28. 9. 2012

Stephen King - Prokletí Salemu

Originální název: 'Salem's Lot
Rok vydání: 1975
Rok vydání v ČR: 1994

Třetí kniha, kterou jsem od velmi známého spisovatele a autora hororového žánru přečetla, nese název Prokletí Salemu. Hned tady však vyvstává první problém. Představovala jsem si, že se dočtu něco o Salemských čarodějnicích, což zdaleka nebylo naplněno. Prokletí Salemu se totiž může jmenovat i Prokletí Jerusalems Lotu, což je celý název města, a nejedná se o nic s čarodějnicemi, ale o Kingovu upířinu. A nakonec to nebylo zlé. Po zapomenutí na procesy jsem uvítala příjemnou změnu, protože Kingovi upíři opravdu nejsou ani Edward Cullen ani Damon Salvatore, což jsou dnes asi ti nejpopulárnější nemrtví, ale skuteční upíři mnohem více Draculovského typu. Abych ale nepředbíhala, nejdřív mírně nastíním děj, který není nijak složitý.

Do 'Salems Lotu, jak se přezdívá mainskému městu Jerusalems Lot, se po letech vrací jeden poměrně nově úspěšný autor, aby nachytal inspiraci pro svou další knížku. Seznámí se s místní dívkou, dozví se o všech důležitých událostech z doby po jeho odjezdu, a také zjistí, že si kdosi neznámý pronajal tajuplný a pro všechny obyvatele zlý "Marstenův dům" na kopci za městem.

Jak už to ale na malém městě chodí, lidé se ihned o vše nové začali detailně zajímat, a tak se brzy dozvíme nejen to, že spisovatel Ben Mears a jeho nová známost Susan nejspíš zahoří láskou opravdu intenzivně, ale i že Marstenův dům nyní patří dvěma záhadným obchodníkům se starožitným nábytkem, kteří si v Salems Lotu otevírají obchod. Jeden z nich je velmi vstřícný, úslužný a většině lidí se zalíbí, zatímco společníka dosud nikdy nikdo neviděl.

Postupně se ale začnou dít divné věci. Na hřbitovní bráně je nalezen znetvořený pes, ztratí se místní chlapec a jeho bratr záhadně zemře a po něm přicházejí další úmrtí nezvykle rychle.
Nejdřív jim nikdo nevěnuje pozornost. Dokud se jedná o dvě nebo tři, nic se neděje. Jen zdejší učitel pojme společně s Benem bláznivé podezření, když jeden z podivně nemocných lidí zemře přímo u něj doma poté, co ho uslyší někoho zvát oknem dovnitř.

Bohužel, jak počet mrtvých, jejichž těla mizí, stoupá, zdá se, že se nemýlí. Dle jejich teorie je neviditelný společník pana obchodníka upír, který si z obyvatel Lotu dělá svou upíří společnost. Velmi brzy potom podléhá čím dál větší část města a řady bojovníků se ztenčují. Vypracují plán na odstranění původního upíra a poté bláznivou vizi zničení všech nakažených, jenže Ben hned na to přijde nejen o učitele, jehož schvátí infarkt, ale i o Susan a zbude mu jen malý odvážný chlapec, který ke stejnému závěru jako Ben došel o něco později a připojil se ke snaze město zachránit. Bohužel, oba chápou, že nemá smysl bojovat, když se pomalu z celého města stává upíří kolonie toužící po krvi.

Takhle román samozřejmě nekončí, ale prozradit konec by nebylo na místě. Navíc se poměrně brzy prozradí sám, protože na začátku je zdánlivě nesouvisející kapitola o muži a chlapci křižující USA a Mexiko, kterou jsem zprvu vůbec nechápala, ale až příliš brzy mi prozradila závěr. A není ani sama. King má pár výrazných nešvarů. Jeden z nich měl například i Tolkien a dost možná jsem se o něm už zmiňovala, ale místy úplně zkazí celou dějovou linii, když v obyčejné jednovětné poznámce prozradí, co si bude ona osoba následujících několik let myslet, nebo jak bude na právě prožitou událost další měsíc vzpomínat, čímž vlastně řekne, že celý horor přežije a dopadne dobře. Nebo naopak neúměrně brzy prozradí, že daná osoba už před sebou nemá příliš času. A když jde do extrému, rovnou napíše kolik.

Druhý se dá popsat jako protahování úvodu. Polovinu celé knížky totiž čtenář pouze čte o Benovi, jeho lásce ke Susan, snaze zaujmout její rodiče, o běžných starostech a životech lidí v Salem's Lotu, poměrně obšírném popisu města a jeho historie a občas odbočí k něčemu mírně podivnému, ale stále ještě příliš neuchopitelnému, než aby konečně zjistil, co bude ve městě zuřit. A když ta chvíle konečně nastane, to úplně nejdůležitější se odehraje příliš rychle. Konkrétně teprve po polovině knihy začaly mít postavy jasné podezření a začaly spřádat plány, King konečně otevřeně popisoval i upíří útoky, a když se dostal k finálnímu souboji se starým upírem, bylo najednou po všem. Zbývala už jen poslední kapitola "po nějaké době". Nešlo si moc dobře užít napětí nebo strach, protože bylo příliš rychle po něm. Navíc mě strašně nadzvedávalo, když si hlavní postavy všechno pořád opakovaly, pořád se vzájemně ujišťovaly, že se to skutečně děje, že to není jen jejich fantazie a pořád se neměly k činu.

K dobru mu však lze přičíst, že jeho upíři jsou opravdu upíří. Módní vlna neskutečně sexy bytostí, co s lidmi spí, místo aby je vysávali, přišla patrně až nějakou dobu po sepsání Prokletí Salemu, a to je jen dobře. Upíři, kteří nesmí na světlo, vadí jim česnek, kříže, svěcená voda, proti kterým lze bojovat vírou, kteří umí létat, rozplynout se, nemají vůbec nic z lidských vlastností a jde jim jen o krev a rozmnožení vlastního druhu, jsou strašidelní. Jsou hororoví. A je jich tam dost. Jsou vlastně úplnou zkázou dalšího mainského města, která má tolik v oblibě a která ve svých dílech likviduje jedno po druhém. Ať už zničením jeho podstat absolutního zla, ať už paranormálními schopnostmi zhrzené dívky, nebo snahou o totální likvidaci všech upírů, opět se od jednoho člověka dostane k destrukci všech. Nejprve na všechny děj postupně roztáhne a poté je zničí. Spojí komorní drama jednoho spisovatele s osudem celého města a to mu dává možnost místo tuctového příběhu několika lidí vytvořit poměrně velké a v důsledcích monstrózní finále pro celý román.

Jenže k tomu, aby se slovo monstrózní dalo použít pro knihu jako celek, pořád ještě něco chybí. Mnohem lepší popis by byl odpočinková četba pro dlouhý večer, ve kterém není na škodu se trochu bát.

Závěrem ale nechci a nemůžu říct, že se mi Prokletí Salemu četlo špatně, nebo že se mi nelíbilo, naopak. Neodbíhala jsem od čtení, nesnažila jsem hledat jiné činnosti, četla jsem ho ráda. Jen ve mně nezanechalo žádný hluboký otisk, ani mě neuchvátilo tak, abych ho doporučovala s nadšením.


Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat