázalo, zalepilo jim ústa a zaházelo je hlínou. Takže se vlastně udusily pod závalem.
Ovšem, že jsem ho okamžitě práskla, a kupodivu, on se nebránil a nevzpíral. Vzal to, že musí být potrestán. A taky věděl, že ho čeká trest smrti, to věděl. A přijímal. Ale mně bylo strašně špatně. Bála jsem se ho a snažila se, aby ho popravili co nejdřív.
Tomu otci, jenž omylem probodnul muže, který se pohádal s jeho dcerou, jsem sehnala advokáta, specialistu, který už několik lidí z popravy vysekal. Bohužel ale se ujmul i druhého případu, a hrozilo nebezpečí, že i násilníka a vraha vyseká, protože ho dostane na psychickou poruchu. Ona má i svůj název a v tom snu jsem ten název četla, ale nepamatuju si ho. Jen vím, že to byla taková porucha, která mu zajišťovala volňásek do života a možná tak ústav. A toho jsem se bála.
Nejzvláštnější na tom ale je, že jsem tam zařizovala tresty smrti, a to se u nás od dob socialismu zkrátka neděje, takže patrně... jsme byli před rokem 89 a to je o to víc děsivé.
Pak jsem se vzbudila, napůl ještě hlavu v téhle situaci, a slyšela jsem vstupní dveře a normálně jsem už už viděla jak přišel někdo se samopalem a rozstřílí mě. Pak mě to trochu přešlo a uvědomila jsem si, že i když jsem PROTI trestu smrti, chápu, proč jsem na něj v tom snu tak tlačila. Radši ať zemře on, než já.
Žádné komentáře:
Okomentovat