Hobita jsem viděla v prosinci, poprvé a taky naposledy, ale přesto mi poslední dobou v hlavě pořád straší jeho úvodní píseň a často mě ve snech otravuje Thorin. Ale tak uznejte, byl to ten nejhezčí trpaslík, jakého jsem kdy viděla.
V tomhle snu to ale bylo celkem divné.
Byla zima a všude ležely spousty sněhu. Bilbo byl mírně zmatený, a protože mi strašně připomíná Kena Leedse z Primeval: New World, choval se stejně ztřeštěně a neschopně, jako on. A ve všech těch závějích nějak nedokázal najít svůj vlastní dům. Nedokázal prostě najít Dno pytle. Bilbo. Panikařil, lítala z něj spousta nesouvislých slov, nad kterými ani nepřemýšlel, a vážně jednomu lezl krkem.
Ale já nějak věděla, kde leží jeho dům, a dovedla jsem ho k němu. Ze záhadných důvodů jsme se taky snažili jít tak, aby nás nikdo neviděl.
A přímo před Dnem pytle stál Gandalf a Thorin. A to proto, že se měla odehrát jedna zvláštní událost.
Najednou všude slezl sníh, rozkvetly kytky a já si v Hobitíně brala Thorina Pavézu. Všude plno svatebních hostů, on se buď razantně zvětšil, nebo jsem se já o minimálně půl metru zmenšila, ale všechno bylo super. Nevypadal nijak naštvaně, zklamaně, nebo že by nechtěl. Problém byl jinde. Problém byl, že jakmile bylo po svatbě, spolu s Gandalfem se balil a šel na draka. Takže to bylo docela na draka.
Ale moje fantazie se odradit nedala.
Náhle jsem byla doma v kuchyni a spolu s bratrem sledovala poslední minuty před zahájením Olympiády. Záležitosti, která mě vůbec nezajímá a normálně ji nesleduji. Ale nemělo to být zahájení monstrózním ohňostrojem nebo něčím podobným. Nikdo vlastně neřekl, co se stane, ale všichni slibovali celosvětovou podívanou.
Tak jsme čekali, a když přišel čas, všimli jsme si, že všechny krávy z okolí se řadí do jedné řady hezky vedle sebe do zástupu, a pozor, další řada jim leze na hřbet a takhle stojí a bučí na počest Olympiády.
Problém byl u dvou krav před naším oknem, protože stály na obrovské kopici sněhu, a ta spodní pořád zapadala dovnitř. Což nám přišlo, že celkový dojem docela kazí. Nebylo co divu, byla asi tak poloviční, než ta, co se jí drápala na hřbet. Ale když si to zkusily vyměnit, ta, co se ocitla dole, chcípala námahou, takže docela mizerná situace.
A pokud máte dojem, že tohle píšu totálně na šrot, vážně ne, a vážně nechápu, jak se mi mohlo zdát, že Olympiádu zahajuje zástup krav stojící na vlastních zádech. Ale vetřít se do královské trpasličí rodiny, to už bylo lepší. Zvlášť, když víme, že její nadějné vládce ta cesta jaksi stála život, takže královna.
Žádné komentáře:
Okomentovat