A to ten, co se mi zdál. Nebo spíš spousta, co se mi zdála. Nechtěla jsem je. Nebyly příjemné. Ale alespoň ve fotkách se to dalo.
Blbla jsem trochu s webkou na vypůjčeném notebooku a myslím, že to sedlo docela dobře.
V podstatě to bývala naprostá nevinnost...
...co vás teď zakousne.
Naštěstí teď naposledy už to nebyli upíři. Teď naposledy se mě ve snu snažila zlikvidovat CIA. Ale ne jen tak nějakým zabitím, ale tím, že se pokusili o to, abych se zbláznila. V tom snu jsem už měla dost velké potíže. Například jsem ležela a nemohla jsem se pohnout. A přesto jsem měla dost kruté halucinace o tom, že jsem se konečně dokázala zvednout a zasáhnout proti něčemu, co mě ohrožovalo, ale jen proto, abych zjistila, že mě tělo neposlouchá a já se nedokážu ani otočit. A pak jsem znovu měla pocit, že jsem to dokázala, ale pak jsem zjistila, že i to byla jen představa a takhle to šlo pořád hlouběji a hlouběji. A při tom jsem věděla, že se musím zvednout a zachránit se. Ale nešlo to. Taková spánková paralýza ve chvíli, kdy bojujete proti agentům.
Vlastně je to ovšem příjemnější, než když vám někdo věčně zubama rve žíly nebo když sledujete, jak na vaše upíří děti působí přímé slunce.
Žádné komentáře:
Okomentovat