Máte nějakou sebeúctu?

Podívejte, lidi, nikdo po vás nechce, abyste mluvili spisovně a formálně a nóbl. Bohatě stačí, když mluvíte normálně česky nebo s tím nářečím, s jakým vám "zobák narostl". A nepoužíváte při tom ty anglické ptákoviny a umíte to říct svým vlastním jazykem. I když osobně mám ráda dávno počeštěná německá slovíčka, jako šrajtofle, špajz a další, která se v tak malé vzdálenosti od hranic prostě používají. Je to vlastně jedno. Hlavně ale, že mluvíte slušně.

Protože co to znamená, když k někomu nebo o někom hovoříte vulgárně? Chcete ho potopit, chcete ho urazit, nadřadit se nad něj, ponížit ho a v neposlední řadě i naštvat. A to není mezi lidmi vhodné chování, to si každý člověk, když se do takové situace dostane, snad nechává do soukromí. Kdo ne, je prostě hulvát, nebo se mu to vymklo z rukou. A nebo je psychicky nemocný a potom ho nejde soudit. A ani vlastně soudit.

Ale proč jste takoví i sami k sobě?

Já prostě nechápu, jak může být někdo vulgární sám o sobě. A nemyslím tím, že řekne "Tyjo, já jsem vůl/kráva/blbec/idiot/dosaďte si sami", když něco celkem jednoduchého pokope. Tohle chápu docela dobře. Sama to používám. Stačí místo požadované karty vypnout kartu, na níž vám běží film, a hned si řeknete, že jste fakt úplně blbí. To je spíš zvolání, že jste fakt udělali hloupost. Nechápu něco jiného.

Někdo si dá oběd a pak prohlásí: "Jo, už jedem, jenom se ještě dojdu vys*at." Nebo přijde domů a řekne: "Jasně, hned, jenom se nažeru." Nebo: "Chce se mi ch*át." "Jsem utahanej, celou noc jsem šu*al." A ještě to doprovodí nějakým výrazným tělesným zvukem, který mu ale náhodou neujede, což se může stát, je to trapné, ale zdaleka ne celé tělo má člověk neustále pod kontrolou, a není mu ani špatně, kdy by takový projev tělu ulevil, ale který udělá úplně úmyslně tak, aby byl slyšet, a ještě se mu to líbí.

Má takový člověk sebeúctu? Proč je sám k sobě tak vulgární? Jak by se takový člověk mohl slušně a správně chovat ke svému okolí, ať už v práci, ve formálních záležitostech, a nebo, což je nejdůležitější, ke své vlastní rodině? Jak by mohl mít úctu ke komukoli dalšímu, když ji neprokazuje ani sobě? Proč takový člověk tvrdí, že žere, sere, chčije, chrápe a mrdá, pardon, ale tohle kvanta lidí říkají, a degraduje sám sebe na úroveň prasete, jež sežere všechny pomeje a holuba, jenž posere pár aut? Vážně o sobě má takové mínění, že je zralý na porážku nebo na odstřel?

Já bych tohle nemohla říct. Maximálně v totálním návalu vzteku při hádce bych to použila ve smyslu nadávky, nebo kdybych ho chtěla ponížit, ale říkat to o sobě? Já o tom, co sama dělám, prostě nedokážu použít ani hrubší slovník, natož úplnou vulgaritu. Já se mám ráda. Ale někteří kolem mě naprosto klidně. A už mě to strašně točí. Je to totiž způsob, jak z dobrého a příjemného oběda během dvou vteřin udělat nechuťárnu, nebo jak totálně zkazit příjemný večer, protože jakmile s tímhle někdo začne, víte, že nejste ve společnosti člověka, který je vám po chuti.

Tohle je pro mě vrchol buranství. Nemít rozhled o společnosti, neumět pořádně psát, neumět se obléknout, všechno fajn, jde to omluvit nebo alespoň pochopit. Navíc to v běžném "provozu" ani nemusí být poznat. Ale nedokázat se slušně vyjádřit ani sám o sobě a automaticky tak ukazovat světu 'hele, já jsem totální buran a zvíře a ne nějakej slušnej člověk', to je na mě moc.

A nepoužívají to jenom vypití i nevypití chlapi rozvalení celý život na vesnici. Používají to lidé, kteří projeli tři čtvrtiny Evropy, používají to ženy, přenáší to na svoje děti, které už potom ani netuší, že nemluví tak, jak by se mezi lidmi mluvit mělo, a berou to za standard. A je vážně snadné někoho ovlivnit tím, co se kolem něj používá.

Třeba brácha vlastně nikdy nezažil placení haléři. Když si začal peníze uvědomovat, tak už nebyly. A teď měl za to, že menší než koruna je cent. Slýchal jenom o centech z jiných měn a haléře před ním nikdo nepoužil. Tohle ničemu neubližuje, ale když místo měny půjde o slovník a kolem něj všichni budou jen žrát a srát, on ani nebude znát slušná slova, a kdyby se náhodou ocitl na nějakém plese nebo na vyšším úřadě, nedokáže se na odpovídající úrovni ani zeptat na cestu. A za co ho tam budou mít?

Dneska jsem náhodou viděla epizodu Ano šéfe z Farmy Bolka Polívky a hned jsem si uvědomila, že přesný prototyp toho byl jeho Bohuš v Dědictví. Nedokázal se ani zeptat na toalety a neměl tušení o nějaké etiketě nebo o společenském rozdílu mezi polorozpadlým domem a právnickou kanceláří. A tohle je, i když možná v menší míře, realita obrovské spousty lidí. A já nevím, jestli je v tom vychovali jejich rodiče, a nebo si prostě řekli, že když nevytáhnou paty z domu a jdou jenom tady do práce, kde stejně s nikým cizím nemluví, tak že nemá smysl ani to umět, a nebo si neváží sami sebe, ani si neuvědomují, že se podřazují pod ostatní a stávají se pomalu zvířaty, protože spolu s tímhle souvisí i to, co jim stačí v ostatních životních aspektech. Nebo alespoň mně připadá, že když chce normální člověk jíst, rozhodně si nedá párky s 10 % masa a krabí tyčinky z rybích zbytků, které jen sežere a pak jde chrápat. To dělá buran.

Jo, jsem naštvaná, protože na jednu stranu sice mám ve slovníku hodně hodně sprostých výrazů, ale na tu druhou, prostě je nepoužívám. A už vůbec nevidím důvod, abych jimi popisovala sama sebe. To si moje osoba nezaslouží. Ta vaše ano?