Originální název: Blaze
Rok vydání: 2007
Český překlad: 2008
Blaze napsal Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman, což znamená, že nejde o horor, protože pod tímto jménem psal spíše thrillerové a jiné povídky. A ve stejném duchu je i Bachmanova poslední kniha z doby, než zemřel na "rakovinu pseudonymu". Vydali o spoustu let později, protože teprve v roce 2006 se k ní King vrátil a zrevidoval ji. Světlo světa tak spatřil krátký příběh Claytona Blaisdella mladšího, přezdívaného Blaze.
Blaze prožil mnoho zlého a málo dobrého, podepsalo se to na něm a nakonec vedlo až k jeho konci. Býval náruživý a chytrý čtenář, ale poté, co ho jeho otec třikrát shodil ze schodů a poslal do kómatu, o svůj intelekt přišel. Skončil v sirotčinci a tam začalo všechno špatné. Sirotčinec nepatřil mezi nejlepší, Blaze patřil mezi šikanované. Přesto si našel kamaráda a prožil několik světlých chvilek. Jenže když jeho kamarád zemřel a Blaze z toho obvinil ředitele a zmlátil ho, putoval do polepšovny, kde se přimotal k mnohým špinavým trikům. Těch se držel i v dospělosti. Tuhle se přimotal k loupeži, tuhle k podvodu. A pak se ho ujal George. Talentovaný podvodník, jenž začal plánovat únos mimina. Mimino totiž nikoho nemůže identifikovat, takže ho únosci můžou vrátit, a proto je ideální. Našel navíc i ideální bohatou rodinu a seznámil s plánem Blaze. Jenže potom se dostal do konfliktu při hraní kostek a jeho protihráč ho zabil. Blaze zůstal sám.
Docházely mu peníze a on se o sebe nedokázal postarat. Jediné, co ho drželo při životě a mimo zdi věznice, byl George. Tedy Blazeovo druhé já, které začal považovat za George. A to ho přesvědčilo, aby plán realizoval. Vloupal se do vyhlédnutého domu a unesl šestiměsíčního Joea. Měl přitom pocit, že mu všechno vychází. Nevzbudil pozornost, v kradeném autě se pohodlně dostal do své chatrče, dokonce stihl nakoupit obrovské množství dětských potřeb. Při tom ho vždycky instruoval právě "George". Pak ale začaly potíže. Na zmizení chlapce se hned přišlo a Blaze si vůbec neuvědomoval, kolik jeho nepromyšlené činy nechávaly svědků. Zveřejnili jeho portrét, potom jméno. Aniž by tušil, že nikdy nemůže onen plán dokoulet do konce a už vůbec, že by si mohl Joea nechat, byť si ho zamiloval. Policisté smyčku stahovali pořád víc a víc a on si to uvědomil až na poslední chvíli, kdy, pokud nějaká naděje ještě zbývala, vězela pouze ve štěstí. Jenže Blaze ho nikdy moc neměl.
Takový je ve zkratce děj. Ale nejde o horor. To je první důležitý poznatek, a proto tato kniha není pro každého. Někdo to přirovnává k Holčičce, která měla ráda Toma Gordona, ale ani k tomu se to přirovnat nedá. Je to prostě Blazeův příběh, jenž se rychle odehraje na necelých 190 stranách v rámci několika dní a na svou minulost Blaze pouze vzpomíná při několika vstupech. A že King styl změnil, stejně jako jméno, pod nímž publikoval, to poznat prostě je.
Není to špatná knížka. Věnuje se klasickému zločinu - únosu - ale z opačné strany, z pohledu pachatele a nutí čtenáře, aby ho, když mu nebude fandit, alespoň litoval. Čím dál se ale dostává, tím jasněji ukazuje, že nemůže dobře skončit, a přivádí k myšlence, že by dokonce čtenář ani neměl chtít, aby Blaze utekl nebo skončil ve vězení. Že to, co se na konci stane, pro něj je nejlepším řešením. Navíc tím, že hlavní postavě ke všem problémům přidal i retardaci, a tedy poněkud jednodušší myšlení a styl vyprávění, všechno odsýpá. A také se čtenář snadno zamyslí nad tím, jak mnohdy špatně funguje celá existence "odlišných" lidí, a jak všechno mohlo být jinak, kdyby jen jeden člověk Blazeovi místo ubližováním pomohl. Jak moc ovlivní spoustu životů nekompetentní vedoucí dětského domova nebo absolutní lhostejnost k tomu, kde se ti, kdo nedokážou sami od sebe žít spořádaně, poflakují a co dělají, jakmile vypadnou z ústavu.
Mně se ještě líbil i přístup neohrabaného Blaze k Joeovi a vztah, jaký si k němu vytvořil. I když byl v podstatě blázen, už ne jen retardovaný, ale i rozdvojený a časem by se to nepochybně ještě zhoršilo, snažil se dělat všechno, co dokázal vymyslet. Ale nedokázal myslet až do konce, takže většinou vznikaly chaotické situace plné strachu a pro čtenáře napětí. A potom se dostaví i policie, která se chová tak, jako vždycky - únosce je bastard, dítě chce nejspíš zabít a musíme ho dostat. Ale čtenář s ní najednou nesouhlasí. Nechce, aby se to stalo, a jejich přístup mu začne i vadit. Protože tak, jak to vidí oni, to vůbec není. Ale oni to nemůžou tušit a stačí si uvědomit, že kdyby autor vyměnil strany, i kdyby všechny další okolnosti zůstaly stejné, nepřemýšleli by jinak.
Jediné negativum vidím v závěru. Je jasné, že většinu bude zajímat, jak si Joe po zběsilém úprku mrazem vede, ale mně tam ta závěrečná stránka přijde trochu přebytečná. A stejně tak mě úplně neuspokojilo vyvrcholení. Autor všechno pečlivě ukončil, to ano, ale poněkud "suše".
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat