Aneb pár rad pro ty, kdo si neumí poradit s mezerami a znaménky.
Nepochybně i v minulých stoletích existovali analfabeti nebo nedostatečně vzdělaní. Ale kdo už školu navštěvoval, alespoň střední, natož vysokou, tak hleděl, aby se uměl vyjádřit. Teď ale zřejmě tahle snaha končí.
Nechci mluvit o gramatice nebo stylu vyjadřování. Nechci kritizovat čengliš ani téměřčeštinu. Štve mě, pravidelní čtenáři to ví, ale už jsem o tom jednou psala. Chci teď poukázat jen na základní pravidla písemného vyjadřování. Toho na počítači, protože u toho ručně se většinou podobný problém nevyskytuje. A vidíte? Alespoň si vzpomeňte, jak byste to napsali ručně, a hned se některým chybám vyvarujete.
Jeden obrovský psací neštvar současnosti je interpunkce.
Kde správně napsat čárku spousta lidí neví, to chápu. Ale na druhou stranu, alespoň pro mé oči je lepší, když čárky na některých místech chybí, než když je jich moc a jsou na místech, kam vůbec nepatří. Prostě ne před každým ale je čárka, ne před každé a patří prázdná mezera. Ale to nechme být.
Problém je totiž očividně nejen kde interpunkci napsat, ale i JAK ji napsat.
Správně se píše slovo, znaménko, mezera.
NE mezera PŘED znaménkem.
NE mezera PŘED znaménkem s tím, že následující slovo nalepíme hned za něj.
NE bez mezer.
Prostě slovo, znaménko, MEZERA. A nezáleží na tom, jestli píšete čárku, tečku, otazník nebo vykřičník. Je to tak U VŠECH!
Jiný režim mají závorky. Tam se opravdu napíše slovo, mezera, závorka, hned za to další slovo, hned za to druhá závorka, mezera. Ale závorka není interpunkční znaménko na konci věty nebo oddělující jednotlivé větné členy či souvětí, proto u nich to takto NEPÍŠEME!
Ještě jiný režim mají procenta, rozdělování slov, matematická znaménka a podobně, ale to nechme být. Kdo si osvojí alespoň tenhle jednoduchý základ, jeho texty budou hned o moc hezčí.
Jaká znaménka se kde píšou, zvláště u přímé řeči, už dál řešit nebudu. Jsem si vědoma toho, že i já u přímé řeči píšu chybně. Vím, jak to má být správně, ale navykla jsem si na tento styl, správná forma se mi nelíbí a nemůžu se k tomu donutit. Proto o tom poučovat nechci.
U interpunkce je potom ještě další problém. Rozšířený problém.
Psát několik otazníků nebo vykřičníků za sebou neznačí větší důraz, ale pitomost. Ano?????!!!!! Stejně, jako dvojtečka je toto : nikoli toto.. První případ asi všichni známe, druhý případ neexistuje. Pro nedokončenou větu nebo myšlenku se používají tři tečky. Ne dvě (které se snažím v povídkách eliminovat, ale občas mi to ujede), ne čtyři nebo dokonce půl řádku teček. Ona ta "trojtečka" je dokonce v textových editorech samostatné znaménko. To tam asi nebude jen tak.
Takže... si to pamatujte.
Další šílený nešvar jsou odstavce.
Napsat delší text, dokonce s myšlenkou, je hezké. Ale když je to celá A4 v jednom bloku, číst se to nedá. Po několika řádcích se čtenář ztratí, text mu neubíhá a za chvíli mu jdou oči šejdrem. Jednoduché řešení je dělat odstavce. Odstavce oddělené mezerou. Takhle.
A pokud už jste zarytí odpůrci odstavců oddělených mezerou, zkuste alespoň text členit tak, že nebude celá strana od začátku do konce řádky. Takhle psal jenom strýček Skrblík, aby šetřil papírem. Ale vy tak prosím nepište! Zkuste alespoň větu, která posouvá děj, smysl nebo cokoli, o čem v textu píšete, dál, prostě začít na další řádce a na té předchozí nechat mezeru. Hned to bude přehlednější. Navíc čtenář získá dojem, že mu text rychle utíká a s chutí ho celý přečte.
K tomu přidejte obsah s hlavou a patou, na stole mějte pravidla českého pravopisu, pokud je nevlastníte, tak si prostě problémová slova předem napište třeba do googlu, nebo se podívejte do pravidel online, pokud si ani pak nebudete jistí, zkuste najít nějaké synonymum, a vaše články budou jedna radost.
Jo a bacha! BYCH, BYS, BYCHOM, BYSTE, VIDĚT, VÍKEND, SAMOZŘEJMĚ, ZRCADLO, u obecného podmětu vždycky I, u přítomného času Í, HOLD = ČEST, ne HOLT a hlavně - PŘEČÍST PO SOBĚ SVŮJ VÝPLOD NIKOHO NEZABIJE.
Článek na téma Problémy 21. století
Žádné komentáře:
Okomentovat