Prvně je třeba říct, že někdy člověk hledá a nenchází alternativy, a někdy má štěstí. Od té doby, co se mi v lednu vrátil velký notebook s komplet novým diskem a tedy i windows, jsem marně hledala mou oblíbenou verzi movie makeru, kterou jsem měla na vistách. A věděla jsem, že visty mi strašně moc vyhovovaly celkově. Ale nemohla jsem tu verzi najít. Všechny movie makery, jaké jsem našla, dělaly úplné nesmysly, které mi vážně napínaly nervy, a když jsem sáhla po jiném programu, tak se mi sekal, pokud se vůbec spustil. Nakonec jsem se tedy spokojila s novější verzí movie makeru z essentialu, ale nebylo to to, co jsem chtěla.
A pak jednou večer za mnou přijde bratr jak že dělám videa, že on tomu vůbec nerozumí, že si to teď stáhnul. Podívám se mu na monitor a klesne mi čelist, jelikož tam má přesně onu verzi, o kterou jsem kvůli novému disku přišla! Sice ne s českým rozhraním, ale to není ani nejmenší problém! Haleluja!
Začala jsem tedy dělat na videu, ale mám tam na nastříhání ještě šest hodin, a pak to dát dohromady, takže jsem šla spát docela pozdě. A zdál se mi fakt moc divný sen. Mysleli jste, že mě ty divnosti přešly? CHA! Omyl!
Nejdřív jsem byla přes půlnoc v Tescu a pořád dokola jsem něco nakupovala. Mimochodem, třeba lázeňské oplatky, krabice za 2,90. To si fakt pamatuju. Nebo se taky stalo to, že bráchovi máma odmítla koupit něco, co by využil ve škole, a já mu to koupila. Asi za ten program, kterým mi udělal šílenou radost.
Ale potom jsem šla nějak a kolem cesty se promenádovalo několik divokých šelem. Některé byly v pohodě, ale ty, co se plížily v polích, tak ty hrozily útokem. A tak jsem jedné z nich dupla na hřbet a zlomila jí páteř. A když hrozilo, že se zvedne, dupla jsem jí ještě na krk. Zřejmě radši zemřete vy, i kdybych vás měla umučit, než já.
Potom jsem se octla v tom Tescu znovu s holkama, s kterýma jsem chodila... v některých případech na základní, v některých na střední školu. A domů jsme se měly dovézt autem jedné z nich. Tedy původně jsme měly dojet do Vimpu a odtud všechny, co to neměly po cestě, autobusem nebo vlakem domů. Ale za volant sedla jedna, která bydlela v naší vesnici, a prostě si to namířila rovnou tam, takže jsem byla docela spokojená.
Jenže cestou z Vimpu k nám... jsem viděla něco šíleně divného. To auto bylo velké, takže za šoferem seděly tři holky a za nimi ještě v další řadě já. Ony se bavily a já se dívala z okna.
A najednou, když jsme projížděly kolem velkého, totálně zeleného špinavého, rybníku, tak jsem si všimla, že z vody kouká jakýsi tvor. Měl lidskou chlapeckou hlavu s uhlově černými vlasy a tělo obojživelníka, něco mezi lachtanem a žábou, pokryté hnusnou šedou šupinatou kůží. Byl velký asi jako opravdu velký kapr, takže vlastně docela malý, a díval se přímo před sebe, k nám natočený profilem. Za pár vteřin navíc zajel pod vodu, ale úplně nespatřitelně. Takže žádné kruhy, žádné vlny.
Hrozně mě to vyděsilo, i když jsem si všimla, že nemůže být očividně nijak nebezpečný. A tady je vidět, že člověka mnohdy neděsí reálné nebezpečí, ale jen to, že to nezná.
Dojeli jsme domů a já pořád všem vykládala, co jsem viděla. Ale moc mi nevěřili a já neměla jak to dokázat, až mi bratranec (zvonkofil, mezi námi) přinesl nějaký plakát s podivnými stvůrami a jedna z nich byla té "mé" dost podobná. Akorát její hlava nebyla tolik lidská.
Potom jsem se skoro probudila, ale pořád jsem napůl spala. Nevím, jestli jsem oči otevřela nebo ne, ale viděla jsem, jak se mi na věšáku v rohu pokoje kymácí kabelky a nějaký hlas říká: Vidíš? Tomuhle se říká optický klam! Možná mě mozek chtěl přesvědčit, že to byl jen sen a klam, a že nemusím cítit strach. Ale než jsem se probudila úplně, stejně jsem se bála. A teď se uklidňuju hlavně tím, že po celé cestě ve skutečnosti není žádný velký ani malý, čistý ani špinavý rybník, jen ji lemuje řeka, která je ale mělká a rozvodní se jen při povodních. Ovšem bylo to divné. Prostě divné.
Žádné komentáře:
Okomentovat