6. 10. 2012

Tupouni v MHD

O tupcích, pitomcích a individuích znesnadňujících a znepříjemňujících cestování v městské hromadné dopravě toho bylo napsáno již dost. Jak si malé děti procvičují plíce, aniž by se je rodiče snažili usměrnit, jak puberťáci testují své bubínky a soutěží v tom, kdo zná sprostější výraz, jak lidé s ošemetným přístupem k hygieně týrají cizí nosy, nebo jak se důchodci v poloprázdné tramvaji dožadují uvolnění toho jediného vámi obsazeného místa, protože vy nemáte právo sedět, nachází-li se v okolí jednoho kilometru osoba starší šedesáti let.

Ale o tom psát nechci. Vlastně to neřeším. V autobusech jsem se s tím nesetkala a tramvaj, kterou jezdím, je nejvytíženější linka v republice, a tak tam není pohodlná cesta ani když nikdo neřve a nesmrdí. Problém, o kterém chci psát, se týká tupců stíhačů a zarytých stojáků.

Tito stojáci se vyznačují tím, že si v dopravním prostředku nesednou, i když je před nimi řada volných sedaček. Raději stojí vedle a drží se tyče. Nu budiž. Já si taky často místo sedání stoupnu úplně dozadu, kde sedačky nejsou. A když jede pár lidí, všem to může být jedno.

Jenže pak přijde špička, oni úplně zablokují celou uličku, rozestaví se podél řady prázdných sedadel a můžou si gratulovat ke krásnému ucpání vozu. Najednou totiž přistupuje pořád víc a víc lidí, čím dál méně jich vystupuje, protože náhodou skoro všichni jedou na konečnou, a je tam mačkanice, skrumáž, jeden padá na druhého, vráží do sebe, posouvají se po milimetrech, aby se do uličky narvali tři další, ale nikdo si sednout nemůže, protože ti zarytí stojáci tam stojí, ruce na tyčích a ani je nenapadne sednout a uvolnit tak místo. Když chci potom v tomhle vystoupit dřív než na konečné, je to pomalu o zdraví.

Opravdu ty lidi nechápu. Ono je nenapadne, že když si sednou, bude víc místa pro ostatní? Ono je nenapadne, že se tam stejně žádný senior nebo člověk, jemuž dělá stání potíže, neprocpe, takže je jedno, že tam sednou oni a nenechají to šlechetně volné? Já nevím, vnímají vůbec své okolí a jsou schopni přemýšlet nad tím, že kvůli nim se do té tlačenice rozhodně nevejde dav na další zastávce? Nebo jsou to všichni opravdoví tupci, kteří si nechtějí zabodnout do míst, kde se záda mění v nohy, jehlu, protože věří TV Noha, Plesku a všem městským legendám, které se staly známému známého kamaráda kamarádky mojí sestřenice ze třetího kolene?

Přitom to není výsada jen jedné věkové kategorie, to dělají všichni. Mladí, staří, jen s peněženkou, s narvaným baťohem, prostě všichni. Když je dost místa kolem, můžu to i chápat. Je to lepší, než se potom za jízdy přesouvat a uvolňovat místo někomu jinému. Ale proboha, když už neprojde ani noha, pohnout tou prdelí na sedačku a uvolnit prostor snad není taková námaha.

A pak je tu druhý problém, o kterém jsem zatím u nikoho nečetla. To jsou ti, kdož tou prdelí hýbou až moc. A v tomto případě jsem se s tím setkala výhradně u seniorů. Autobus nebo tramvaj nebo cokoli zastaví, člověk čeká, až se otevřou dveře, chce vystoupit, ale div ho ještě na schodech nesmete nějaký staroušek, který se vehementně dere dovnitř, aby mu to snad za těch pět vteřin neujelo.

Stalo se mi to i dneska. Jela jsem z nákupu extra dlouhou, skoro prázdnou harmonikou, takže ten autobus měl několik volných dveří, já vystupovala posledními, nevystupoval nikdo jiný. A přesto se moje noha ani nestačila dotknout chodníku a už si to kolem mě dovnitř klátil nějaký starý pán, div že rovnou nenaskočil, jak pospíchal, a absolutně ho nezajímalo, že já ještě nevystoupila, protože mi ani nedal možnost. Ten autobus právě přijel, vždyť neodjíždí za jednu vteřinu po příjezdu, času na nástup má dost, zvlášť, když kromě něj tam byli už jen dva lidé. Jenže ti se asi zařídili dle starouškova příkladu a div, že mě nenahnali zpátky. Prostě dát mi nějaký prostor, kudy odejít z nástupiště, je ani nenapadlo.

A opět to není poprvé. Nevím, proč se tak strašně ženou, když řidič stejně čeká, až nastoupí všichni, ale je jim jedno, jestli při tom někoho srazí, odhodí stranou, podtrhnou mu nohy, hlavně že se narvou dovnitř. Copak neví, že nejdřív se vychází, aby se uvolnil prostor, a potom vchází, když se už může zaplnit nově příchozími? A já myslela, že především staří lidé požadují ohleduplnost. Asi už ale nemají potřebu prokázat ji i ostatním. Jak si jinak vysvětlit, že vás radši smetou, než aby vám dali půl metru a dvě vteřiny na odchod?

To jim dělá tak dobře stát těsně u dveří dopravího prostředku, mačkat tlačítko pro jejich otevření, i když je zvenčí jasně vidět, že uvnitř jsou lidé přichystaní k výstupu a dveře se stejně rychleji neotevřou, i když na to budou mačkat z obou stran stokrát, pak se procpat dovnitř a ještě kolem sebe mlátit holí? Nebo už jsou tak blízko afektu z blížících se zlevněných mandarinek z Kauflandu, že přestávají vnímat realitu a nejradši by začali řidiče škrtit, jen aby už jel? Nevím. Slušný člověk snad počká a dívá se kolem, ale stojáci asi mají Pleska a urband legends a stíhači mandarinky, tak to vidí patrně trochu jinak.


Žádné komentáře:

Okomentovat