Všichni píšící na toto téma na blog.cz se patlají s nějakou politikou a ekonomikou. Ale ve kterém století tohle nebyl problém? Co já se budu rozčilovat kvůli nějakýmu Novýmu Zélandu? Nebo trochu reálněji, kvůli nějakýmu novýmu prezidentovi? To bylo vždycky! Ale reálné problémy jednadvacátého století, které se mě přímo dotýkají? Papež za mě zkoušku neudělá, prezident mi neuvaří a Rockefellerovi mi notebook neopraví, ani kdybych tohle pořadí proházela. Tak proč se s tím crcat? Mám důležitější problémy.
1. mezinárodní právo
-jó, ještě v minulém století se na to takříkajíc kašlalo, řešilo se to smlouvou nebo válkou a nebylo co se učit. Pak proběhlo pár válek už moc o hubu a přes čáru a začínalo se to řešit. Teď už je to ale přeřešené, neorientuju se v tom a dost mi to zatěžuje studium. Jako několika stovkám dalších. Stejně jako celá slavná Evropská unie, kde se ze zápočtu asi všichni poděláme.
2. příliš křehké monitory notebooků
-to mě teď sejří jako úplně nejvíc. Na jedné straně monitory, kterým výrobce nedotáhne drátky a vy mu to musíte vracet, aby si je laskavě dotáhnul, na straně druhé monitory, kde jsou drátky dotažené na čtyři roky, ale kde jedna jízda Českými drahami rozmlátí sklo, nebo co to je, hezky česky zevnitř.
To je problém, který v minulém století fakt neměli, ale který mě do něj trochu vrací, protože si upisuju ruku a snažím se ručně stíhat všechno, co vybroušeným prstokladem dávám na noťasu tak, že si to ode mě žádají kolegové. A jelikož rychlopsaní není moje doména, fakt nerada bych obviňovala výrobce notebooků, že mi kazí studium.
3. karty, karty, karty
-karty už tu samozřejmě pár set let existují, stejně jako karban. A stejně jako karban jsou problémem. Taky pár set let. Jenže v tomhle století se větším problémem stávají miliony čipových a elektronických destiček, které mi postupně plní peněženku a z kterých by jednomu hráblo, pokud by ho někdo jiný, kterému hráblo dřív, nehrábnul hráběma. To je pořád dávat pozor, jestli je nabitý kupón, dávat pozor, abych u sebe měla plzeňku, kdyby náááhodou jel ten muzejní kousek se štítkem revizor, nestačí si říct, že peníze vyberu na nádraží, ale musím taky kontrolovat, jestli u sebe mám kartu k vybrání těch peněz, když jdu nakoupit, dávat pozor na cedule KARTY NEBEREME, u pokladny vytahovat kromě peněz klubovou kartu, nenechávat nikde válet JIS kartu, jinak se nedostanu na kolej, kartu, kartu, kartu, všude kartu, a když o ně nakonec přijdete, tak abyste si sháněli aspoň kartónovou krabici, kam, až vám vybílí konto, složíte svou palici. A to mám jen jednu klubovou kartu. Co lidi, kteří sbírají kluby jako známky? A o kartě pojišťovny už netřeba mluvit. Nikdy jsem ji nepotřebovala, ale už jsem ji zvládla ztratit.
4. televize, mobily, mikrovlnky, founy a pody a hranaté prášky do zásuvky
-nevím, jestli jsem se prostě jen zasekla s elektronikou kolem roku 2009, ale nějak se v tom dávno nevyznám a přestávám orientovat. Chápu notebook, stolní počítač, jednoduchou myš, mikrovlnku a sporák s kolečky a taky chápu manuální řazení, ale nějaké zařízení s milionem tlačítek, rozdíl mezi ultrabletem a mikrobookem nebo klíče od auta, co si jeden splete s mobilem, to už jde nějak úplně mimo. A co chudáčci starouškové, kteří se v předchozích stoletích s tímhle nesetkali vůbec?
Jsem schopná pohrát si s elektronikou. Doma máme x nejrůznějších mobilů, přídavných zařízení k televizi, playstationu, počítačům a čemu všemu, miliony kabelů, které dokážu správně propojovat a využít a i teď si kromě nového monitoru pro sestavení stolního PC z notebooku vystačím z domácích zásob. Ale novinky? A to hlavně co se televize týče. U mě je totiž v tomto ohledu trend naprosto opačný, totiž výrobci se snaží udělat z televize holku pro všechno, já se snažím vykopat ji z baráku bez náhrady mzdy. A pak řeknete prodavačce, že v mobilu nechcete internet, a ona se na vás dívá, jako kdybyste přišli z buše. S malým b.
5. rychlost stahování dle aktuálních větrů
-jiné vysvětlení by bylo leda to, že oštítovaný kouzelník instalující programy (sice ho nikdy nezahlídnu, ale počítač mi věčně hlásí installShield Wizard) se přesunul i k donwload managerům. Jak jinak vysvětlit, že se mi to dva týdny táhne sto padesátkou a pak se to najednou přecvakne na rychlost desetkrát vyšší, jen aby to při příštím pokusu jelo klasikou dvě stě osmdesát čtverkou?
Krom toho v minulých stoletích asi taky určitě neřešili takové ty bittovy zákony, jako že rychlost stahování klesá přímo úměrně potřebě stahovaného souboru, nebo že rychlost nahrávání klesá přímo úměrně času, který máme k dispozici. A pokud už se nějaký opravdu velký soubor snažíte stáhnout neúspěšně několikátý den po sobě a k tomu ještě máte pár proměnných jako že síť padne, když zazvoní telefon, ale jenom někdy, nastoupí třetí bittův zákon, že skutečnost, která předchází pádu spojení, nastane po odvedení minimálně tří čtvrtin práce, tedy v době, kdy se už radujete, že teď se to povede. Jo, a když stahujete něco urgentního, telefon vadí vždycky. Ne tak, když nestahujete nic.
6. nejdůležitější problém tohoto století - mám hlad
-nebo spíš v dřívějších stoletích alespoň já nemusela řešit to věčné dilema kdy, kam jít nakoupit, přičemž musí člověk brát v úvahu jednak co tam mají a co pravidelně ne, kolik u sebe má, kolik může vydat, kolik bude ještě potřebovat, zahrnout plánované výběry, větší výdaje v horizontu následujícího měsíce, cesty, docházející karty, čímž se vracíme k bodu 3, čas možný obětovat úpravě nabízených potravin, oblíbenost oněch potravin, zkušenosti se zasycením, zkušenosti s jejich působením na organismus, možnosti přípravy a hlavně chuť to všechno zvažovat, nebo sáhnout po první bagetě.
A teď být upírem a řešit to do konce světa? Trhněte si protézou!
Článek na téma Problémy 21. století
Žádné komentáře:
Okomentovat