Rok vydání: 1975
Český překlad: 1994
Třetí kniha, kterou jsem od velmi známého spisovatele přečetla, nese název Prokletí Salemu. Hned tady však vyvstává první problém. Představovala jsem si něco o salemských procesech. Jenže Prokletí Salemu se může jmenovat i Prokletí Jerusalems Lotu, což je celý název města, a nejedná se o nic s čarodějnicemi, ale o upířinu. A nakonec to nebylo zlé. Uvítala jsem příjemnou změnu, protože Kingovi upíři jsou jednoznačně draculovského typu. Abych ale nepředbíhala, nejdřív mírně nastíním děj.
Do 'Salems Lotu se po letech vrací poměrně úspěšný autor, aby nachytal inspiraci pro další knížku. Seznámí se s místní dívkou, dozví se o všech důležitých událostech z doby své nepřítomnosti, a také zjistí, že si kdosi pronajal tajuplný a pro všechny obyvatele zlý "Marstenův dům" na kopci za městem. Jak už to ale na malém městě chodí, lidé se o vše nové začali detailně zajímat, a tak se brzy dozvíme nejen to, že spisovatel Ben Mears a jeho nová známost Susan nejspíš zahoří láskou, ale i že Marstenův dům nyní patří dvěma záhadným obchodníkům se starožitným nábytkem. Jeden z nich je velmi vstřícný, úslužný a většině lidí se zalíbí, zatímco druhého dosud nikdo neviděl.
Postupně se pak začnou dít divné věci. Na hřbitovní bráně je nalezen znetvořený pes, ztratí se místní chlapec, jeho bratr záhadně zemře a po něm přicházejí další úmrtí nezvykle rychle. Nejdřív jim nikdo nevěnuje pozornost. Dokud se jedná o dvě nebo tři, nic se neděje. Jen zdejší učitel pojme společně s Benem bláznivé podezření, když jeden z podivně nemocných lidí zemře přímo u něj doma poté, co ho uslyší někoho zvát oknem dovnitř. Bohužel, jak ale počet mrtvých, jejichž těla mizí, stoupá, na pochybách už může být málokdo. Neznámý z dvojice obchodníků je určitě upír, který si z obyvatel Lotu buduje novou společnost. Řady odhodlaných stanout proti tomuto zlu se rychle ztenčují. Vypracují plán na odstranění původního upíra, jenže Ben hned na to přijde nejen o učitele, jehož schvátí infarkt, ale i o Susan a zbude mu jen malý odvážný chlapec. Má tedy smysl bojovat, když se pomalu z celého města stává upíří kolonie toužící po krvi?
Takhle román samozřejmě nekončí, ale prozradit konec by nebylo na místě. Navíc se prozradí sám, na začátku je zdánlivě nesouvisející kapitola o muži a chlapci křižujících USA a Mexiko, jež příliš brzy prozradila závěr. A není ani sama. King má pár výrazných nešvarů. Jeden z nich měl například i Tolkien a dost možná jsem se o něm už zmiňovala, ale místy úplně zkazí celou dějovou linii, když v obyčejné jednovětné poznámce prozradí, co si bude postava následujících několik let myslet, nebo jak bude na právě prožitou událost další měsíc vzpomínat, čímž vlastně řekne, že celý horor přežije a dopadne dobře. Nebo naopak neúměrně brzy prozradí, že daná osoba už před sebou nemá příliš času. A když jde do extrému, rovnou napíše kolik.
Druhý se dá popsat jako protahování úvodu. Polovinu knížky totiž čtenář pouze čte o Benovi, jeho lásce ke Susan, snaze zaujmout její rodiče, o běžných starostech a životech lidí v Salem's Lotu, obšírném popisu města a jeho historie a občas odbočí k něčemu mírně podivnému, ale stále ještě příliš neuchopitelnému. A když konečně přijde zuřivé zlo, to úplně nejdůležitější se odehraje příliš rychle. Teprve po polovině knihy začaly mít postavy podezření a začaly spřádat plány. King konečně otevřeně popisoval upíří útoky. Na to se dostal k finálnímu souboji se starým upírem, a najednou bylo po všem. Nešlo si moc dobře užít napětí nebo strach, protože bylo příliš rychle po něm. Navíc mě strašně nadzvedávalo, když si hlavní postavy všechno pořád opakovaly, pořád se vzájemně ujišťovaly, že se to skutečně děje, že to není jen jejich fantazie a pořád se neměly k činu.
K dobru mu však lze přičíst, že jeho upíři jsou opravdu upíři. Módní vlna neskutečně sexy bytostí, co s lidmi spí, místo aby je vysávali, přišla patrně až nějakou dobu po sepsání Prokletí Salemu, a to je jen dobře. Upíři, kteří nesmí na světlo, vadí jim česnek, kříže, svěcená voda, proti kterým lze bojovat vírou, kteří umí létat, rozplynout se, nemají vůbec nic z lidských vlastností a jde jim jen o krev a rozmnožení vlastního druhu, jsou strašidelní. Jsou hororoví. A je jich tam dost. Jsou vlastně úplnou zkázou dalšího mainského města, která ve svých dílech likviduje jedno po druhém. Ať už zničením jeho podstat absolutního zla, ať už paranormálními schopnostmi zhrzené dívky, nebo snahou o totální likvidaci všech upírů, opět se od jednoho člověka dostane k destrukci všech. Nejprve na všechny děj postupně roztáhne a poté je zničí. Spojí komorní drama jednoho spisovatele s osudem celého města a to mu dává možnost místo tuctového příběhu několika lidí vytvořit poměrně velké a v důsledcích monstrózní finále pro celý román. Akorát k tomu, aby se slovo monstrózní dalo použít pro knihu jako celek, pořád ještě něco chybí. Mnohem lepší popis by byl odpočinková četba pro dlouhý večer, ve kterém není na škodu se trochu bát.
Závěrem ale nechci a nemůžu říct, že se mi Prokletí Salemu četlo špatně, nebo že se mi nelíbilo, naopak. Neodbíhala jsem od čtení, četla jsem ho ráda. Jen ve mně nezanechalo žádný hluboký otisk, ani mě neuchvátilo tak, abych ho doporučovala s nadšením.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat