Pomalu jsem si už začínala myslet, že sny s ohněm už jsou pryč. A zvlášť ty s upalováním. Ale tak docela pravda to není, jeden se mi totiž zdál zrovna dnes.
Předesílám, že nic o žádných čarodějnicích jsem včera nečetla ani neviděla.
Nevím proč, nevím, co se stalo, a ani nevím, kdo to jak nařídil, ale věděla jsem, že já a mé dvě sestřenice máme být upáleny. V pondělí. A tehdy byl pátek odpoledne.
Samozřejmě to bylo naprosto šílené. Byly jsme doma, mohly jsme chodit kam chceme, ale v pondělí nás zkrátka měli upálit. A já se s tím nehodlala smířit. Nehodlala jsem prožít tak šílenou bolest, kterou vás bude oheň několik minut týrat, dokud vás nezabije. A tak jsem hodlala udělat něco jiného.
Hodlala jsem se zabít sama.
Nevím, opět, proč, ale zvolila jsem otravu a nikdy mě nenapadlo vyzkoušet cokoli jiného. Začala jsem tedy doma shromažďovat léky. Vzala jsem všechny léky mojí babičky, ale naneštěstí zrovna ten večer jich tam nebylo moc. A nemohla jsem najít další. Zkrátka, to, co jsem měla k dispozici, by nestačilo. A kde seženete na vesnici v pátek večer a přes víkend nějaké léky?
Přesvědčila jsem tedy trochu napitého otce, aby jel nějaké koupit. Sedli jsme do auta a vyjeli.
V tu chvíli mi ale volala matka, že to prostě neudělám. Že mi to nedovolí. Nechápu, proč mi nechtěla dovolit zabít se víceméně bezbolestně a potom v pondělí vidět, co se stane, ale já ji přesvědčovala, ať to dovolí. Nicméně táta hned po tom telefonátu zastavil a dál už nejel.
A pak jsem se probudila.
A víte, jak jsem se dokázala uklidnit? Teprve tehdy, že ve skutečnosti bych na vesnici našla x různých jedů a vlastně by bylo snazší zamknout se v koupelně, napustit si vodu a vzít žiletku. Netuším, proč mě to ve snu nenapadlo. Určitě by to bylo snazší a dal by se vymyslet způsob. Ale když máte jen ten jeden a ten vám nevychází, jste opravdu zoufalí. Nedokážu si představit, jaké to bylo pro všechny neprávem obviněné v době procesů.
Každopádně, mohla za to opět hrozba upálení a těchto snů už jsem se fakt chtěla zbavit. Takže nevím, co se zase děje.
Pamatuju si ale i druhý sen, který se mi zdál, když jsem znovu usnula.
Byla jsem v Plzni a sledovala v parku za kolejí soutěž ve sbírání hub. Byla to opravdu velmi zvláštní soutěž, ale kupodivu docela dost vtipná. A během toho jsem si chtěla psát s Jeannie, spoluadminkou z nogwarts, a psali mi ještě dva další lidé (na které ani číslo na icq nemám, a kteří nejspíš ani sami tuto službu nepoužívají), jenže se mi úplně zbláznila klávesnice a po stisknutí určitého písmene psala úplně jiné, takže celý prstoklad k psaní všemi deseti byl na nic a já musela zkoumat, jaké nové rozložení si to teď vymyslela. A nešlo to přepnout. To bylo taky dost na hlavu.
Zřejmě to byla noc předurčená k velké frustraci.
Žádné komentáře:
Okomentovat