18. 10. 2012

S vodkou do EU

Stalo se před několika lety ještě na nižším stupni v hierarchii škol, než se nacházím teď, na jistém nejmenovaném vyšším úřadě, kde jsme si měli vyslechnout přednášku o EU. Pokud si to někdo z aktérů náhodou přečte, čemuž nevěřím, nebojte, vaše identity neprozradím.

Přijeli jsme do toho města v počtu plného autobusu, tedy naše třída a ještě třída gymplu, a než měla začít přednáška, měli jsme asi dvě hodiny volna. Já, moje dosud kamarádka a jedna bývalá, co ze školy hned následující rok odešla, jsme šly do takové poměrně zajímavé kavárny či restaurace, jejíž interiér by Pohlreich nejradši vypálil, ale nám se líbil, a zbytek třídy se také někam rozprchnul.

Pak nastal čas, abychom se sešli na náměstí a vyrazili pod vedením naší třídní. Ta druhá třída měla přednášku před námi, takže teď si užívala volno ona. Sešli jsme se, všichni, ale prakticky všem až na tu třídní bylo náhle jasné, že něco není v pořádku. Jeden do té doby úplně neproblémový a celkem chytrý spolužák se divně motal, ještě divněji choval a opravdu na první pohled byl na mol.

Tak nějak jsme si ještě vůbec neuvědomovali, co je to za průser. Kryli jsme ho, a to všichni. Většina z nás sice nevěděla, co pil, nebo kde pil, nebo hlavně kolik toho vypil, ale poznali jsme, že pil. Drželi jsme ho takticky v chumlu uprostřed, některé holky v čele výpravy s třídní udržovaly živou konverzaci, jen aby se neohlížela nebo nekontrolovala, a já a ještě ty dvě holky jsme šly na konci a snažily se tvářit, že k nim vůbec nepatříme. Hlavně, když v jednu chvíli uprostřed přechodu nedokázal zkoordinovat nohy a upadl.
Vážně tehdy nechápu, co chtěli dělat. Jestli doufali, že se po celou přednášku a cestu domů narvaným autobusem ututlá jeho stav? Nebo možná nedoufali v nic a šli s tím, že budou tutlat, dokud to jde?

Nicméně, na úřad jsme v pořádku dorazili. Tam už ale legrace končila.
Když jsme se vyšplhali do patra, v němž se přednáška měla konat, kluci (měli jsme ve třídě jen tři) se odebrali na záchod. Prostě se chtěli pokusit dát ho co nejvíc do pořádku. Jenže než tam došli, náš milý ožrala začal zvracet. Tehdy přišla na řadu historka o zkaženém salámu nebo salátu, který měl sníst, a třídní se jí nechala ukecat. Vzala ho ven, když zvracel znovu, tak mu pomohla na toalety, a dokonce myslím, že uklízela onu znečištěnou chodbu.

My ostatní jsme zatím odešli dle pokynů na přednášku a dokonce i dvě referentky, jež ji vedly, se každou chvilku starostlivě ptaly na stav našeho kamaráda. Nakonec mu třídní volala sanitku, protože byl úplně mimo. Ani tehdy nikdo z nás moc nechápal, jaký má strach a jak vůbec netuší, co se děje.
My věděli, že je ožralý, ale ona myslela, že má otravu z jídla.

Přednáška skončila a my nastoupili zpátky do autobusu. Opět nikdo kromě celé třídy nic netušil. V cíli jsme se rozprchli domů a večer všechny naše komunikační prostředky zahrnuly debaty o tom, co asi bude dál. (Zajímavé tady je, že cestou tam seděli všichni, ale cestou zpátky, když nás jelo o jednoho méně, už se sedělo i na schodech. Respektive já seděla na schodech, zdravím všechny, kteří mě vykopli z obou čtyřek.)

Samozřejmě ale spolužák nebyl pořád jen v péči zdravotníků, kteří nic nepoznali, ale dostal se do nemocnice, z níž prakticky hned volali jeho matce a ta následně třídní a pravda se dostala na povrch.
Otrava alkoholem na školním výletě. Jak poetické.

Nastalo velké vyšetřování.
Na jeho začátku se vyčlenilo několik podezřelých, kteří s oním spolužákem trávili volné dvě hodiny. Jednalo se o tři další. Zbývající dva kluci a také jedna spolužačka, která byla doslova premiantkou třídy.

My všichni se povinně účastnili "třídnické hodiny" dlouho do večera, kdy třídní učitelka vedla výslech. Ti tři provinilci (jelikož čtvrtý dosud dlel v nemocnici) stáli před tabulí, ostatní jsme seděli na svých místech. Hezky lavice po lavici musela odpovědět, co v době, kdy se opíjel, dělala, a jestli to věděla. Většina odpověděla jako já: Byli jsme tam a tam s tím a tím, ale když jsme se sešli na náměstí, poznala jsem, že má nameteno.
Jen třídní nepoznala nic.

Pak přišla řada na trojici delikventů. Z nich nakonec vypadlo, že si dopřáli dvě lahve vodky. Myslím, že jen tři ze čtyř tu vodku pili, a že dva kluci byli natolik zvyklí na alkohol, že jim to nic neudělalo a celou dobu působili i na nás naprosto střízlivě. Padlý měl smůlu, že zvyklý nebyl. A tak přebral, odnesl si otravu, navíc vodkou, takže z jeho dechu nebylo nic cítit (však vodka je taky spolehlivý nápoj notoriků, kteří to ještě skrývají) a pak ho už jen vezla houkačka.

Padlo několik kázeňských trestů a já pak dlouho čekala na odvoz domů, ale možná úplně nejzvláštnější na tom je, že to udělal někdo, kdo neměl problémy, kdo nepatřil k repetentům, kdo nechodil za školu, kdo nebyl věčně napomínán, kdo se ovšem táhnul s těmi, pro něž to nebyl problém. A ani jsme jim to nedali sežrat. Dlouho, opravdu dlouho nikdo z nás tuhle historku nevytáhnul a v kolektivu třídy se to snad nestalo nikdy.

Článek na téma Alkohol


Žádné komentáře:

Okomentovat