Protože můj notebook už na tom je opravdu špatně, půjčila jsem si na dobu, než mi vrátí další z reklamace, jiný, a zase normálně funguju. A nevím, jestli jsem nezačala normálně fungovat i ve snech.
O upírech se mi už zdálo mockrát. A některé ty sny tady jsou. Není tady ale například sen, kdy Stefan učil Elenu lovit a dost hnusně mě kousali. Ale to je fuk. Tohle bylo horší.
Znáte knihu Nezbytné věci od Kinga? Já jsem teprve někde za půlkou, ale dnes v noci se mi její děj vkradl trochu i do snů. Abych vám přiblížila, co z něj tam uvízlo, pan Gaunt provozuje obchod nazvaný Nezbytné věci, a když si tam někdo nějakou věc vybere, začne po ní toužit natolik, že udělá cokoli, aby ji získal a udržel si ji.
Já do toho obchodu zabrousila, ale věděla jsem, že nakupovat nesmím, jiank se mi to stane taky. Ale nedalo mi to. Koupila jsem jeden ratanový stojan na květináč, ovšem tohle byl normální obchod a pan Gaunt mě nijak neovlivňoval, abych něco prováděla navíc.
Jenže ještě v noci se začalo něco dít s mým bratrem. Začal nějak strašně rychle hubnout a měl bolesti. A pomalu se z něj stávala celkem znetvořená kostra. Každý večer někam mizel a sám tomu chtěl zamezit, takže se zamykal do takové velké bedny, ale nepomáhalo to. Brzy jsem pochopila, že je vinou pana Gaunta upír. Nebezpečný upír.
Jediné, co mě napadlo k záchraně života, když přicházel další večer, byl útěk.
Jelikož jsme byli v babiččině domě, utekla jsem zadem, oknem v přízemí, na zahrádku, běžela nahoru k fotbalovému hřišti, místo abych ho obíhala, proběhla jsem skrz, protože jsem věděla o několika příhodných dírách v plotě (ještě před pár lety tam opravdu byly a možná pořád jsou!), takže moje cesta byla o něco kratší, a měla jsem namířeno dolů přes kopec k tetě. Cestou jsem Gaunta ani bratra neviděla a myslela jsem si, že tam budu v bezpečí, a ráno, jakmile budu mít celý další den, než se upír znovu probere, zmizím.
Jenže když jsem se dostala k tetiným dveřím, otevřel bratr. Vážně hodně znetvořený a odporný, ale nemohla jsem se bránit. Chtěla jsem aspoň, ať mě zabije rychle a bezbolestně. Akorát tam byl taky Gaunt, a ten to tak nechtěl. Nechal mě kousnout do zápěstí. Bolelo to. Tohle nebyly zrovna takové ty romantické kousance z upířin pro teens. Prostě drásal tak dlouho, až mi vyrval ze zápěstí a z dlaně kus žíly. Bylo to odporné, místo bolesti nastoupil nepříjemný tlak a všude kolem proudila krev. Ale on drásal dál a já přišla o maso pod palcem.
Pak mi bratr konečně zlomil vaz a mně se ulevilo.
V tom snu jsem asi měla zemřít, ale já vnímala dál. Už nic nebolelo, ale dál jsem viděla, co se kolem děje. To se mi stává docela často. Umřu, třeba i hrozí obrovské nebezpečí, tak si vezmu prášky a usnu, ale po smrti funguju dál. Akorát se mě to všechno přestane týkat.
Tak se stalo i tady. Sledovala jsem, jak se potom bratr úplně rozpadl, a pan Gaunt zase vyhrál. A víte co? Podoba mého bratra v tom snu byla stejná, jako podoba jednoho kluka, když se mi zdálo, že já a mí dva staří známí ze základky, honíme uprchlého pteranodona (nebo pterodaktyla - toho většího). Byl ohlodaný na kost, takže působil jako chodící kostra s veškerými, postupně sesychajícími vnitřními orgány, ale žil dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat