Originální název: Satori
Rok vydání: 2011
Český překlad: 2012
Satori je zen-buddhistický pojem pro náhlé prozření, pro pochopení života v jeho pravé podobě, k němuž však nedospějeme prostřednictvím meditací ani hlubokých úvah, ale může nám ho přinést nečekaný závan větru, zapraskání ohně nebo padající list.
Znáte román Šibumi od Trevaniana? Ten o vrahovi Nikolaji Helovi? Já taky ne. Ale to nevadí. Satori s ním sice souvisí, ale s Nikolajem Helem se tu setkáváme ještě před událostmi v Šibumi, v jeho mládí, a časově mu v podstatě předchází.
Nikolaj Hel je Japonec s evropskými kořeny, který zavraždil svého nevlastního otce, aby ho ušetřil potupy popravy. Byl za to zatčen, předán CIA a dlouze vyslýchán a mučen. Přesto ho vybrali jako agenta. Podstoupil plastické operace, pod dohledem příležitostné agentky Solange se naučil nové identitě, a byl připravován na svou misi. Jeho úkolem bylo zavraždit vysokého komunistického funkcionáře Vorošenina v Číně. Shodou okolností znamenala pro Nikolaje tato vražda i osobní vendetu, protože Vorošenin spal s Nikolajovou matkou a poté ji zradil během útěku z Ruska po bolševickém převratu. Nikdo navíc nepočítal s tím, že Nikolaj přežije. CIA se hodlala zbavit jak Vorošenina, tak Nikolaje, jehož určitě komunisté seberou.
Jenže Nikolaj úkol splnil. A zabil i šéfa tajné policie v Pekingu. Tudíž musel nejen utíkat před rozzuřenými Číňany, ale zradili ho i Američané. Místo únikové cesty ho chtěli sami zlikvidovat. Role se tak obrátily, Nikolaj musel zmizet, z fiktivního obchodníka se zbraněmi se stal skutečný a hrstka Číňanů, kteří chtěli svrhnout Mao Ce Tunga, mu za slib realizace dodávky zbraní pomohla. Navíc toužil najít Solange a připravit pro ně společný život. Což všechno ještě zkomplikovalo. Do takové míry, kdy děj vrcholí pod palbou z francouzských samopalů a pod nálety s napalmem. Vše najednou závisí pouze na Nikolajově intuici a snaze nevzdat boj až do konce. Jenže pokud konečně neprohlédne a nespatří věci takové, jaké jsou, zkrátka pokud neprožije satori, nemá nejmenší šanci.
Vzhledem k tomu, že v původním románu, který je dějově zasazen o něco později než Satori, je Nikolaj osamělý nájemný vrah, není žádným překvapením, že přežije a Solange ne. Ale jak ve všech svízelných situacích, z nichž podle čtenáře už není úniku, přežívá, to je pravé překvapení. A jeden zvrat ohledně Solange, který by mohl v méně profesionálně sepsaných románech působit uměle a očekávaně, je také velmi překvapivý. Vůbec je tenhle román někde na pomezí války, agentů a politické šachovnice, či spíše v tomhle případě politického gobanu, velmi povedený. Nemám nijak zvlášť v oblibě podobný žánr a bála jsem se, že se budu mezi komunistickými intrikami ve východní Asii nudit. Ale ne. Slib na přebalu, tedy že jde o příběh, který nebudeme schopni odložit, je naplněn.
Téměř na každé stránce se odehrávalo nějaké překvapení, skoro každá postava postupně změnila svou pozici i vztah k Nikolajovi, nikdy nešlo dopředu přesně určit, kdo jak zasáhne a co překazí plán. Nikolajovy schopnosti zase a znovu ohromovaly čtenáře, nepochybuji, že minimálně jednou se musel každý zastavit a přemýšlet, jak je možné někoho zabít úderem pokrčených prstů s deseti centimetry na rozmach, a v neposlední řadě je možné užívat si nejen napínavý děj a snahu hlavního hrdiny splnit úkol a živý se dostat z vroucího pekla, ale i poznatky o bojových uměních, o odlišných kulturách a o tom, jak by mohl vypadat někdo mezi samurajem a nindžou.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat